Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o návrhu P. B., proti usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 164/04 , usnesení ze dne 30. 6. 2004, sp.zn. Pl. ÚS 17/04 , a vyrozumění o odložení ze dne 3. 6. 2004, sp.zn. III. ÚS 284/04 , t a k t o :
Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 13. 7. 2004 napadá postup Ústavního soudu v řízeních, vedených dříve u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 164/03 , sp. zn. Pl. ÚS 17/04 a sp. zn. III. ÚS 284/04
. Namítá, že Ústavní soud jednal v tomto řízení svévolně, když nesprávně vyložil jednotlivá ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), čímž došlo k dotčení navrhovatelových ústavně zaručených práv. Z napadeného usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 164/04 , bylo zjištěno, že Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost navrhovatele. Konstatoval, že navrhovatel nevyhověl výzvě Ústavního soudu a neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu stanovené.
Napadeným usnesením ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 17/04 , Ústavní soud odmítl návrh na zrušení řady ustanovení zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, a zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. V odůvodnění vytkl zásadní vady návrhu, zejména absence povinného zastoupení advokátem a skutečnost, že navrhovatel se domáhal zrušení zákonných ustanovení (s odůvodněním, že se podle nich stejně nikdo neřídí), aniž by uvedl a napadl i skutečnost, která nastala uplatněním označených právních předpisů a v konkrétním případě představovala dotčení jeho ústavně zaručených práv [§ 64 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu].
Ústavní soud v odůvodnění rovněž objasnil smysl povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem. Vyrozuměním ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 284/04 , bylo podání navrhovatele odloženo podle § 41 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jej zjevně nebylo možné kvalifikovat jako návrh na zahájení řízení. Ústavní soud má Ústavou (čl. 87) a zákonem o Ústavním soudu přesně vymezené pravomoci a působnost, které nemůže překračovat. Mezi jeho oprávnění nepatří rozhodovat o opravných prostředcích obecně, tím méně o opravných prostředcích směřujících k přezkumu svých vlastních rozhodnutí, proti nimž navíc odvolání výslovně není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Z uvedeného důvodu je Ústavní soud nucen návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu odmítnout, jelikož jde o návrh, k jehož projednání není příslušný. Jako obiter dictum Ústavní soud dodává, že ustanovení § 29 zařazené v obecné části zákona o Ústavním soudu, podle něhož se "účastník nebo vedlejší účastník může dát v řízení před Ústavním soudem zastupovat pouze advokátem" (tedy nikoli např.
obecným zmocněncem), se vztahuje na všechny subjekty vystupující v řízení před Ústavním soudem (konkrétně i na případy, kdy jako účastník nebo vedlejší účastník před Ústavním soudem vystupuje za stát jeho organizační složka, kdy je podle ustanovení § 30 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ponecháno na její úvaze, zda za ni bude jednat její vedoucí nebo si zvolí zastoupení advokátem podle citovaného ustanovení § 29). Pro fyzické osoby, tedy i pro navrhovatele, platí zákonné ustanovení § 30 odst. 1, které stanovuje povinnost právního zastoupení advokátem pro celé řízení, včetně vlastního sepsání návrhu, bez možnosti výjimek. O smyslu takové úpravy byl již navrhovatel zpraven v odůvodnění napadeného usnesení sp. zn. Pl. ÚS 17/04
. Ze systematického členění zákona o Ústavním soudu na část obecnou a část zvláštní, týkající se jednotlivých typů řízení před Ústavním soudem, pak logicky vyplývá, že v ustanovení § 72 odst. 1 písm. a), které je zahrnuto do zvláštní části, týkající se řízení o ústavní stížnosti (viz marginální rubrika tohoto ustanovení), se již znovu nezmiňuje povinnost fyzických osob být v řízení právně zastoupeny advokátem, která je zcela jasně a bezvýjimečně stanovena ustanovením části obecné. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není přípustné odvolání. V Brně dne 10. srpna 2004 JUDr. PhDr. Stanislav Balík soudce zpravodaj