Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky L. D. B., zastoupené JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou se sídlem Přemyslovská 1939/28, Praha 3, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, č.j. 25 Co 327/2021-642, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1)
V. D. B. a 2) nezl. E. D. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") k odvolání otce rozsudkem ze dne 2. 12. 2021, č.j. 25 Co 327/2021-642, rozsudek obvodního soudu ve výroku o výživném změnil tak, že otec je s účinností od 1. 1. 2020 povinen platit na výživu nezletilé částku 10 000 Kč k rukám stěžovatelky s tím, že tato úprava platí i pro dobu po rozvodu manželství rodičů (výrok I.). Ve výroku o dluhu na výživném rozsudek obvodního soudu změnil tak, že otci dluh na výživném za období od 1. 1. 2020 do 30. 11. 2021 nevznikl (výrok II.). Výrokem III. pak městský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
4. Městskému soudu stěžovatelka vytýká, že snížil výživné na nezletilou z částky 20 000 Kč měsíčně na částku 10 000 Kč měsíčně, a to aniž by tuto zásadní změnu dostatečně zdůvodnil. Opomenul přitom, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů a toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte a nelze tedy vycházet pouze z běžných potřeb nezletilé. Zákonem stanovená fiktivní výše příjmů povinného rodiče je dle stěžovatelky navíc v daném případě nižší, než skutečné příjmy otce, který ovládá několik společností a je zcela na něm, jak vysoké příjmy si z těchto společností zajistí.
6. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí co do námitek uplatněných stěžovatelkou v ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
8. Z odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí vyplývá, že městský soud se řádně věnoval majetkovým poměrům obou rodičů i nákladům na potřeby nezletilé a učiněné závěry také dostatečně zdůvodnil. Pro posouzení ústavní stížnosti je podstatné, že nevycházel z otcem uváděného příjmu, ale jelikož tvrzení otce při existenci nesouladu mezi účetním a skutečným stavem vyhodnotil jako nepřehledná a nevěrohodná (podrobně viz rozsudek obvodního soudu a rozsudek městského soudu), shodně s obvodním soudem aplikoval § 916 občanského zákoníku a jeho průměrný měsíční příjem určil coby pětadvacetinásobek částky životního minima (vycházel tedy z fiktivního příjmu 96 500 Kč měsíčně).
Pokud pak výši výživného stanovil právě na částku 10 000 Kč, je z rozhodnutí současně patrné, že přihlížel k celkovým reálným nákladům na potřeby nezletilé (které byly i při zohlednění výdajů za četnou zájmovou činnost nižší a došlo tak i k dalšímu zohlednění vyšší životní úrovně otce), jakož i k širšímu rozsahu styku otce s nezletilou a k dalším platbám, kterými na náklady dcery přispíval. Městský soud pak vhodně poukázal také na neudržitelnost tvrzení stěžovatelky ohledně měsíčních nákladů na stravu nezletilé (8 000 Kč a školní obědy), jakož i na to, že vzhledem k věku nezletilé, množství odpoledních zájmových aktivit a možnosti navštěvovat školní družinu, již stěžovatelka nemá objektivní důvod, který by jí bránil pracovat na plný úvazek.
9. K závěru, že by stanovené výživné bylo v extrémním rozporu s provedenými důkazy, nebo že by nereflektovalo požadavky plynoucí z právní úpravy, tedy v posuzované věci dospět nelze. Jelikož rozhodnutí městského soudu Ústavní soud nepovažuje za excesivní či svévolné, jeho další přehodnocování mu vzhledem k výše naznačeným limitům ústavněprávního přezkumu nepřísluší.
10. Protože nedostatky významné z hlediska kautel ústavního práva, pro které by bylo nezbytné zasáhnout do nezávislého soudního rozhodování a přistoupit ke kasaci napadeného rozhodnutí, Ústavní soud nezjistil, postupoval podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. března 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu