Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti Radka Illa, zastoupeného Mgr. Robertem Holfeuerem, advokátem advokátní kanceláře Brno, Purkyňova 2740/45, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 61 UL 17/2012-8 ze dne 20. 8. 2012, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod).
Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že krajský soud zamítl návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu, jímž bylo požadováno osvobodit stěžovatele od soudních poplatků, ustanovit mu právního zástupce, vyhovět jeho návrhu na obnovu řízení a rozhodnout o podjatosti soudce JUDr. Kubíkové. V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že exekuční řízení dotčené návrhem na určení lhůty bylo usnesením ze dne 3. 9. 2010 č.j. 69 Nc 6207/2006-70 pravomocně zastaveno. Za této situace je v zásadě vyloučeno, aby v tomto řízení mohlo docházet k průtahům.
Pokud přesto navrhovatel činí nějaké další procesní úkony v podobě odvolání, žádostí o osvobození od soudních poplatků, žádostí o ustanovení právního zástupce, dovolání, žaloby na obnovu řízení a námitek podjatosti, jedná se o postupy naprosto dysfunkční a neúčelné, jež nevedou k ničemu jinému, než ke zcela zbytečnému zatěžování soudů. Stěžovatel přitom ani na výzvu soudu nebyl schopen specifikovat průtahy v řízení, jejichž existence je základní a nezbytnou podmínkou pro vyhovění návrhu na určení lhůty.
Stěžovatel nechce určení lhůty k tomu, aby bylo rozhodnuto o jeho žádosti, ale aby bylo všem jeho uvedeným podáním vyhověno.
Z výše uvedeného je zřejmé, že krajský soud se návrhem stěžovatele řádně zabýval a své rozhodnutí srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, přičemž poukázal na řadu skutečností, které jednoznačně vylučují, aby návrhu stěžovatele na určení lhůty podle § 174a o.s.ř. mohlo být vyhověno. Ústavní soud neshledává napadené rozhodnutí vydané souladu se zákonem jako ústavně rozporné, přičemž považuje za zbytečné se k věci duplicitně vyjadřovat.
Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. ledna 2013
Jiří Nykodým předseda senátu