Vlastnictví nemovitostí obcemi
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud
rozhodl v senátu složeném z předsedy
a soudců ve věci ústavní stížnosti Ministerstva financí ČR, se
sídlem Letenská 15, Praha 1, zastoupeného JUDr. J. P., ředitelem
odboru právního a správních řízení privatizace, právně
zastoupeného JUDr. J. H., za účasti účastníka řízení Krajského
soudu v Plzni, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. září 1997, sp. zn. 12 Co 546/97 a rozsudku Okresního soudu
v Karlových Varech ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. 9 C 243/96,
takto:
Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění. Stěžovatel Česká republika - Ministerstvo financí ČR,
Letenská 15, Praha 1, zastoupené JUDr. J. P., ředitelem odboru
právního a správních řízení privatizace podal dne 3.11.1997
ústavní stížnost do rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne
15.září 1997, sp. zn. 12 Co 546/97, kterým byl potvrzen rozsudek
Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25.6.1997, sp. zn. 9
C 243/96, o určení vlastnictví. Stěžovatel podal svoji ústavní stížnost na základě ustanovení
§ 72 odst.1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, dle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat právnická
osoba podle čl.87 odst.1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že
pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo
porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním
zákonem. V odůvodnění návrhu stěžovatel uvedl, že bylo napadeným
rozsudkem určeno, že majetek státu, dům čp. 87 ve Velichově, se
stavební parcelou č. 135 a stavební parcelou č.p.18 v katastrálním
území Velichov, je ve vlastnictví obce Velichov. Dále uvedl, že napadeným rozsudkem bylo určeno, že dotčený
majetek majetkem státu není. K tomuto určení došlo na základě
volné, ničím nepodložené a mimo zákon jdoucí úvahy, kterou se
rozhodnutím Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy o odevzdání
konfiskovaného majetku obcím přisuzují konstituční účinky. Na
místo zákonných ustanovení se tyto závěry opírají o předválečné
komentáře o rozdílu mezi převodem a přechodem vlastnictví a činí
se tak ve zjevném rozporu s obsahem samotného rozhodnutí
o odevzdání konfiskovaného majetku obcím a zcela ponechávají
stranou ustanovení § 309 a násl., § 353 a násl., § 431 a § 504
o.z.o. z r. 1811, v době vydání rozhodnutí platného. Jde tu proto
o nezákonný zásah do vlastnického práva, chráněného čl.11, odst.1
Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost splňuje předepsané
obsahové a formální náležitosti, byla podána včas, když napadený
rozsudek byl stěžovateli doručen dne 16. října 1997. K posuzované věci si vyžádal Ústavní soud vyjádření dalších
účastníků řízení, to je Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu
v Karlových Varech a současně si vyžádal spis sp. zn. 9 C 243/96. V průběhu řízení zjistil Ústavní soud z listinných podkladů tyto
skutečnosti. Obec Velichov se žalobou podanou dne 27.
9.1996 u Okresního
soudu v Karlových Varech proti České republice, zastoupené
finančním referátem Okresního úřadu v Karlových Varech domáhala
určení, že je vlastníkem domu č.p.87 se stavební parcelou č. 135
o výměře 397m2 a stavební parcelou č.18 o výměře 590m2
v katastrálním území Velichov s tvrzením, že tyto nemovitosti jí
byly předány rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy
ze dne 30.12.1949 Č.U.lll-145/46 ke dni 31.12.1949. Tímto dnem se
stala obec jejich vlastníkem a vlastnictví znovu nabyla na základě
ustanovení § 2 odst.1 písm. c) zák.č.172/1991 Sb. Přes námitky
žalované, že ze samotného znění rozhodnutí je zřejmé, že
k 31.12.1949 na obec přešly jenom držba, užívání a správa, soud
žalobě vyhověl s tím, že pro určení okamžiku vzniku vlastnického
práva nutno považovat za rozhodující den odevzdání bez ohledu na
pozdější zápis v pozemkové knize a odkázal na judikaturu
Nejvyššího soudu ČR. Krajský soud v Plzni nevyhověl podanému odvoláni a rozsudkem
ze dne 15. září 1997 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. V odůvodnění rozsudku s odkazem na jednotlivé námitky konstatoval,
že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví shledal v tom, že
žalovaný odmítal dát souhlas k zápisu tohoto majetku do katastru
nemovitostí jako majetku žalobce. Odvolací soud se ztotožnil se
závěry soudu prvního stupně, že se stal žalobce vlastníkem
dotčených nemovitostí ke dni 31.12.1949, neboť u přídělu majetku
žalobci nešlo o převod vlastnického práva, ale o přechod
konfiskovaného majetku na nového nabyvatele na základě úředního
rozhodnutí. Dále konstatoval, že podle tehdy platného o.z.o.,
nejednalo-li se o převod, ale o přechod vlastnického práva úředním
výrokem, nebylo třeba k nabytí vlastnického práva intabulace
zejména, když dekret č. 108/1945 Sb. žádné ustanovení
o intabulaci, jakožto podmínce nabytí vlastnického práva,
neobsahoval a neobsahoval je ani zákon č. 90/1947 Sb. Neshledal
rozpor mezi odstavci I. a II. rozhodnutí, jímž žalobce nemovitosti
získal, ale považoval je pouze za upřesnění v tom, že kromě
vlastnického práva přechází na obec tímto dnem i některé nároky
z doby minulé, kromě těch, které byly v odstavci III. tohoto
rozhodnutí ponechány jinému orgánu. Podle právního názoru stěžovatele žádný ze závěrů Krajského
soudu v Plzni nemá zákonné opodstatnění a namítal, že odvolací
soud rozhodoval zcela pod vlivem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. 35/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jako soud prvního
stupně. K ústavní stížnosti se účastníci řízení vyjádřili tak, že
navrhli její zamítnutí, a to prakticky ze stejných důvodů, které
jsou uvedeny v jejich rozsudcích. Po zvážení všech uvedených skutečností dospěl Ústavní soud
k závěru, že podaná ústavní stížnost není důvodná. Na základě dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb.,
28/1945 Sb. a 108/1945 Sb. byla provedena konfiskace majetku
zemědělského, zemědělské půdy dále nepřátelského majetku Němců,
Maďarů a jiných nepřátel státu. Dekret ze dne 21.6.1945 č.
12/1945 Sb. se týkal konfiskace a urychleného rozdělení
zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel
českého a slovenského národa. Tento právní předpis obsahoval
jednak ustanovení o konfiskaci majetku, jednak ustanovení
o přidělování konfiskovaného majetku. Dne 20. 7.1945 pak prezident
republiky vydává dekret č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy
Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými
a jinými slovanskými zemědělci. Ustanovení tohoto dekretu
o přidělování zemědělské půdy se do značné míry překrývají
s ustanovením dekretu č. 12/1945 Sb., mezi oběma dekrety je však
řada rozdílů. Zřejmě nejzávažnější změnou je ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., podle něhož " přidělená půda přechází
dnem převzetí držby do vlastnictví přídělce". Dekret č. 12/1945
Sb. zvláštní ustanovení o nabývání vlastnictví k přidělenému
majetku nemá. Dekret č. 108/1945 Sb., ze dne 25.října 1945, o konfiskaci
nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, upravoval jednak
konfiskaci majetku, zřízení a činnost Fondů národní obnovy
a přídělové řízení. Přídělové řízení mimo jiné specifikuje
rozhodnutí o přídělu, včetně povinnosti orgánu, rozhodujícího
o přídělu zaslat právoplatné rozhodnutí o přídělu příslušnému
orgánu veřejné správy, jenž provede odevzdání přiděleného majetku. Pokud jde o samotný příděl, jedná se o institut společný pro
všechny zmíněné dekrety a je derivativním nabytím podle ustanovení
§ 423, o.z.o. - úplatným přechodem vlastnického práva, k němuž
dochází na podkladě veřejnoprávní žádosti a který je dokonán
právním úkonem - administrativním rozhodnutím. V tomto projednávaném případě to bylo provedeno "Rozhodnutím
Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze, č.j. C U III
145/49 ze dne 30.prosince 1949." V případě přídělu však nestačí
k nabytí vlastnického práva pouhý právní titul, ale je zapotřebí
tradice podle ustanovení §§ 426 - 431 o.z.o. Tato skutečnost plyne
jednak z ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. a dále
z ustanovení § 5 odst.1, č. 4 dekretu č. 108/1945. Rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy
v Praze, oblastní úřadovny v Karlových Varech, č. j. CU
III-145/49, ze dne 30.prosince 1949 o odevzdání konfiskovaného
nemovitého majetku obci, byla obci Velichov odevzdána budova
č.p.87 se stavební parcelou č.135 a č.18 v katastrálním území
Velichov, která dle přiloženého "Seznamu konfiskovaných nemovitých
podstat, přicházejících v úvahu pro odevzdání obci" byla označena
takto: druh nemovitosti: I. rodinné domky a bouračky a pod pol.12
je uvedeno v oddíle knihovní vlastník - vlastnictví fyzických
osob. Je třeba rozlišovat nabytí vlastnictví k majetku podle
dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., č. 28/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. V době vzniku těchto právních předpisů byl platný
obecný zákoník občanský z roku 1811, podle něhož bylo vždy
k nabytí vlastnického práva třeba intabulace dle ust. § 431
o.z.o., což však neplatilo všeobecně.
Nabytí konfiskovaného majetku bylo veřejnoprávní povahy
a rozhodovalo se o něm pravomocným Rozhodnutím pověřeného
Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy. Bylo to rozhodnutí
přídělové. Pro nabytí vlastnického práva nebylo proto zapotřebí
ani vkladu práva vlastnického do pozemkových knih ( tzn. intabulací práva vlastnického neboli provedení knihovního
pořádku), ani hmotného odevzdání nemovitosti. Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. žádné zvláštní
ustanovení o nabytí vlastnického práva nemá, pouze ustanovení §
13 citovaného dekretu předpokládá zápis (nikoliv vklad) přídělu do
pozemkových knih, přičemž tento zápis nemá konstitutivní
charakter. K nabytí vlastnického práva k zemědělskému majetku
podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. proto nebylo
třeba vkladu do pozemkových knih. Dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. pak výslovně určil v ustanovení § 5, odst. 2
"přidělená půda přechází dnem převzetí držby do vlastnictví
přídělce". Z toho vyplývá, že tento právní předpis tedy zjevně
nevyžadoval pro nabytí vlastnického práva přídělcem intabulaci
přídělu. Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Sb. byl ryze
veřejnoprávní normou ve které není výslovně stanoveno, že přídělce
se stává vlastníkem. Obsahem těchto právních vztahů je přechod
vlastnictví nejprve na stát a potom na přídělce, což je možno
dovodit z obecného významu použitých slov a z argumentací
ustanovení § 13, který upravuje nakládání s přiděleným majetkem
a ustanovení § 16, které upravuje přechod nemovitostí a knihovních
práv na stát, s použitím zákona č. 90/1947 Sb., o provedení
knihovního pořádku, který na tyto věci již pamatuje výslovně. Dává
přídělci právo zažádat o vklad, ukládá státním úřadům vklad pro
přídělce zařídit, což znamená, že přídělce musí být vlastníkem. Jak vyplývá z části V. "Rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného
nemovitého majetku obci Velichov", budou v pozemkových knihách
provedeny zápisy provádějící knihovní pořádek podle tohoto
rozhodnutí o odevzdání pod I. a llI. odst.1, zejména 1. vymaží se
práva uvedená pod III. odst.1 písm. a) vloží se vlastnické právo
pro obec a vyznačí se, že závazky uvedené pod III. odst.1 písm. b)
nepostihují odevzdané nemovitostí, anebo 2. se zapíší odevzdané
nemovitosti do nových složek bez přenesení práv a závazků
uvedených pod III. odst.1, je-li toho podle zák. č. 90/1947 Sb. účelné nebo nutné a v nich se vloží vlastnické právo pro obec. Z uvedeného je zřejmé, že již samotné Rozhodnutí Osidlovacího
úřadu a Fondu národní obnovy zakládá vklad vlastnického práva pro
obec, která se stala vlastníkem na základě tohoto rozhodnutí
a nikoliv jen správcem, jak uvádí stěžovatel. Právní účinky
přídělu, zejména nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku,
přidělenému podle dekretu prezidenta republiky, nastaly již výše
uvedeným rozhodnutím. Na základě výše uvedených skutečností, kdy nebylo shledáno
žádné porušení ústavnosti, Ústavní soud podle ustanovení § 82
odst.1 zák. č.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 21. října 1998