Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Nevluda, právně zastoupeného doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., sídlem Optátova 46, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. prosince 2022 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-B-258, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava - Poruba, a obchodní společnosti CREDITEX HOLDING, a. s., sídlem U Vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Prostřednictvím návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť jím měla být porušena jeho základní práva zaručená čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným usnesením insolvenční soud v rámci dohlédací činnosti podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), rozhodl výrokem I., že stěžovatel jako věřitel č. 14 nesložil jistotu 10 000 Kč na náklady řízení incidenčního sporu k žádné z jím popřených pohledávek u přezkumného jednání konaného dne 25. 8. 2022. Výrokem II. rozhodl, že se mu vrací částka 40 000 Kč.
3. V odůvodnění soud uvedl, že stěžovatel popřel pohledávky evidované v oddílech P1, P2, P4, P5, P6, P8 a P11. Dne 9. 9. 2022 vložil na účet soudu částku 40 000 Kč jako složení jistoty. Nastala tak situace, kdy stěžovatel sice popřel sedm pohledávek, ale složil jistotu odpovídající popření čtyř pohledávek. Již u přezkumného jednání konaného 25. 8. 2022 soud vyzval přítomné věřitele, mezi něž patřil i stěžovatel, aby v případě, že budou skládat jistoty jen k některým svým popěrným úkonům, konkretizovali, ke kterému popření pohledávky jiného věřitele jistotu skládají. Stěžovatel tak neučinil, a to ani na základě další výzvy doručené mu soudem dne 22. 9. 2022. Podle názoru soudu je ve výše popsané situaci povinností popírajícího věřitele konkretizovat, ke kterým svým popřením skládá jistotu. Jestliže tak stěžovatel přes dvě výzvy neučinil, nelze tento deficit překlenout rozhodnutím či jiným postupem soudu, který by dle své úvahy určil, ke kterým popřením jistoty přiřadí a ke kterým nikoli. Jediným možným závěrem je, že bez konkretizace stěžovatel nesložil jistotu k žádnému svému popření.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že insolvenční soud přehlédl, nevzal v potaz či opomenul vyhodnotit, že stěžovatel popřel pohledávku obchodní společnosti CREDITEX HOLDING, a. s., a že dne 8. 9. 2022 zaslal na účet soudu částku 10 000 Kč s uvedením zprávy pro příjemce k této platbě ve znění "Jistota - popření pohl. CREDITEX Holding a.s. IC 16193938". Insolvenční soud tedy rozhodl zcela nesprávně, a tímto nezákonně odepřel stěžovateli právo popírat pohledávku jiného věřitele a domáhat se zákonem stanoveným způsobem u příslušného soudu svého práva na přezkum pohledávky jiného věřitele.
5. Stěžovatel dále namítá, že napadené usnesení bylo vydáno soudcem, který je soudem nezákonným a kterému napadla předmětná insolvenční věci v rozporu s ústavními principy pro přidělování věcí. V označené insolvenční věci rozhodoval výše napadeným usnesením soudce Mgr. Rostislav Krhut. Původně však tato věc napadla do senátu 31 INS, který byl od počátku, a dle rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě účinného v roce 2021 a 2022, přidělen soudkyni JUDr. Kateřině Holešovské, přičemž tato soudkyně ve věci od zahájení insolvenčního řízení rozhodovala.
Stěžovatel namítá, že změna č. 7 rozvrhu práce na rok 2022 Krajského soudu v Ostravě odporuje ústavním pravidlům a že soudce Mgr. Rostislav Krhut byl zařazen do senátu 31 INS namísto soudkyně JUDr. Kateřiny Holešovské v rozporu s ústavními principy vztahujícími se k požadavkům na způsob určení osoby, která bude nezávisle a nestranně soudní moc v konkrétní věci vykonávat. Způsob, kterým došlo v této věci ke změně soudce, nesplňuje požadavky vylučující účelové zneužití pravidel při obsazování soudů, resp. jednotlivých senátů a nenaplňuje principy založené na tom, že ke změně soudce může dojít na základě předem daných, známých a transparentních pravidel vylučujících libovůli.
6. Krajský soud v Ostravě ve vyjádření k obsahu ústavní stížnosti uvedl, že pokud jde o článek III., bod 7 ústavní stížnosti, tak připouští, že poznámka uvedená v platebním příkaze ve znění: "Jistota - popření pohl. CREDITEX Holding a. s., IČ 16193938", se může v kontextu jednotlivých popěrných úkonů stěžovatele jevit jako dostatečná k identifikaci složené jistoty. Správnost rozhodnutí vydaného v rámci dohlédací činnosti se pak prověřuje prostřednictvím opravného prostředku směřujícího proti rozhodnutí, jehož vydání zákon v průběhu insolvenčního řízení "ukládá" nebo "předpokládá". To platí také pro závěry o řádném a včasném zaplacení jistoty na náklady řízení incidenčního sporu popírajícím věřitelem podle § 202 odst. 3 insolvenčního zákona, který se s konečnou platností řeší až při rozhodování o případném odmítnutí žaloby popírajícího věřitele podle § 202 odst. 5 insolvenčního zákona. Proti odmítnutí žaloby jsou pak přípustné opravné prostředky, kterými může popírající věřitel brojit proti závěru soudu o nezaplacení jistoty (včetně závěrů o nedostatečné identifikaci provedené platby).
7. Tak tomu bylo také v předmětném insolvenčním řízení, kdy soud sice nejprve usnesením ze dne 12. 1. 2023 č. j. 11 ICm 2634/2022-44 (KSOS 31 INS 4184/2021) odmítl žalobu (popěrný úkon) stěžovatele vůči žalovanému věřiteli podle § 202 odst. 5 insolvenčního zákona pro nezaplacení jistoty (incidenční soudce se podle odůvodnění usnesení cítil vázán touto ústavní stížností napadeným usnesením), ale Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 26. 4. 2023 č. j. 11 ICm 2634/2022, 12 VSOL 91/2023-74 (KSOS 31 INS 4184/2021) změnil usnesení o odmítnutí žaloby tak, že se žaloba stěžovatele neodmítá. Usnesení odůvodnil tím, že stěžovatel v návaznosti na svůj popěrný úkon složil v zákonné lhůtě 15 dnů od skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce jistotu 10 000 Kč. Odvolací soud také vysvětlil, že insolvenční (incidenční) soud je při rozhodování v rámci incidenčního sporu (který je součástí insolvenčního řízení) povinen procedurální otázky podstatné pro rozhodnutí přezkoumat a posoudit znovu a není vázán sporným usnesením.
8. K dalším námitkám zaměřeným na nesprávné obsazení oddělení 31 INS Mgr. Rostislavem Krhutem odkazuje účastník na usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 2906/22 , ve kterém se již Ústavní soud touto problematikou zabýval.
9. K ústavní stížnosti se vyjádřila rovněž vedlejší účastnice řízení - obchodní společnost CREDITEX HOLDING, a. s. Ta především zpochybnila přípustnost ústavní stížnosti, neboť je podána proti procesnímu rozhodnutí. Stěžovateli nebyl odepřen přístup k soudu. Materiálně totiž nebylo napadeným usnesením nijak zasaženo do práva stěžovatele popírat pohledávky jiných věřitelů. Stěžovatel zcela bez ohledu na vydané procesní usnesení mohl podat (a také podal) incidenční žalobu (uplatnil popěrný úkon ve vztahu k pravomocné a vykonatelné pohledávce vedlejší účastnice). V současné době přitom probíhá na základě stěžovatelem realizovaného popěrného úkonu incidenční spor mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí. Tento zásadní fakt stěžovatel opomněl v ústavní stížnosti zmínit. Bez ohledu na existenci napadeného usnesení totiž platí, že insolvenční soud zásadně posuzuje podmínky řízení (podmínky, za kterých lze pojednat incidenční žalobu na popření pohledávky jiného věřitele) v rámci každého incidenčního sporu samostatně a nezávisle.
10. Vedlejší účastnice zastává názor, že stěžovatelem kritizovanou změnou rozvrhu práce Krajský soud v Ostravě řádně a přiměřeně reagoval na dočasné přidělení předsedkyně senátu 31 INS JUDr. Kateřiny Holešovské k jinému soudu tak, aby zajistil řádné vyřizování případů napadlých tomuto soudnímu oddělení. Jedná se o situaci (přidělení soudce na jiný soud), která není v justiční praxi neobvyklá.
11. Stěžovatel v replice k oběma citovaným vyjádřením pouze uvedl, že z nich vyplývá nesprávnost rozhodnutí krajského soudu, protože kauci zaplatil. Tím bylo porušeno jeho právo na ochranu vlastnictví i právo na soudní ochranu. K nápravě došlo jinak, než zrušením napadeného rozhodnutí Ústavním soudem, a proto stěžovatel trvá na tom, že v době podání ústavní stížnosti byla jeho základní práva aktuálně porušena a napadené rozhodnutí je neústavní. Jsou tedy stále platné důvody pro jeho zrušení.
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
13. Po přezkoumání přípustnosti ústavní stížnosti z hlediska § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu však dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná ve vztahu k námitkám stěžovatele týkajících se složení jistoty. Podle citovaného ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž též plyne princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Zásada subsidiarity se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.
14. V daném případě Ústavní soud, a to i na základě vyjádření Krajského soudu v Ostravě, v němž vyložil současnou procesní stránku věci, dospěl k závěru, že ačkoli proti napadenému usnesení není přípustný žádný opravný prostředek, nejedná se v materiálním slova smyslu o rozhodnutí konečné a nezměnitelné. Jde o rozhodnutí procesního charakteru a stěžovateli nic nebránilo uplatňovat své stanovisko v navazujícím řízení, ani následně nechat věc přezkoumat nadřízeným soudem. Napadené usnesení není (nebylo) pro další postup závazné a tam řešené okolnosti byly dále přezkoumány. Argumentace stěžovatele tak postrádá náležitý ústavněprávní rozměr.
15. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)].
16. Stěžovatel v další části ústavní stížnosti dovozuje podjatost ve věci rozhodujícího soudce, kterou spatřuje v tvrzené nezákonné změně rozvrhu práce. K přípustnosti této námitky je třeba předeslat, že neexistuje-li opravný prostředek, je k ochraně práva účastníka řízení na zákonného soudce povolán Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 182/2017-102 ze dne 20. 9. 2017). Ústavní stížnost je proto v této části podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná.
17. Právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny) v sobě zahrnuje i záruku nezměnitelnosti rozhodujícího soudního tělesa [srov. např. nález ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2565/19
(N 182/102 SbNU 97)]. Z objektivních důvodů ovšem není vždy možné, aby konkrétní věc rozhodovalo konkrétní soudní těleso v konkrétním složení; na takové výjimky se však vztahují stejné požadavky na transparentnost, předvídatelnost a objektivnost jejich úpravy a tyto vždy musí být v dané situaci důvodné [srov. nález ze dne 27. 5. 2004 sp. zn. IV. ÚS 307/03
(N 76/33 SbNU 243)]. Součástí práva na zákonného soudce je také zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátu na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů [viz např. nález ze dne 22. 2. 1996 sp. zn. III. ÚS 232/95
(N 15/5 SbNU 101) nebo nález ze dne 27. 9. 2005 sp. zn. I. ÚS 93/99
(N 183/38 SbNU 463)]; tato pravidla musí být stanovena přímo v rozvrhu práce a musí být transparentní, obecná, obsahující záruky proti případnému zneužití [viz bod 43. nálezu ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 2769/15
(N 115/81 SbNU 795)]. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že pro změnu ve složení senátu je nutný soulad s jednacím řádem i rozvrhem práce na příslušné období; rozvrh práce může být změněn i v průběhu roku za předpokladu, že k takové změně jsou racionální důvody a je provedena transparentním způsobem [srov. nález ze dne 21. 4. 2009 sp. zn. II. ÚS 2747/08
(N 94/53 SbNU 207)]. Soudci Mgr. Rostislavu Krhutovi byla předmětná insolvenční věc přidělena změnou č. 7 rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2022 sp. zn. Spr 1360/2022, přičemž z bodu III./2. vyplývá, že soudkyně JUDr. Kateřina Holešovská se z důvodu dočasného přidělení k vrchnímu soudu vyřazuje z oddělení 31 INS, ICm a místo ní se zařazuje zástupce Mgr. Rostislav Krhut.
18. Touto konkrétní provedenou změnou ve věci rozhodujícího soudce se Ústavní soud zabýval již ve věci sp. zn. I. ÚS 2906/22
(stěžovatelka UNIMEX-INVEST, s. r. o.). V usnesení ze dne 21. 3. 2023 uvedenou změnu Ústavní soud označil za odůvodněnou a odpovídající nastíněným východiskům a druhý senát Ústavního soudu nevidí žádný důvod se od tehdejších závěrů ani v nyní posuzované věci odchýlit.
19. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. února 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu