II.ÚS 380/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

II.ÚS 380/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v neveřejném jednání soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti L. B., rávně zastoupeného Mgr. R. P., směřující proti rozhodnutím Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. dubna 2002, sp. zn. 12 C 110/2002, a ze dne 26. srpna 2003, sp. zn. Nc 561/2003, Okresního státního zastupitelství v Nymburce ze dne 2. dubna 2004, č. j. 2 Zn 77/2004, ze dne 17. března 2004, č. j. 2 Zn 73/2004, a ze dne 5. dubna 2004, č. j. 1 Zn 2578/2003, Okresního státního zastupitelství Praha - východ ze dne 11. března 2004, č. j. 2 Zn 64/2004, Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. května 2004, č. j. KZn 1230/2004, a Policie ČR, Okresního ředitelství v Nymburku ze dne 1. dubna 2004, č. j. ORNB-7/SKS-ST-2004, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Dne 22. června 2004 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, označené jako Stížnost VII., kterým stěžovatel napadl shora označená rozhodnutí orgánů veřejné moci. Vzhledem k tomu, že jeho podání nesplňovalo náležitosti stanovené v § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon"), byl vyzván k odstranění vad podání. Dne 9. srpna 2004 byla doručena informace o právním zástupci, dne 6. září 2004 pak byla doručena i plná moc. Na základě výzvy Ústavního soudu byla dne 12. října 2004 doručena právním zástupcem vypracovaná ústavní stížnost. V ústavní stížnosti bylo uvedeno, že stěžovatel shledal v postupu orgánů veřejné moci diskriminační přístup a porušení ústavního pořádku ČR.

Hlavní námitka směřovala proti rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. srpna 2003, č. j. Nc 561/2003-3, kterým bylo bez návrhu zahájeno řízení o přezkoumání způsobilosti stěžovatele k právním úkonům. Stěžovatel je přesvědčen, že zahájení řízení bylo protiprávní reakcí na soudní spory, které stěžovatel vede v běžném civilním řízení.

Rozsudek ze dne 10. dubna 2002, č. j. 12 C 110/2002-60, stěžovatel napadl odvoláním, dovoláním i ústavní stížností. Všechny opravné prostředky byly odmítnuty bez věcného přezkumu. Stěžovatel je rovněž přesvědčen, že soudkyně Okresního soudu v Nymburce, která rozhodovala v obou uvedených věcech, je proti němu zaujatá. Důvodem zaujatosti by měla být snaha stěžovatele přezkoumat uvedený rozsudek. Od tohoto problému jsou, podle názoru stěžovatele, odvozena další shora označená rozhodnutí.

V postupu dotčených orgánů veřejné moci shledal stěžovatel zásah do svého práva na spravedlivý proces, zaručeného v čl. 3 odst. 3, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud se nejprve zabýval naplněním formálních náležitostí ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 72 odst. 1 zákona mohou fyzická nebo právnická osoba podat ústavní stížnost proti pravomocným rozhodnutím, jestliže tvrdí, že v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda. Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona, ve znění platném do 31. března 2004, bylo možno podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva přiznává.

Za počátek této lhůty byl stanoven den doručení napadeného rozhodnutí. Tato lhůta byla nově upravena v ustanovení § 72 odst. 3 zákona, ve znění platném od 1. dubna 2004. Nově lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení, za počátek lhůty je však považován den následující po doručení. Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Podle otisku poštovního razítka byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě dne 21.

června 2004.

Podle doručenek zaslaných Ústavnímu soudu v kopii byl rozsudek Okresního soudu v Nymburce, č. j. 12 C 110/2002-60, doručen stěžovateli dne 15. července 2002. Lhůta k podání ústavní stížnosti marně vypršela dne 12. září 2002 Usnesení Okresního soudu v Nymburce, č. j. Nc 561/2003-3, bylo stěžovateli doručeno dne 28. srpna 2003. Lhůta k podání ústavní stížnosti marně vypršela dne 27. října 2003.

V případě výše uvedených rozhodnutí byla ústavní stížnost podána po zákonem stanovené lhůtě. Proto byla ústavní stížnost v části směřující proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce, č. j. 12 C 110/2002-60, a usnesení, č. j. Nc 561/2003-3, odmítnuta dle ustanovení § 43 odst. 1 lit. b) zákona.

Stěžovatelem tvrzené rozhodnutí Okresního státního zastupitelství Nymburk ze dne 2. dubna 2004, sp. zn. 2 Zn 77/2004, mělo formu sdělení o postoupení věci předsedovi Okresního soudu v Nymburce. Toto sdělení bylo odesláno obyčejnou poštou dne 5. dubna 2004 (podle údaje na stěžovatelem předložené kopii bylo toto rozhodnutí doručeno dne 13. dubna 2004). Lhůta k případnému podání ústavní stížnosti by marně vypršela dne 14. června 2004.

Rozhodnutí Policie ČR, Okresního ředitelství Nymburk ze dne 1. dubna 2004, č.j. ORNB-7/SKS-ST-2004, bylo vyrozuměním stěžovatele o neoprávněnosti podnětu stěžovatele. Bylo odesláno doporučeně avšak bez doručenky dne 2. dubna 2004. Na kopii zaslané Ústavnímu soudu stěžovatelem bylo uvedeno datum 5. dubna 2004. Lhůta k případnému podání ústavní stížnosti by marně vypršela dne 4. června 2004.

Přípisem Okresního státního zastupitelství Nymburk ze dne 17. března 2004, sp. zn. 2 Zn 73/2004, bylo stěžovateli sděleno, že státní zástupce není příslušný k přezkumu rozsudků vydaných v občanskoprávním řízení. Také toto sdělení bylo stěžovateli zasláno obyčejnou poštou, neboť se nejednalo o meritorní rozhodnutí.

Rovněž v případě stěžovatelem označeného přípisu Okresního státního zastupitelství Nymburk ze dne 5. dubna 2004, sp. zn. 1 Zn 2578/2003, se jednalo o sdělení nezávadnosti tiskopisu, sloužícího jako předvolání k podání vysvětlení. Také toto sdělení bylo zasláno obyčejnou poštou.

Písemností Okresního státního zastupitelství Praha - východ, ze dne 11. března 2004, sp. zn. 2 Zn 64/2004 (správně sp. zn. 2 Zn 46/2004), byl stěžovatel státním zástupcem vyrozuměn o postoupení jeho podání k vyřízení příslušnému orgánu Policie ČR Nymburk, neboť nebylo podle obsahu posouzeno jako trestní oznámení. Nejednalo se o rozhodnutí, a proto bylo stěžovateli zasláno obyčejnou poštou dne 16. března 2004.

V ústavní stížnosti uvedeným rozhodnutím Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. května 2004, sp. zn. KZn 1230/2004, byl stěžovatel informován o posouzení jeho stížnosti. V postupu Okresního státního zastupitelství Nymburk nebylo shledáno pochybení. Tato informace neměla charakter rozhodnutí, byla však zaslána doporučeně a stěžovateli byla doručena dne 31. května 2004.

V uvedených případech není možno citované písemnosti, státního zastupitelství Nymburk ze dne 2. dubna 2004, sp. zn. 2 Zn 77/2004, ze dne 17. března 2004, sp. zn. 2 Zn 73/2004, ze dne 5. dubna 2004, sp. zn. 1 Zn 2578/2003, a dále Okresního státního zastupitelství Praha - východ, ze dne 11. března 2004, sp. zn. 2 Zn 46/2004, Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 21. května 2004, sp. zn. KZn 1230/2004, a Policie ČR, Okresního ředitelství Nymburk ze dne 1. dubna 2004, č. j. ORNB-7/SKS-ST-2004, hodnotit jako rozhodnutí, případně jiný zásah orgánu veřejné moci, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 zákona.

Nejednalo se proto o nástroje, které by byly způsobilé takového zásahu do základních práv stěžovatele, jak ve své ústavní stížnosti namítl. Nejedná se tedy o takové úkony orgánů veřejné moci, proti kterým je možno podat ústavní stížnost, nemohlo jimi objektivně dojít k zásahu do práv stěžovatele. V daném případě se jedná pouze o jeho subjektivní pohled. Ústavnímu soudu tedy nepřísluší jejich případný přezkum, a proto je tuto část ústavní stížnosti třeba odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 lit.

d) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. února 2005

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.soudce zpravodaj