Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Pavly Strnadové a 2. Martina Začala, obou zastoupených Mgr. Martinem Začalem, druhým stěžovatelem, který je současně advokát, sídlem třída Svobody 43/39, Olomouc, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. června 2022 č. j. 25 C 44/2020-599, rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 30. března 2023 č. j. 69 Co 347/2022-650 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2023 č. j. 22 Cdo 2484/2023-698, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení napadených rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi bylo porušeno jejich právo na řádný proces a vlastnické právo.
2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu, aby žalovaný (statutární město Olomouc) byl povinen svými stromy rostoucími na jeho pozemku zdržet se působit stěžovatelům, na jejich pozemcích v místech sousedících s pozemkem žalovaného specifikovaných v rozsudku, jakékoliv imise spadem větví, jehličí a listí, vnikáním kořenů stromů z pozemku žalovaného na pozemky stěžovatelů, jakož i přesahu větví stromů rostoucích na pozemku žalovaného nad pozemky stěžovatelů.
3. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, Nejvyšší soud pak dovolání stěžovatelů odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř jako nepřípustné.
4. Stěžovatelé v obsáhlé ústavní stížnosti zpochybňují skutková zjištění i právní hodnocení obecných soudů. Na základě podrobné polemiky s jednotlivými závěry soudů stěžovatelé prosazují svůj názor, že v dané věci jde o situaci, kdy působení imisí narušuje jejich vlastnické právo. Namítají dále, že Nejvyšší soud se blíže nevyjádřil k jejich argumentům. Stěžovatelé mají za to, že soudy se dopustily svévole, jejich důkazní postup nebyl logicky a přesvědčivě odůvodněn a učiněná skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli a splňuje všechny procesní předpoklady řízení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona)
6. Ústavní soud předně připomíná, že zásadně nemá oprávnění zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť nepředstavuje vrchol jejich soustavy, ale zvláštní soudní orgán ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, 83, 90 Ústavy). Nepřísluší mu tedy přehodnocovat skutkové a právní závěry obecných soudů, a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do rozhodovací činnosti obecných soudů zasáhne Ústavní soud jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl excesivní do té míry, že by překročil meze ústavnosti [srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98
(N 98/15 SbNU 17)]. O takovou situaci však v posuzované věci nejde.
7. Stěžovatelé své tvrzení o porušení jejich ústavně zaručených práv zakládají na argumentaci, že obecné soudy jejich věc posoudily nesprávně a v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Ústavní stížnost opírají o podrobnou rekapitulaci skutkových zjištění a hodnocení důkazů, aniž by formulovali ústavněprávní argumenty, na jejich základě by mělo dojít k zásahu do jejich základních práv. Není však úkolem Ústavního soudu, aby přehodnocoval závěry soudů o nedůvodnosti žaloby stěžovatelů na zdržení se rušení výkonu jejich vlastnického práva.
8. Stěžovatelé nemají pravdu, že se obecné soudy dostatečně nezabývaly jejich argumenty. Jak okresní, tak krajský soud srozumitelně a podrobně odůvodnily své závěry o tom, že imise spadem listí, drobných větví a jehličí ze stromů nacházejících se na pozemku žalovaného jsou přiměřené místním poměrům a podstatně neomezují obvyklé užívání pozemků stěžovatelů. Pokud stěžovatelé namítají, že v usnesení Nejvyššího soudu nenašli odpovědi na své argumenty, je třeba poukázat na to, že Nejvyšší soud odmítl jejich dovolání jako nepřípustné, neboť otázky, které v dovolání nastínili, odvolací soud vyřešil v souladu s jeho ustálenou rozhodovací praxí. Ze stejných důvodů nelze souhlasit s tím, že obecné soudy nerespektovaly judikaturu Nejvyššího soudu.
9. Ve věci rozhodovaly soudy všech stupňů, které se shodly ve všech podstatných otázkách na hodnocení provedených důkazů a sporným otázkám se detailně věnovaly. V ústavní stížnosti stěžovatelé argumentují podobně jako před obecnými soudy, a nemá proto smysl, aby Ústavní soud již počtvrté vysvětloval, v čem se ve své argumentaci stěžovatelé mýlí a proč byl skutkový stav zjištěn obecnými soudy dostatečně a odpovídá mu i jeho právní hodnocení.
10. Ústavní soud uzavírá, že nezjistil žádné porušení základních práv stěžovatelů. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. března 2024
Jan Svatoň, v. r. předseda senátu