Vlastnictví nemovitostí obcemi
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudců ve věci ústavní stížnosti Ministerstva financí ČR, se sídlem Letenská 15, Praha 1, zastoupeného JUDr. J. P., ředitelem odboru právního a správních řízení privatizace, právně zastoupeného JUDr. J. H., za účasti účastníka řízení Krajského soudu v Plzni, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. září 1997, sp. zn. 12 Co 546/97 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. 9 C 243/96, takto:
Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění. Stěžovatel Česká republika - Ministerstvo financí ČR, Letenská 15, Praha 1, zastoupené JUDr. J. P., ředitelem odboru právního a správních řízení privatizace podal dne 3.11.1997 ústavní stížnost do rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15.září 1997, sp. zn. 12 Co 546/97, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25.6.1997, sp. zn. 9 C 243/96, o určení vlastnictví. Stěžovatel podal svoji ústavní stížnost na základě ustanovení § 72 odst.1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dle něhož je ústavní stížnost oprávněna podat právnická osoba podle čl.87 odst.1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem.
V odůvodnění návrhu stěžovatel uvedl, že bylo napadeným rozsudkem určeno, že majetek státu, dům čp. 87 ve Velichově, se stavební parcelou č. 135 a stavební parcelou č.p.18 v katastrálním území Velichov, je ve vlastnictví obce Velichov. Dále uvedl, že napadeným rozsudkem bylo určeno, že dotčený majetek majetkem státu není. K tomuto určení došlo na základě volné, ničím nepodložené a mimo zákon jdoucí úvahy, kterou se rozhodnutím Osídlovacího úřadu a Fondu národní obnovy o odevzdání konfiskovaného majetku obcím přisuzují konstituční účinky.
Na místo zákonných ustanovení se tyto závěry opírají o předválečné komentáře o rozdílu mezi převodem a přechodem vlastnictví a činí se tak ve zjevném rozporu s obsahem samotného rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného majetku obcím a zcela ponechávají stranou ustanovení § 309 a násl., § 353 a násl., § 431 a § 504 o.z.o. z r. 1811, v době vydání rozhodnutí platného. Jde tu proto o nezákonný zásah do vlastnického práva, chráněného čl.11, odst.1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost splňuje předepsané obsahové a formální náležitosti, byla podána včas, když napadený rozsudek byl stěžovateli doručen dne 16.
října 1997. K posuzované věci si vyžádal Ústavní soud vyjádření dalších účastníků řízení, to je Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech a současně si vyžádal spis sp. zn. 9 C 243/96. V průběhu řízení zjistil Ústavní soud z listinných podkladů tyto skutečnosti. Obec Velichov se žalobou podanou dne 27.
9.1996 u Okresního soudu v Karlových Varech proti České republice, zastoupené finančním referátem Okresního úřadu v Karlových Varech domáhala určení, že je vlastníkem domu č.p.87 se stavební parcelou č. 135 o výměře 397m2 a stavební parcelou č.18 o výměře 590m2 v katastrálním území Velichov s tvrzením, že tyto nemovitosti jí byly předány rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy ze dne 30.12.1949 Č.U.lll-145/46 ke dni 31.12.1949. Tímto dnem se stala obec jejich vlastníkem a vlastnictví znovu nabyla na základě ustanovení § 2 odst.1 písm. c) zák.č.172/1991 Sb. Přes námitky žalované, že ze samotného znění rozhodnutí je zřejmé, že k 31.12.1949 na obec přešly jenom držba, užívání a správa, soud žalobě vyhověl s tím, že pro určení okamžiku vzniku vlastnického práva nutno považovat za rozhodující den odevzdání bez ohledu na pozdější zápis v pozemkové knize a odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR.
Krajský soud v Plzni nevyhověl podanému odvoláni a rozsudkem ze dne 15. září 1997 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. V odůvodnění rozsudku s odkazem na jednotlivé námitky konstatoval, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví shledal v tom, že žalovaný odmítal dát souhlas k zápisu tohoto majetku do katastru nemovitostí jako majetku žalobce. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že se stal žalobce vlastníkem dotčených nemovitostí ke dni 31.12.1949, neboť u přídělu majetku žalobci nešlo o převod vlastnického práva, ale o přechod konfiskovaného majetku na nového nabyvatele na základě úředního rozhodnutí.
Dále konstatoval, že podle tehdy platného o.z.o., nejednalo-li se o převod, ale o přechod vlastnického práva úředním výrokem, nebylo třeba k nabytí vlastnického práva intabulace zejména, když dekret č. 108/1945 Sb. žádné ustanovení o intabulaci, jakožto podmínce nabytí vlastnického práva, neobsahoval a neobsahoval je ani zákon č. 90/1947 Sb. Neshledal rozpor mezi odstavci I. a II. rozhodnutí, jímž žalobce nemovitosti získal, ale považoval je pouze za upřesnění v tom, že kromě vlastnického práva přechází na obec tímto dnem i některé nároky z doby minulé, kromě těch, které byly v odstavci III.
tohoto rozhodnutí ponechány jinému orgánu. Podle právního názoru stěžovatele žádný ze závěrů Krajského soudu v Plzni nemá zákonné opodstatnění a namítal, že odvolací soud rozhodoval zcela pod vlivem rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. 35/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jako soud prvního stupně. K ústavní stížnosti se účastníci řízení vyjádřili tak, že navrhli její zamítnutí, a to prakticky ze stejných důvodů, které jsou uvedeny v jejich rozsudcích. Po zvážení všech uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost není důvodná.
Na základě dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., 28/1945 Sb. a 108/1945 Sb. byla provedena konfiskace majetku zemědělského, zemědělské půdy dále nepřátelského majetku Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu. Dekret ze dne 21.6.1945 č.
12/1945 Sb. se týkal konfiskace a urychleného rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Tento právní předpis obsahoval jednak ustanovení o konfiskaci majetku, jednak ustanovení o přidělování konfiskovaného majetku. Dne 20. 7.1945 pak prezident republiky vydává dekret č. 28/1945 Sb., o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Ustanovení tohoto dekretu o přidělování zemědělské půdy se do značné míry překrývají s ustanovením dekretu č. 12/1945 Sb., mezi oběma dekrety je však řada rozdílů.
Zřejmě nejzávažnější změnou je ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., podle něhož " přidělená půda přechází dnem převzetí držby do vlastnictví přídělce". Dekret č. 12/1945 Sb. zvláštní ustanovení o nabývání vlastnictví k přidělenému majetku nemá. Dekret č. 108/1945 Sb., ze dne 25.října 1945, o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, upravoval jednak konfiskaci majetku, zřízení a činnost Fondů národní obnovy a přídělové řízení. Přídělové řízení mimo jiné specifikuje rozhodnutí o přídělu, včetně povinnosti orgánu, rozhodujícího o přídělu zaslat právoplatné rozhodnutí o přídělu příslušnému orgánu veřejné správy, jenž provede odevzdání přiděleného majetku.
Pokud jde o samotný příděl, jedná se o institut společný pro všechny zmíněné dekrety a je derivativním nabytím podle ustanovení § 423, o.z.o. - úplatným přechodem vlastnického práva, k němuž dochází na podkladě veřejnoprávní žádosti a který je dokonán právním úkonem - administrativním rozhodnutím. V tomto projednávaném případě to bylo provedeno "Rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze, č.j. C U III 145/49 ze dne 30.prosince 1949." V případě přídělu však nestačí k nabytí vlastnického práva pouhý právní titul, ale je zapotřebí tradice podle ustanovení §§ 426 - 431 o.z.o.
Tato skutečnost plyne jednak z ustanovení § 5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb. a dále z ustanovení § 5 odst.1, č. 4 dekretu č. 108/1945. Rozhodnutím Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy v Praze, oblastní úřadovny v Karlových Varech, č. j. CU III-145/49, ze dne 30.prosince 1949 o odevzdání konfiskovaného nemovitého majetku obci, byla obci Velichov odevzdána budova č.p.87 se stavební parcelou č.135 a č.18 v katastrálním území Velichov, která dle přiloženého "Seznamu konfiskovaných nemovitých podstat, přicházejících v úvahu pro odevzdání obci" byla označena takto: druh nemovitosti: I.
rodinné domky a bouračky a pod pol.12 je uvedeno v oddíle knihovní vlastník - vlastnictví fyzických osob. Je třeba rozlišovat nabytí vlastnictví k majetku podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., č. 28/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb. V době vzniku těchto právních předpisů byl platný obecný zákoník občanský z roku 1811, podle něhož bylo vždy k nabytí vlastnického práva třeba intabulace dle ust. § 431 o.z.o., což však neplatilo všeobecně.
Nabytí konfiskovaného majetku bylo veřejnoprávní povahy a rozhodovalo se o něm pravomocným Rozhodnutím pověřeného Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy. Bylo to rozhodnutí přídělové. Pro nabytí vlastnického práva nebylo proto zapotřebí ani vkladu práva vlastnického do pozemkových knih ( tzn. intabulací práva vlastnického neboli provedení knihovního pořádku), ani hmotného odevzdání nemovitosti. Dekret prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. žádné zvláštní ustanovení o nabytí vlastnického práva nemá, pouze ustanovení § 13 citovaného dekretu předpokládá zápis (nikoliv vklad) přídělu do pozemkových knih, přičemž tento zápis nemá konstitutivní charakter.
K nabytí vlastnického práva k zemědělskému majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. proto nebylo třeba vkladu do pozemkových knih. Dekret prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. pak výslovně určil v ustanovení § 5, odst. 2 "přidělená půda přechází dnem převzetí držby do vlastnictví přídělce". Z toho vyplývá, že tento právní předpis tedy zjevně nevyžadoval pro nabytí vlastnického práva přídělcem intabulaci přídělu. Dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. Sb. byl ryze veřejnoprávní normou ve které není výslovně stanoveno, že přídělce se stává vlastníkem.
Obsahem těchto právních vztahů je přechod vlastnictví nejprve na stát a potom na přídělce, což je možno dovodit z obecného významu použitých slov a z argumentací ustanovení § 13, který upravuje nakládání s přiděleným majetkem a ustanovení § 16, které upravuje přechod nemovitostí a knihovních práv na stát, s použitím zákona č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku, který na tyto věci již pamatuje výslovně. Dává přídělci právo zažádat o vklad, ukládá státním úřadům vklad pro přídělce zařídit, což znamená, že přídělce musí být vlastníkem.
Jak vyplývá z části V. "Rozhodnutí o odevzdání konfiskovaného nemovitého majetku obci Velichov", budou v pozemkových knihách provedeny zápisy provádějící knihovní pořádek podle tohoto rozhodnutí o odevzdání pod I. a llI. odst.1, zejména 1. vymaží se práva uvedená pod III. odst.1 písm. a) vloží se vlastnické právo pro obec a vyznačí se, že závazky uvedené pod III. odst.1 písm. b) nepostihují odevzdané nemovitostí, anebo 2. se zapíší odevzdané nemovitosti do nových složek bez přenesení práv a závazků uvedených pod III.
odst.1, je-li toho podle zák. č. 90/1947 Sb. účelné nebo nutné a v nich se vloží vlastnické právo pro obec. Z uvedeného je zřejmé, že již samotné Rozhodnutí Osidlovacího úřadu a Fondu národní obnovy zakládá vklad vlastnického práva pro obec, která se stala vlastníkem na základě tohoto rozhodnutí a nikoliv jen správcem, jak uvádí stěžovatel. Právní účinky přídělu, zejména nabytí vlastnického práva k nemovitému majetku, přidělenému podle dekretu prezidenta republiky, nastaly již výše uvedeným rozhodnutím.
Na základě výše uvedených skutečností, kdy nebylo shledáno žádné porušení ústavnosti, Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst.1 zák. č.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 21. října 1998