Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA
II.ÚS 40/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl soudcem zpravodajem JUDr.Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti A.G., zastoupeného advokátem JUDr. I.P., proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 21.1.1994, sp.zn. 4T 35/93, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3.8.1994, sp.zn. 11 To 127/94, t a k t o: Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á. O d ů v o d n ě n í
Podáním ze dne 23.1.1997, které bylo doručeno Ústavnímu soudu ČR dne 5.2.1997, se domáhá stěžovatel vydání nálezu, že omezením svobody bylo porušeno jeho základní lidské právo ve smyslu ústavy ČR a Listiny základních lidských práv a svobod, které blíže nespecifikuje.
K porušení jeho základního práva mělo dojít v důsledku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21.1.1994, sp.zn. 4 T 35/93, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3.8.1994, sp.zn. 11 To 127/94. Stěžovatel se opakovaným podnětem domáhal přezkoumání obou rozsudků stížností pro porušení zákona, ale jeho podněty byly odmítnuty, i když ze strany Nejvyššího státního zastupitelství v Brně byly opakovaně oba rozsudky 1
II.ÚS 40/97 přezkoumány vč. řízení, které jejich vydání předcházelo. Podaná ústavní stížnost, i když je doložena advokátní plnou mocí, je vadně koncipována, bez náležitého petitu a bez přesné specifikace.
Ústavní soud ČR musel sám dovodit, že k trestu odnětí svobody došlo pravomocnými rozhodnutími soudů z roku 1994. Podle ust. § 72 odst.2 zák.č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat pouze ve lhůtě do 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Odmítnutý podnět k podání stížnosti pro porušení zákona není takovým prostředkem. Protože zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti nebyla splněna, bylo nutno návrh odmítnout podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák.č. 182/1993 Sb. jako návrh podaný po lhůtě.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné. V Brně dne 18.2.1997 JUDr.Antonín Procházka Soudce Ústavního soudu ČR
2