Ústavní soud Usnesení ústavní

II.ÚS 3713/13

ze dne 2014-01-21
ECLI:CZ:US:2014:2.US.3713.13.1

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti Dalibora Krále, zastoupeného Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem Za Humny 1299/13, Opava, proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 17. září 2013 č. j. 112 EC 2/2011-107, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Porušení výše uvedeného práva shledává stěžovatel v postupu okresního soudu, který údajně nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 115 odst. 2 o.s.ř., neboť stěžovateli bylo předvolání na jednání nařízené ve věci vedené Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. 112 EC 2/2011 na den 17. 8. 2013 doručeno pozdě, takže se nemohl tohoto jednání zúčastnit.

Ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práva. Jinak řečeno, k věcnému projednání ústavní stížnosti může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně práva efektivně vyčerpal. Nejde však jen o jejich formální uplatnění, ale je vždy nezbytné, aby o těchto prostředcích bylo ze strany příslušného orgánu rozhodnuto. Pokud tato podmínka před podáním ústavní stížnosti není splněna, jde ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") o nepřípustnou ústavní stížnost.

Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel v projednávané ústavní stížnosti považuje za porušení svých procesních práv údajně nesprávný postup Okresního soudu v Opavě, který mu doručil předvolání k jednání nařízenému ve věci sp. zn. 112 EC 2/2011 pozdě a neposkytl mu tak možnost se zúčastnit jednání nařízeného ve výše označené věci dne 17. 8. 2013 a hájit tak svá práva a oprávněné zájmy.

Stěžovatel však zcela pomíjí skutečnost, že i když odvolání proti rozsudku v tzv. bagatelních věcech není přípustné, měl možnost před podáním ústavní stížnosti vyčerpat další procesní prostředek k ochraně jeho práv, v daném případě žalobu pro zmatečnost. Využití tohoto procesního prostředku stěžovatel v ústavní stížnosti nezmiňuje. To vede k závěru, že předmětná ústavní stížnost z důvodu nevyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je tak podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. Ústavní soud se pro úplnost zabýval naplněním podmínek § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, avšak splnění žádné z nich neshledal a stěžovatel jejich existenci ani netvrdí.

Na základě výše uvedených skutečností nezbylo, než aby soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. ledna 2014

Radovan Suchánek soudce zpravodaj