Okamžik uskutečnění zdanitelného plnění pro účely daně z přídané hodnoty
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudců ve věci ústavní stížnosti M. U., zastoupeného JUDr. J. S., za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Ústí n. Labem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 17. 9. 1997, č. j. 16 Ca 224/97-18, takto:
Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění.
Stěžovatel zaslal dne 20.10.1997 k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16 Ca 224/97-18, ze dne 17.9.1997, ve věci žaloby na přezkoumání správního rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, č.j. 15095/130/96, ze dne 17.3.1997, a dodatečného platebního výměru na daň z přidané hodnoty, č.j.143/7/42/96/Tvr, ze dne 30.8.1996, vydaného Finančním úřadem v Lounech.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho ústavní právo v čl. 1 odst.5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona, a proto navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16Ca 224/97-18 ze dne 17.9.1997.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že dne 30.8.1996 byl Finančním úřadem v Lounech vydán dodatečný platební výměr, č. j. 143/7/42/96/Tvr, na daň z přidané hodnoty ve výši Kč 4.247. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno dne 16.9.1996 odvolání, které bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem zamítnuto. Proti tomuto rozhodnutí byl dne 15.4.1997 podán návrh na zrušení rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství, č.j. 15095/130/96, ze dne 17.3.1997 a dodatečného platebního výměru Finančního úřadu v Lounech, č. 143/42/96/Tvr, ze dne 30.8.1996. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 16Ca 224/97-18, ze dne 17.9.1997 byla žaloba zamítnuta.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud podle ustanovení § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyžádal spis, sp. zn. 16 Ca 224/97, u Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze kterého bylo zjištěno, že Finančním úřadem v Lounech byl vydán dodatečný platební výměr, č.j. 143/7/42/96/Tvr, na daň z přidané hodnoty podle zákona č. 588/1992 Sb, o dani z přidané hodnoty.
Stěžovatel nemá žádné výhrady ke skutkové stránce věci, ani ke skutkovým zjištěním, jde mu o posouzení otázky, zda je zdanitelným plněním ve smyslu ustanovení § 2 odst.2 písm. a) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, prodej zboží na základě kupní smlouvy, uzavřené podle § 409 a násl. obchodního zákoníku, v níž si strany písemně smluvily, že kupující nabude vlastnického práva až po úplném zaplacení kupní ceny, jestliže kupující dodané zboží prodávajícímu nezaplatí.
Své tvrzení opírá o výklad ustanovení § 2 odst.1 písm.a) zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, který vymezuje základní pojmy zákona. Tvrdí, že nedojde-li při dodání zboží zároveň ke změně vlastnického práva, nevzniká prodejci (dodavateli) ve smyslu tohoto ustanovení daňová povinnost. Tuto daňovou povinnost nelze dovodit ani z ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty, které se týká času uskutečnění zdanitelného plnění, avšak pouze za podmínky, že ke zdanitelnému plnění došlo.
Lze z něj dovodit, že den dodání zboží podle kupní smlouvy se považuje za uskutečněné zdanitelné plnění, avšak pouze v případě, že při něm dochází ke změně vlastnického práva. Tam, kde kupující nabývá vlastnictví až zaplacením kupní ceny, se považuje zdanitelné plnění za uskutečněné teprve zaplacením zboží, jak je uvedeno v ustanovení § 9 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty větou začínající slovy : "v ostatních případech". Konstatuje, že dle výkladu finančních orgánů a krajského soudu by docházelo k tomu, že by byl prodávající nucen platit DPH i v případech, kdy dodané zboží nezměnilo vlastníka, neboť k zaplacení zboží v některých případech nikdy nedojde, přičemž z žádného ustanovení nelze dovodit, že v těchto případech může být daň z přidané hodnoty prodávajícímu vrácena a také vrácena není, když není jisto, zda kupující zaplatí, případně kdy zaplatí.
Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty v ustanovení § 2 vymezuje nejdůležitější základní pojmy užívané dále v zákoně, mezi něž patří pojem zdanitelné plnění, které je speciálním označením předmětu daně z přidané hodnoty.
Obecně je předmět daně z přidané hodnoty vymezen jako veškerá zdanitelná plnění za úplatu i bez úplaty, včetně naturálního plnění v tuzemsku v rámci podnikání.
Proto, aby plnění bylo plněním zdanitelným pro účely zákona o dani z přidané hodnoty, musí současně splňovat tři podmínky. Jedná se za prvé o věcné podmínky, za druhé o podmínku, že je uskutečněno při podnikání a za třetí, že je uskutečněno v tuzemsku.
1) Věcné podmínky a) dodání zboží - za zboží se pro účely DPH považují všechny movité věci s výjimkou peněz. Pokud je dodání zboží spojeno s přepravou nebo odesláním potom místo, kde tato přeprava (odeslání) začíná. Jestliže není dodání zboží spojeno s přepravou, pak místo, kde se nachází zboží při uskutečnění dodání. b) poskytování služeb, které jsou definovány v ust. § 2 odst.4 písm. b) zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty. c) převod a využití práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví
2) Podnikání - zdanitelné plnění je uskutečňováno při podnikání, jehož pojem je vymezen v ustanovení § 2, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník jako soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, a to i v případě, že se jedná o činnost vykazující všechny znaky podnikání, kromě toho, že je vykonávána podnikatelem.
3) Místo podnikání - vzhledem k tomu, že podmínkou je místo podnikání v tuzemsku, musí být jednoznačně určeno.
Aby plnění bylo plněním zdanitelným, musí být splněny všechny tři podmínky současně a musí zde být vždy patrný úmysl plátce daně takové zdanitelné plnění uskutečnit, pak se jedná o podnikání ve smyslu ustanovení § 2 obchodního zákoníku.
V tomto případě stěžovatel jako podnikatel tyto tři podmínky splnil a naplnil tím klíčový pojem daný zákonem č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, kterým je vymezení předmětu daně - zdanitelné plnění. Co se týče okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění, dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, v případě prodeje zboží mezi podnikatelskými subjekty, který je uskutečňován na základě kupní smlouvy podle obchodního zákoníku, se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem dodání zboží, který je uveden v kupní smlouvě.
Určující je vždy tento den dodání i když se od něj může den přechodu vlastnických práv lišit. Den uskutečnění zdanitelného plnění tedy není vázán ke dni nabytí vlastnického práva zboží kupujícím. V případě, že prodej zboží je realizován mimo rámec kupní smlouvy, podle obchodního zákoníku, například se jedná o prodej zboží občanovi podle občanského zákoníku, považuje se zdanitelné plnění za uskutečněné dnem převzetí zboží nebo dnem jeho zaplacení podle toho, který den nastane dříve, což se neuskutečnilo v tomto případě.
Uložení daňové povinnosti ve výše uvedeném případě je v souladu se zákonem č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, a proto Ústavní soud na základě prozkoumání spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná, neboť nedošlo k porušení zákonnosti a ústavnosti a v předmětné věci bylo postupováno v souladu s obecně závaznými právními předpisy. Vzhledem k uvedeným skutečnostem proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst.1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost zcela zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 1. září 1998