Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o návrhu navrhovatelů Bc. Ladislava Regnarda a Terezie Regnardové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 63/2019-91 ze dne 9. 10. 2019, takto:
Návrh se odmítá.
1. Ústavní soud obdržel dne 18. 12. 2019 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který však není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků (§ 34 ve spojení s § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatelé nejsou pro řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem (§ 30, § 31 téhož zákona) a k ústavní stížnosti nebylo rovněž doloženo (případné) napadené rozhodnutí (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
2. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny ve vztahu ke stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovatelům zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako neefektivní a formalistické.
3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatelé podali v minulosti již několik desítek ústavních stížností, a proto si musí být povinnosti právního zastoupení před Ústavním soudem dobře vědomi (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 2985/19
ze dne 18. 9. 2019, usnesení
sp. zn. II. ÚS 2756/19
ze dne 27. 8. 2019 či usnesení
sp. zn. IV. ÚS 3999/19
ze dne 17. 12. 2019). Stěžovatelé byli o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučeni.
4. Stěžovatelé ze stejného důvodu musí vědět i to, že řízení před Ústavním soudem nepodléhá soudnímu poplatku a že pro ně přichází v úvahu toliko určení advokáta podle § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, za kterýmžto účelem se navrhovatelé musí sami obrátit na Českou advokátní komoru. V ústavní stížnosti vyjádřené žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, jakož i prodloužení lhůty k doplnění ústavní stížnosti, jsou bezpředmětné a účelové (viz usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1264/19
ze dne 18. 4. 2019 či usnesení
sp. zn. IV. ÚS 3999/19
ze dne 17. 12. 2019).
5. Na základě posouzení kontextu podání stěžovatelů Ústavní soud přiměřeně použil ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl tak, jak již v minulosti několikrát učinil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. prosince 2019
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka