Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 124 EC 600/2010-29 ze dne 17. srpna 2012 ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ve smyslu § 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i ustanovení čl. 90 Ústavy.
Ústavní soud zjistil, že ze strany stěžovatelky se jedná o další ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí o částce 1 008 Kč ve věci nároku z nezaplaceného jízdného a s ním související přirážky. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, který k právu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení opakovaně zastává tytéž právní názory, jež v různé obdobě přejímá do rozhodnutí o dalších, obsahově identických sporech, které se odlišují jen v osobě žalovaného a okolností, za nichž k jízdě bez platného jízdního dokladu došlo.
Stěžovatelka ve svých ústavních stížnostech proti těmto rozhodnutím rovněž opakovaně zastává tytéž právní názory, přičemž Ústavní soud v řadě svých usnesení stěžovatelku seznámil se svým neměnným postojem k přístupu Okresního soudu v Ostravě v otázce náhrady nákladů řízení právě ve vztahu ke stěžovatelce, v nichž objasnil, proč její argumentace nemůže obstát, resp. proč nelze úspěšně ústavní konformitu takových rozhodnutí zpochybnit. Nejnověji se k těmto otázkám vyjadřuje v zamítavém nálezu sp. zn. I.
ÚS 988/12 ze dne 25. července 2012, jehož adresátem byla sama navrhovatelka. Tudíž za této situace pokládá Ústavní soud za zbytečné, aby své stanovisko v podstatě mechanicky přebíral do dalších rozhodnutí v těchto věcech, a pro stručnost na nosné důvody tohoto nálezu odkazuje.
Akcesorický návrh stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedeného právního předpisu ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Ústavního soudu. Nadto byla stěžovatelka seznámena s důvody, pro které nemůže její návrh na zrušení citovaného ustanovení zákona u Ústavního soudu uspět, a sice v nedávném usnesení sp. zn. IV. ÚS 3477/12 ze dne 8. října 2012. Ústavní soud na toto rozhodnutí pro stručnost odkazuje. Ve světle řečeného tak Ústavní soud musil opět odmítnout ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 22. listopadu 2012
Stanislav Balík, v. r. předseda senátu