Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Ing. Milanem Horákem, advokátem, se sídlem Cejl 37/62, 602 00 Brno, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 24. února 2016, č. j. 70 Co 493/2015-966, a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 12. srpna 2015, č. j. 40 P 209/2009-814, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Soudce Ludvík David, člen II. senátu Ústavního soudu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. II. ÚS 3791/16 , přípisem ze dne 3. dubna 2017 oznámil předsedkyni I. senátu, že se považuje za podjatého, a to s ohledem na dlouhodobější nepřátelské chování stěžovatele vůči jeho osobě, a to jak na veřejnosti, tak i písemnými podáními.
2. Podle ustanovení § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
3. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona o Ústavním soudu představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
4. Nezávislost a nestrannost soudce je klíčovou součástí práva na spravedlivý proces, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je přitom třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní kritérium pak o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.
5. Při posuzování nestrannosti osoby soudce je vždy zapotřebí vycházet z předpokladu, že se jedná o profesionála schopného oddělit svůj profesní život od činnosti rozhodovací a od soukromých zájmů. Podjatost lze u soudce shledat teprve v případě, kdy je skutečně dán osobní vztah soudce k projednávané věci, účastníkům řízení či jejich zástupcům. V daném případě soudce poukázal na svůj subjektivní pocit vyloučení z rozhodování o stěžovateli, a to s ohledem na opakované ataky, které podniká stěžovatel na jeho osobu v návaznosti na jeho předchozí rozhodování.
Stěžovatel na Ludvíka Davida podal též návrh na jeho kárné řízení, uvedl, že je soudce Ludvík David v jeho věcech vyloučen, a že svými rozhodnutími, vydanými pod sp. zn II. ÚS 1701/16 a II. ÚS 1467/16 hrubě znevážil vážnost a důstojnost funkce ústavního soudce a ohrozil důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování Ústavního soudu. V návaznosti na všechny tyto skutečnosti se soudce Ludvík David subjektivně cítí být podjatým ve smyslu § 37 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
6. V souladu s výše nastíněnými principy a se zákonem o Ústavním soudu (§ 36 a 37) tak I. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky pro vyloučení soudce z projednávání ústavní stížnosti, a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. dubna 2017
Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu