Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelky A. H., o ústavní stížnosti proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č. j. 59 Ca 79/2009-12 ze dne 26. 1. 2010, č. j. 59 Ca 79/2009-23 ze dne 26. 4. 2010 a č. j. 59 Ca 130/2006-213 ze dne 10. 8. 2010, usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ans 7/2010-43 ze dne 23. 9. 2010 a rozsudkům Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ans 8/2010-48 ze dne 23. 9. 2010 a č. j. 5 Afs 76/2010-226 ze dne 16. 11. 2010, takto:
Návrh se odmítá.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 2. 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí správních soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, jmenovitě zejména právo na spravedlivý proces. Za protiústavní označila stěžovatelka postup obecných soudů, které projednaly a rozhodly o podaných žádostech o osvobození od soudních poplatků a žádostech o ustanovení právního zastoupení soudem v nepřítomnosti stěžovatelky, jež se tak nemohla vyjádřit k zjevně nesprávným skutkovým zjištěním a posléze přijatým právním závěrům obecných soudů.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost nesplňovala formální náležitosti návrhu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), byla stěžovatelka přípisem ze dne 3. 3. 2011 vyzvána k odstranění vytýkaných vad ve lhůtě 30 dnů. Tato výzva mimo jiné obsahovala informaci, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupena advokátem, a to včetně vlastního sepsání návrhu, a upozornění, že pokud vytčené vady nebudou ve stanovené lhůtě odstraněny, bude její návrh odmítnut.
Ačkoli bylo stěžovatelce posléze vyhověno v její žádosti ze dne 15. 4. 2011 o prodloužení stanovené lhůty o dalších 20 dnů, nebyly ani v této prodloužené lhůtě dříve vytknuté vady odstraněny. Sdělení o prodloužení lhůty bylo přitom navrhovatelce doručeno fikcí dne 30. 4. 2011 (§ 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění rozhodném), stanovená lhůta pak marně uplynula dne 20. 5. 2011.
Dne 19. 5. 2011 Ústavní soud obdržel další žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění "údajných" vad nesporně řádně, důvodně a včas podané ústavní stížnosti, a to do konečného vyřízení žádosti o určení advokáta Českou advokátní komorou (dále jen "ČAK"), vhodněji do 30. 6. 2011.
Ústavní soud po zvážení konkrétní situace dospěl k závěru, že této žádosti o prodloužení lhůty nelze vyhovět. Zákonná šedesátidenní lhůta stanovená zákonem o Ústavním soudu je podle Ústavního soudu plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné. Poskytnutím další lhůty k odstranění vad je totiž liknavý stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním, pečlivým stěžovatelům, kteří dostáli zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě.
V daném případě nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že již při podání ústavní stížnosti bylo navrhovatelce z jiných řízení vedených u Ústavního soudu (a to již od roku 2004) známo, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, jakož i to, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem. Uvedené potvrzuje návrh stěžovatelky, obsažený v textu ústavní stížnosti, aby Ústavní soud odstranil povinné zastoupení advokátem při podání mimo jiné i ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu je z jeho činnosti dále známo, že ČAK vyřizuje žádosti o určení advokáta maximálně do dvou až tří týdnů. Z předestřeného časového přehledu jednotlivých událostí je tedy zřejmé, že stěžovatelka měla dostatek času si právní zastoupení zajistit.
Za této situace Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh jako vadný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. května 2011
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj