II.ÚS 411/26 ze dne 18. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. H., zastoupené PhDr. Mgr. Jiřím Nenutilem, advokátem, sídlem Školní 1374, Tachov, proti příkazu k domovní prohlídce soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 1 Nt 346/2025 ze dne 28. listopadu 2025, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Hlavního velitelství vojenské policie, Odboru kriminální služby, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka dále Ústavnímu soudu navrhuje, aby zakázal Hlavnímu velitelství vojenské policie, Odboru kriminální služby pokračovat v porušování jejích ústavně zaručených práv a přikázal mu obnovit stav existující před porušením jejích práv a svobod tím, že vydá věci zajištěné při domovní prohlídce provedené dne 11. prosince 2025 a vrátí veškerá elektronická data.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v záhlaví uvedený policejní orgán vede trestní řízení ve fázi prověřování pro podezření ze spáchání zločinů podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1, odst. 2 písm. a), g) trestního zákoníku. Kvůli této trestné činnosti je prověřována skupina osob, přičemž zapojena do ní měla být i stěžovatelka, a měla spočívat - stručně vyjádřeno - ve vybírání peněžních prostředků od dárců za účelem nákupu dronů pro Ukrajinu, kdy na nákup těchto dronů byla použita jen menší část vybraných peněžních prostředků a zbytek měly prověřované osoby použít pro vlastní potřebu. Napadený příkaz k domovní prohlídce se týká domu vlastněného a užívaného stěžovatelkou.
3. Stěžovatelka namítá, že postup policejního orgánu při prohlídce naplňuje znaky "fishing expedition", kdy neurčité a nedůvodné kroky mají vyvolat nepřípustný tlak na osoby označené jako podezřelé v několika vzájemně se dublujících řízeních. Tvrdí, že zajištění dokumentů při domovní prohlídce má rdousící efekt nejen na provozně správní činnost stěžovatelky, ale zasahuje i do jejího práva na obhajobu. Uvádí, že Vojenské policii poskytovala v předchozích šetřeních plnou součinnost, takže nebyl důvod předpokládat, že by cokoli zamlčela.
4. Stěžovatelka dále namítá, že napadený příkaz k domovní prohlídce neobsahuje žádné odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti. Podle ní nelze z příkazu zjistit, proč by se v jejím domě měly nacházet účetní doklady, evidence, smlouvy a další doklady týkající se spolku X.
Stejně tak z něj není podle jejího názoru zřejmé, proč nelze k zajištění těchto věcí použít jiné způsoby. Za velmi obecné považuje vymezení movitých věcí a elektronických dat, kvůli nimž je domovní prohlídka nařizována. Připomíná, že podmínky vymezené v § 84 trestního řádu, za kterých lze upustit od provedení předchozího výslechu, musejí být splněny současně. S odkazem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3108/08 ze dne 26. března 2009 tvrdí, že policejní orgán je povinen "bezodkladně předložit provedený úkon soudu ke schválení, neboť absence předchozího soudního příkazu musí být kompenzována následným soudním přezkumem" a že pokud "soud dodatečně úkon neschválí, jedná se o zásah provedený v rozporu se zákonem a důkazy takto získané jsou zásadně procesně nepoužitelné".
5. Ústavní stížnost je přípustná a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem s výjimkou požadavku na přikázání vydání zabavených věcí a dat. K projednání takového návrhu není Ústavní soud příslušný. K zabavení věcí došlo na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci a v takovém případě je Ústavnímu soudu dáno toliko kasační oprávnění ke zrušení napadeného rozhodnutí (příkazu k domovní prohlídce) ve smyslu § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrhu o přikázání vydání věcí a dat zabavených při provedené prohlídce Ústavní soud vyhovět nemůže, i kdyby stížnost proti rozhodnutí (příkazu k domovní prohlídce) shledal důvodnou. K projednání takového návrhu mu chybí příslušnost [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 645/99 ze dne 21. června 2000, usnesení sp. zn. II. ÚS 716/24 ze dne 17. dubna 2024 či sp. zn. II. ÚS 419/26 ze dne 11. března 2026].
6. Ústavní soud především připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky, resp. již není možná náprava jiným způsobem. Sluší se proto poznamenat, že domovní prohlídka tvoří pouze jeden z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního, přísluší především orgánům činným v trestním řízení, resp. obecným soudům. Ústavní soud může v případě domovní prohlídky kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.
7. Ústavní soud jako irelevantní vyhodnotil stěžovatelčina tvrzení a spekulace týkající se důvodů vedení trestního řízení, popř. způsobu provedení domovní prohlídky a důsledků zajištění věcí. Ústavní stížnost totiž směřuje výhradně proti napadenému příkazu k domovní prohlídce s cílem dosáhnout jeho zrušení. Zmíněné námitky ovšem nemohou mít žádný vliv na posouzení otázky, zda vydáním napadeného příkazu došlo k zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv a svobod.
8. Jako irelevantní pro posouzení věci Ústavní soud vyhodnotil rovněž poukaz stěžovatelky na podmínky vyplývající z § 84 trestního řádu a na usnesení sp. zn. I. ÚS 3108/08 , resp. na nutnost dodatečné aprobace prohlídky ze strany soudu.
Citované ustanovení trestního řádu se týká výslechu, který má zásadně předcházet samotnému vykonání domovní prohlídky, resp. možností od tohoto výslechu upustit. Souvisí tedy až se samotnou realizací domovní prohlídky, která však ústavní stížností není napadána, přičemž navíc z přiloženého protokolu o domovní prohlídce vykonané dne 11. prosince 2025 na základě napadeného příkazu vyplývá, že před provedením domovní prohlídky byl řádně proveden výslech stěžovatelky i další osoby obývající její dům.
9. Výše zmíněné usnesení Ústavního soudu se domovní prohlídky vůbec (ani nepřímo) netýká. U domovní prohlídky je navíc vyloučeno, aby byla realizována bez soudního příkazu, a to včetně případů, kdy věc nesnese odkladu - takovou možnost (spojenou s nutností dodatečné soudní aprobace) trestní řád v § 83a odst. 2 předpokládá ve vztahu k prohlídce jiných prostor a pozemků. O tu ale v posuzované věci nešlo, domovní prohlídka byla vykonána řádně na základě předem vydaného příkazu soudce obvodního soudu.
10. Stěžovatelka se mýlí, pokud tvrdí, že napadený příkaz k domovní prohlídce neobsahuje žádné odůvodnění neodkladnosti či neopakovatelnosti. V bodě 8 napadeného příkazu je výslovně deklarováno, že má domovní prohlídka charakter neodkladného a neopakovatelného úkonu. Neodkladnost je přitom odůvodněna tím, že lze očekávat, že při domovní prohlídce mohou být zajištěny usvědčující důkazy, takže existuje důvodná obava z jejich ztráty, odstranění či zničení. Neopakovatelnost byla vysvětlena tím, že dané věci je třeba zajistit v aktuálním stavu, a úkon není možné opakovat v řízení před soudem.
11. Ústavní soud nesdílí stěžovatelčin názor, že napadený příkaz jen velmi obecně vymezuje movité věci a elektronická data, jež se měly nacházet v jejím domě a kvůli nimž byla domovní prohlídka nařízena. V bodě 7 napadeného příkazu bylo specifikováno, že se má jednat o účetnictví obchodní korporace Y a spolku Z, jakož i související listinné důkazy (faktury, smlouvy apod.), věci osobního i pracovního charakteru obsahující bezprostřední indicie o způsobu nakládání s finančními prostředky a zdroji, o jejich toku a osobách, které mají z takového nakládání prospěch, výpočetní techniku a elektronická zařízení, zejména stolní počítače, notebooky, tablety, mobilní telefony, externí pevné disky, USB paměti, datová uložiště a jiná média, která mohou obsahovat informace vztahující se k trestné činnosti podezřelých, komunikaci mezi nimi a dalšími osobami.
Na tomto vymezení Ústavní soud nespatřuje nic přehnaně obecného, vzhledem k počáteční fázi, v níž se trestní řízení nachází, jde o vymezení dostatečně konkrétní.
12. Předpoklad, že se uvedené věci nacházejí ve stěžovatelčině domě, jasně vyplývá z popisu prověřované trestné činnosti (srov. body 3 a 6 napadeného příkazu), zejména z toho, že její klíčovou součástí měly být aktivity obchodní korporace Y, jejíž jednatelkou stěžovatelka je. Nemožnost dosáhnout zajištění uvedených věcí jiným způsobem (tj. bez provedení domovní prohlídky) lze pak dovodit ze stejných okolností, jimiž soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 odůvodnil neodkladnost domovní prohlídky (viz výše). 13.
Ústavní soud shrnuje, že popsané důvody, z nichž soudce obvodního soudu dovodil neodkladnost a nezbytnost nařizované domovní prohlídky, považuje za standardní, v minulosti opakovaně aprobované (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2001/24 ze dne 21. srpna 2024, sp. zn. IV. ÚS 3129/23 ze dne 17. července 2024, sp. zn. II. ÚS 646/24 ze dne 17. dubna 2024 a řadu dalších). Na uvedeném nic nemůže změnit skutečnost, na kterou stěžovatelka poukazuje, totiž že v minulosti poskytovala Vojenské policii součinnost v rámci jiných řízení. V rámci důsledné snahy o dosažení účelu trestního řízení se nelze spoléhat na to, že osoba podezřelá ze zvlášť závažné trestné činnosti bude takovou spolupráci poskytovat i nadále.
14. Na základě shora uvedených skutečností považoval Ústavní soud návrh stěžovatelky, aby bylo policejnímu orgánu zakázáno pokračovat v porušování jeho práv, za neopodstatněné, neboť Ústavní soud žádné neústavní pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení v posuzované věci neshledal.
15. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl převážně jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 18. března 2026 Pavel Šámal v. r. předseda senátu