Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného Mgr. Radimem Kalabisem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek-Místek, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2016 č. j. 13 Co 332/2016-170 takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 4. 2016 č. j. 0P 337/2008-136 tak, že výživné stanovené stěžovateli zvýšil s účinností od 1. 9. 2016 na částku 3500 Kč měsíčně. Současně uložil stěžovateli povinnost zaplatit nedoplatek na výživném vzniklý zvýšením výživného, celkem 7000 Kč do tří dnů k rukám matky nezletilé N. Poté, co provedl rekapitulaci zjištěných příjmů matky a otce nezletilé - stěžovatele (včetně nynější manželky stěžovatele, s níž má dvě nezletilé děti), konstatoval, že o výživném nezletilé N.
bylo naposledy rozhodováno před osmi lety a po celou tuto dobu nebylo nijak reagováno na nárůst odůvodněných potřeb nezletilé v důsledku jejího fyzického i psychického vývoje, a to právě z důvodu vyživovacích povinností otce. Stěžovatel se s nezletilou N. nestýká a ničeho jí nad rámec placení výživného nepřispěl. V situaci, kdy se příjem stěžovatele zvýšil nejméně o 4000 Kč, dospěl soud k závěru, že je zapotřebí přistoupit ke zvýšení výživného. Současně zohlednil vyživovací povinnost matky, jejíž příjem změny nedoznal, avšak své vyživovací povinnosti je schopna dostát.
Na tomto závěru podle soudu nemůže nic změnit ani pokles příjmu manželky stěžovatele, která bude na jeho životní úrovni participovat teprve poté, co si dostojí zákonné vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. K námitkám stěžovatele, že je povinen splácet hypotéku (i k dalším jeho případným dobrovolným závazkům) soud nepřihlédl, jelikož jejich plnění nemůže mít přednost před vyživovací povinností k dítěti.
4. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal. Polemika stěžovatele s napadenými rozsudky se odehrává pouze na úrovni podústavního práva a skutkových zjištění obecných soudů.
5. Pro úplnost Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje porušením článku 32 odst. 3 Listiny, který však v daném případě není případný. Tento článek Listiny garantuje stejná práva dětí narozených v manželství i mimo něj, avšak v rámci rozhodování o výživném nejde primárně o rozlišování dětí na narozené v manželství a mimo něj. Hlavním účelem je posouzení majetkových poměrů rodičů dítěte a z toho plynoucích povinností, resp. rozsahu, v jakém budou participovat na hrazení nákladů spojených se životem dítěte. Soud samozřejmě v průběhu řízení zohledňuje, zda otec či matka dítěte nemají další vyživovací povinnost, avšak v žádném případě nelze hovořit o nerovnosti práv dětí. Naopak, v daném případě stěžovatel ve vztahu k nezletilé N. hradí právě výživné stanovené soudem, oproti tomu svým dalším nezletilým dětem zajisté hradí nikoliv jen částku zohledňující jejich nutné každodenní potřeby.
6. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci nelze dospět k závěru o porušení čl. 32 odst. 3 Listiny, ani práva stěžovatele na spravedlivý proces. Proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. května 2017
Jiří Zemánek, v. r. předseda senátu