Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA
II.ÚS 402/97
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci M.H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.9. 1997, sp. zn. 7 To 513/97, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Blansku ze dne 21.8. 1997, č.j. 2 T 35/97-174, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Soudce zpravodaj podle ustanovení § 43 odst.1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady podání ve lhůtě jemu k tomu určené.
Stížnost stěžovatele směřuje proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.9. 1997, sp. zn. 7 To 513/97, kterým odvolací soud podle ustanovení § 148 odst.1 písm.c) tr.ř. zamítl stížnost navrhovatele (obžalovaného) proti usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 21.8. 1997, č.j. 2 T 35/97-174. Stěžovatel se domáhal podaným návrhem k Okresnímu soudu v Blansku propuštění z vazby.
Oba obecné soudy konstatovaly, že v případě stěžovatele i nadále vazební důvody trvají a poukazovaly zejména na minulost obžalovaného, který byl již vícekrát soudně trestán a protiprávního jednání pro které je vyšetřován se měl dopustit po propuštění z vazby na svobodu v jiné trestní věci. 1
II.ÚS 402/97
Stěžovatel doplnil své podání dne 15.1. 1998 dalším dopisem, ve kterém poukazuje na přiložené listinné doklady, zejména shora citovaná usnesení obou obecných soudů a žádá, aby Ústavní soud prošetřil jeho záležitost v co nejkratší době, když v případě jeho zadržení byl porušen zákon. Stěžovateli bylo zasláno písemné poučení o náležitostech ústavní stížnosti a k odstranění vad podání mu byla stanovena 15 denní lhůta ode dne doručení přípisu. Písemné poučení společně s výzvou převzal navrhovatel dne 27.1. 1998 a ve stanovené lhůtě vady podání neodstranil. Ze spisu Ústavního soudu
II.ÚS 48/97 soudce zpravodaj zjistil, že tento stěžovatel podal k Ústavnímu soudu dne 11.2. 1997 skutkově zcela totožnou stížnost a rovněž tato byla vyřízena odmítnutím podle ustanovení § 43 odst.1 písm.a) zák.č. 182/1993 Sb.
Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že navrhovatel, ač několikrát písemně poučen o náležitostech ústavní stížnosti, nikdy poučení nevzal v úvahu a zasláním písemných podání pouze zneužívá svého postavení k neopodstatněným návrhům. Soudce zpravodaj podaný návrh podle ustanovení § 43 odst.1 písm.a) zák.č. 182/1993 Sb. odmítl, pro neodstranění vad návrhu.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 25.2. 1998