II.ÚS 375/26 ze dne 25. 3. 2026
Vadný procesní postup Nejvyššího správního soudu - opomenutí žádosti o osvobození od soudních poplatků Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti JONEA, s. r. o., sídlem Majdalenky 908/10c, Brno, zastoupené Mgr. Tomášem Miketou, advokátem, sídlem Havlíčkovo nábř. 2728/38, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 223/2025-24 ze dne 10. 12. 2025, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, takto:
I. Usnesením Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 223/2025-24 ze dne 10. 12. 2025 bylo porušeno právo stěžovatelky na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Toto usnesení se proto ruší. III. Stěžovatelce se náhrada nákladů zastoupení ani náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nepřiznává. Odůvodnění:
I. Shrnutí skutkových a procesních okolností
1. Stěžovatelce byla rozhodnutím Městského úřadu Vyškov ("městský úřad") ze srpna 2023 uložena pokuta ve výši 1 500 Kč za to, že jako provozovatelka vozidla nezajistila, aby při jeho užití byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. Krajský úřad Jihomoravského kraje ("krajský úřad") následně zamítl stěžovatelčino odvolání a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Proti rozhodnutí krajského úřadu podala stěžovatelka správní žalobu, kterou Krajský soud v Brně ("krajský soud") rozsudkem č. j. 32 A 5/2024-63 ze dne 24. 10. 2025 zamítl.
2. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost. Nejvyšší správní soud ("NSS") napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků (výrok I), zastavil řízení o kasační stížnosti (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). NSS své rozhodnutí založil na tom, že stěžovatelka včas neuhradila soudní poplatek a žádost o osvobození od soudního poplatku byla podána opožděně. Vyšel z toho, že usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno 14. 11. 2025, lhůta uplynula 1. 12. 2025, přičemž až 2. 12. 2025 požádala prostřednictvím svého právního zástupce o osvobození od soudního poplatku.
II. Argumentace stěžovatelky
3. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení. Tvrdí, že jím bylo porušeno její právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina").
4. Stěžovatelka spatřuje porušení svých základních práv v postupu NSS, který zastavil řízení o kasační stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku, aniž by předtím věcně rozhodl o včas podané žádosti o osvobození od soudních poplatků. Uvádí, že ačkoli výzvu k úhradě soudního poplatku obdržela prostřednictvím svého právního zástupce, z důvodu jeho dočasné nedostupnosti podala žádost sama ještě ve lhůtě dne 1. 12. 2025 obyčejnou poštou a současně požádala zástupce o její dodatečné odeslání datovou schránkou. Zdůrazňuje, že NSS sám své pochybení uznal. 5.
Podle stěžovatelky je postup NSS rozporný s judikaturou Ústavního soudu, podle níž je soud povinen nejprve rozhodnout o návrhu na osvobození od soudních poplatků a teprve poté, v případě jeho nevyhovění, znovu vyzvat k úhradě poplatku. V projednávané věci však k projednání návrhu vůbec nedošlo a řízení bylo bez dalšího zastaveno, což vedlo k tomu, že kasační stížnost nebyla věcně projednána. Stěžovatelka současně poznamenává, že návrh na osvobození mohla podat i přímo ona, neboť povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti se na takový procesní úkon nevztahuje.
6. Stěžovatelka požádala o přiznání náhrady nákladů řízení a zastoupení před Ústavním soudem s tím, že v jiném řízení jí NSS přiznal částečné osvobození od soudních poplatků.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas (§ 72 odst. 1 a 3 zákona o Ústavním soudu) a není nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. IV. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatelky
8. Krajský úřad Ústavnímu soudu sdělil, že v řízení nebude uplatňovat práva vedlejšího účastníka řízení.
9. NSS ve vyjádření uvedl, že kasační stížnost byla dne 10. 11. 2025 podána jako blanketní a bez zaplacení soudního poplatku, proto byla stěžovatelka usnesením ze dne 14. 11. 2025 vyzvána k jeho úhradě a k doplnění stížnosti, přičemž lhůta k zaplacení poplatku uplynula dne 1. 12. 2025. Jelikož stěžovatelka prostřednictvím svého zástupce požádala o prominutí povinnosti uhradit soudní poplatek až dne 2. 12. 2025, tedy opožděně a bez uvedení konkrétních důvodů, soud řízení zastavil. Teprve po vypravení a nabytí právní moci tohoto usnesení však NSS zjistil, že přehlédl dříve podanou žádost samotné stěžovatelky o prominutí soudního poplatku, odeslanou dne 1.
12. 2025 obyčejnou poštou a doručenou dne 5. 12. 2025, kterou v důsledku tohoto přehlédnutí v rozhodnutí nezohlednil, neboť vycházel pouze z opožděné žádosti zástupce. Rozhodnutí o ústavní stížnosti proto ponechává na úvaze Ústavního soudu a dodává, že předmětem původního řízení byl dopravní přestupek s uloženou pokutou 1 500 Kč; případné vyhovění ústavní stížnosti by přitom vedlo pouze k tomu, že stěžovatelka bude vyzvána k doložení svých majetkových poměrů za účelem posouzení žádosti o osvobození od soudního poplatku.
10. Stěžovatelka v replice uvedla, že skutkový děj je podle vyjádření NSS nesporný a že mu nepřičítá úmysl jí poškodit, nýbrž jde o pochybení způsobené spíše mírnou unáhleností, což však nic nemění na tom, že její práva byla porušena. Odmítá bagatelizaci věci poukazem na nízkou výši pokuty, neboť nejde pouze o částku 1 500 Kč, resp. celkově 5 500 Kč včetně nákladů, ale zejména o negativní záznam v rejstříku přestupků.
Současně připouští, že vyhovění ústavní stížnosti by vedlo k výzvě k doložení majetkových poměrů, avšak zdůrazňuje, že jejím cílem je meritorní projednání kasační stížnosti, přičemž lze očekávat i částečné osvobození od soudního poplatku, jak tomu bylo v jiné její věci; zrušení napadeného usnesení by tak vedlo k zákonem předvídanému postupu a umožnilo věcný přezkum, jehož se domáhá. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
12. Esenciální součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") je právo na přístup k soudu. Toto právo může být podrobeno určitým omezením, mezi něž patří i zákonná povinnost zaplatit soudní poplatek, která sleduje legitimní cíl efektivity soudního řízení; tato omezení však nesmí být nepřiměřená ani narušovat samotnou podstatu tohoto práva (srov. nález sp. zn. I. ÚS 1618/15 ze dne 29. 3. 2016). Rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku přitom může bezprostředně zasáhnout do základních práv účastníka (srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013).
13. Ačkoli právo na mimořádný opravný prostředek - v projednávané věci kasační stížnost - není samo o sobě ústavně zaručeno, platí, že pokud jej právní řád přiznává, musí být řízení o něm vedeno v souladu s ústavněprávními požadavky, zejména s právem na přístup k soudu (srov. např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 1/03 ze dne 11. 2. 2004 či sp. zn. IV. ÚS 2352/19 ze dne 3. 3. 2020; srov. též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt proti Belgii ze dne 17. 1. 1970 č. 2689/65, bod 25).
14. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že protiústavnost může spočívat i v procesním postupu soudu, který vybočuje ze zákonných pravidel, včetně zjevných administrativních pochybení, jako je přehlédnutí podání založeného ve spise či nedostatečné seznámení se s jeho obsahem. Taková pochybení nelze přičítat k tíži účastníka řízení, a pokud se promítnou do výsledku řízení, mohou porušit jeho ústavně zaručená práva (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 355/18 ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 3213/19 ze dne 28. 1. 2020 či sp. zn. III. ÚS 831/20 ze dne 28. 4. 2020). Organizace pohybu písemností uvnitř soudu přitom musí být nastavena tak, aby k obdobným situacím nedocházelo (srov. např. nálezy sp. zn. II. ÚS 1603/15 ze dne 8. 12. 2015 a sp. zn. IV. ÚS 204/16 ze dne 17. 1. 2017).
15. Specificky k otázce soudních poplatků Ústavní soud judikoval, že podá-li účastník návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud povinen o něm nejprve rozhodnout a teprve následně - v případě, že mu nevyhoví - účastníka znovu vyzvat k úhradě soudního poplatku; teprve při neuhrazení poplatku ani v této dodatečné lhůtě lze řízení zastavit (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1138/15 ze dne 24. 8. 2016). Tento procesní postup zajišťuje, aby povinnost hradit soudní poplatek nebyla uplatněna způsobem, který by nepřiměřeně omezil přístup k soudu.
16. Ústavní soud nepominul, že projednávaná věc se týká bagatelní částky, na což poukázal i NSS ve svém vyjádření.
V takových případech zpravidla platí, že ani případná nezákonnost nedosahuje ústavněprávní intenzity. Z tohoto pravidla však existují výjimky, mimo jiné v případech, kdy je účastníkovi řízení odepřen samotný přístup k soudu (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 2603/17 ze dne 5. 12. 2017 či sp. zn. IV. ÚS 3017/19 ze dne 28. 4. 2020). Jelikož v projednávané věci bylo řízení zastaveno z procesních důvodů, aniž by se NSS věcí meritorně zabýval, jde o situaci, kdy je dotčena podstata práva na přístup k soudu, a proto Ústavní soud mohl posoudit důvodnost ústavní stížnosti.
17. Z vyžádaného spisu i nesporného vyjádření účastníků vyplývá, že stěžovatelka zaslala NSS žádost o osvobození od soudních poplatků dne 1. 12. 2025, tedy poslední den stanovené lhůty. Šlo přitom o úkon, u něhož nebylo zpochybněno, že by ho nemohl učinit přímo účastník. NSS však toto podání pominul a vycházel pouze z "opožděné" žádosti podané právním zástupcem dne 2. 12. 2025, v důsledku čehož řízení o kasační stížnosti zastavil. Tímto postupem NSS nerespektoval zákonná procesní pravidla ani judikaturu Ústavního soudu, neboť o včas podaném návrhu na osvobození od soudních poplatků nerozhodl a stěžovatelce neumožnil, aby po případném nevyhovění tomuto návrhu soudní poplatek dodatečně uhradila. Rozhodnutí o zastavení řízení tak bylo založeno na neúplném skutkovém základě a představovalo důsledek administrativního pochybení spočívajícího v přehlédnutí podání založeného ve spise.
18. Ústavní soud v této souvislosti kvituje přístup NSS (jmenovitě předsedy senátu), který ve svém vyjádření pochybení otevřeně připustil s konstatováním, že nemá procesní nástroje k jeho nápravě. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že v jeho důsledku nebyl dodržen ústavně konformní procesní postup.
19. Za těchto okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že postupem NSS, který pominul včas podanou žádost o osvobození od soudních poplatků a řízení zastavil, bylo stěžovatelce znemožněno, aby její věc byla meritorně projednána zákonem předvídaným postupem. Tím bylo porušeno její právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
20. Ústavní soud tímto nálezem nijak nepředjímá výsledek řízení o žádosti stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků ani o samotné kasační stížnosti, neboť tak v tuto fázi učinit nemohl. Lze přisvědčit NSS, že zrušení napadeného usnesení povede "pouze" k tomu, že bude stěžovatelka znovu vyzvána k doložení svých majetkových poměrů; tato možnost jí však nemůže být upřena, neboť i v případě nevyhovění její žádosti o osvobození od soudních poplatků jí případně musí být umožněno zaplatit soudní poplatek dodatečně a tím zachovat možnost meritorního přezkumu (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1138/15 , bod 48).
VI. Závěr
21. Protože NSS porušil stěžovatelčino právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené usnesení zrušil [§ 82 odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Rozhodl tak bez ústního jednání, neboť od něj neočekával další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu).
V dalším řízení NSS zohlední, že stěžovatelka podala včasný návrh na osvobození od soudního poplatku a naloží s ním v souladu s příslušnými procesními pravidly.
22. Pokud jde o návrh stěžovatelky na přiznání náhrady nákladů řízení či zastoupení před Ústavním soudem, je třeba zdůraznit, že v řízení před ním si účastníci zásadně nesou své náklady sami (§ 62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), přičemž přiznání náhrady nákladů podle § 62 odst. 4 téhož zákona je výjimkou, která přichází v úvahu pouze v odůvodněných případech (srov. nález sp. zn. I. ÚS 142/94 ze dne 7. 9. 1995). Samotná skutečnost, že Ústavní soud shledal porušení základního práva, přitom pro přiznání náhrady nákladů nepostačuje, neboť ta je předpokladem procesního úspěchu ve věci (srov. nález sp. zn. II. ÚS 1504/25 ze dne 12. 8. 2025).
23. Stěžovatelka přitom ve svém návrhu důsledně nerozlišuje mezi náhradou nákladů řízení podle § 62 zákona o Ústavním soudu a náhradou nákladů právního zastoupení podle § 83 téhož zákona (který výslovně zmiňuje), ačkoliv jde o odlišné instituty. Především však ve vztahu ani k jednomu z těchto nároků neuvedla konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly jejich přiznání. Netvrdí ani nedokládá žádné mimořádné okolnosti ani své osobní či majetkové poměry, které by takový postup ospravedlňovaly (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1239/25 ze dne 14. 7. 2025). Skutečnost, že jí bylo v jiném řízení před NSS přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků, není z hlediska aplikace § 83 zákona o Ústavním soudu bez dalšího relevantní; jde totiž o odlišné procesní předpisy založené na odlišných předpokladech. Ústavní soud proto neshledal podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení ani náhrady nákladů právního zastoupení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. března 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu