Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem o ústavní stížnosti stěžovatele Stanislava Mojžíška, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2018, č. j. 2 Ads 249/2018-41, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost, která brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 cit. zákona).
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.
V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel se k dnešnímu dni na Ústavní soud obrátil již mnoha desítkami podání a vícekrát byl již vyzván k odstranění vad svých návrhů a upozorněn na povinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem a byl také poučen, že neodstranění vytknutých vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí takového vadného návrhu (např. ve věcech vedených pod
sp. zn. I. ÚS 2365/17
,
III. ÚS 2788/16
,
IV. ÚS 1324/16
,
IV. ÚS 3758/14
či
III. ÚS 2579/14
; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že navrhovatel již byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti (návrhu na zahájení řízení).
Ústavní soud v takových případech opakovaného podávání vadných návrhů již nepokládá za nutnou podmínku, aby se poučení o zákonných požadavcích na ústavní stížnosti, včetně povinného zastoupení advokátem, dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového, a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
Stejně jako ve věcech vedených pod
sp. zn. I. ÚS 1748/18
,
II. ÚS 37/18
,
II. ÚS 4027/17
,
IV. ÚS 3649/17
,
III. ÚS 1712/17
,
II. ÚS 3221/18
a v řadě dalších věcí, přistoupil Ústavní soud z výše uvedených důvodů i v nynější věci k přiměřenému použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2018
Vojtěch Šimíček v. r.
soudce zpravodaj