Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jany Bártové a 2) Přemysla Míta, oba zastoupeni Mgr. Janou Syrovátkovou, advokátkou se sídlem Bělehradská 568/92, 120 00 Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. listopadu 2013 č. j. 3 As 102/2013-28, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. listopadu 2013 č. j. 3 As 102/2013-28 byla odmítnuta kasační stížnost stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. května 2013 č. j. 46 A 36/2012-38 (výrok pod bodem I.). Dále bylo uvedeným usnesením rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok pod bodem II.) a že žalobcům se vrací zaplacený soudní poplatek za podanou kasační stížnost ve výši 5.000 Kč.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovateli v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí dovodil, že v projednávané věci lhůta k podání kasační stížnosti nezačala plynout znovu od doručení opravného usnesení, ale běžela pouze ode dne doručení napadeného rozsudku. Rozsudek byl doručen zástupkyni žalobců (stěžovatelů) dne 20. května 2013, zákonná lhůta k podání kasační stížnosti uplynula marně dnem 3. června 2013. Kasační stížnost tak byla dne 27. září 2013 podána opožděně a Nejvyšší správní soud ji proto podle ust. § 46 odst. 1 písmeno b) s. ř. s. odmítl.
Ústavní soud ověřil, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je dostatečným a přesvědčivým způsobem odůvodněno, jeho odkazy na judikaturu jsou přiléhavé a napadenému rozhodnutí proto nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že v předmětné věci opravným usnesením, které bylo vydáno z podnětu stěžovatelů, nedošlo ke změně výroků rozsudku Krajského soudu v Praze. Přijetí extenzivního výkladu, umožňujícího počítat lhůtu pro podání kasační stížnosti až od doručení opravného usnesení v případě, kdy vlastní opravou usnesení účastník řízení nemůže být dotčen ve svých právech, by umožňovalo neomezeně prodlužovat zákonem pevně stanovenou lhůtu pro podání kasační stížnosti (viz obdobně usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2033/12 , sp. zn. II. ÚS 244/04 , dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelů.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. ledna 2014
Stanislav Balík předseda senátu