Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. B., zastoupené Mgr. Martinem Pechem, advokátem, sídlem Purkyňova 15, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 11. 2022 č. j. 18 Co 210/2022-525 a rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 6. 2022 č. j. 0 P 9/2022-452, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Chebu, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Je třeba upozornit, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o dítě či stanovení výživného. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, které mají nejlepší podmínky pro dokazování a pro následné řádné rozhodování. Ústavní soud zejména nepřezkoumává a nehodnotí důkazy provedené a vyhodnocené obecnými soudy a do rozhodování obecných soudů zasahuje pouze v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného procesu.
Z odůvodnění napadených rozhodnutí se podává, že o předchozí výši výživného pro nezletilé bylo obecnými soudy rozhodováno necelý rok před podáním návrhu na jeho zvýšení. Z vyžádaného soudního spisu a ostatně ani z tvrzení samotné stěžovatelky nevyplývá, že by v mezidobí nastaly ve věci natolik zásadní změny skutkových okolností, které by odůvodňovaly jiné zvýšení výživného, než jak učinil odvolací soud. Namítá-li stěžovatelka, že by výživné mělo být vyšší i z toho důvodu, že otec nerealizuje styk s nezletilými a její náklady jsou tak vyšší, lze opět odkázat na argumentaci odvolacího soudu. Ten poukázal na skutečnost, že stran nerealizovaných styků každý z rodičů dokládá něco jiného a otec dokonce podal návrh na výkon rozhodnutí, neboť má za to, že je jemu a dětem ve styku ze strany matky bráněno.
Není pochyb o tom, že vztah mezi stěžovatelkou a povinným je zatížen celou řadou konfliktů, jejichž důsledky však v konečném výsledku nesou především nezletilí. Z toho důvodu je třeba na oba rodiče apelovat v tom smyslu, aby v zájmu zdravého vývoje svých dětí nalezli takový způsob komunikace, který by je dlouhodobě nepoškozoval.
Přesto, že hodnocení skutečností, na nichž spočívá stanovení výše výživného, je věcí obecných soudů, Ústavnímu soudu nic nebrání v tom, aby stran zjišťování skutkového stavu věci upozornil obecné soudy na skutečnost, že se tak děje v rámci nesporného řízení, které stojí na zásadě vyšetřovací. To znamená, že je to právě obecný soud, na němž leží odpovědnost za zjištění skutkového stavu věci, a to bez ohledu na to, co tvrdí a jaké důkazní návrhy činí samotní účastníci řízení. Úplné objasnění rozhodných skutečností je zde povinností soudu.
Z odůvodnění obecných soudů by mělo být zřejmé, které skutečnosti vzaly ve svém rozhodování za podstatné, přičemž mezi těmito a konečnými závěry soudu by měla panovat logická souvztažnost. V projednávané věci obecné soudy sice uvedly, jaké má otec příjmy, ovšem již se nezabývaly tím, zda tyto mohou být dostatečnou finanční základnou pro otcem uváděné výdaje (splátka hypotéky, výživné pro tři nezletilé děti, dárky, zahraniční dovolené a příslib přispívání na mimořádné výdaje nezletilých). Tuto skutečnost je třeba jim vytknout. I přes shora uvedené považuje Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů za ústavně konformní, neboť argumentace stěžovatelky se nese převážně v rovině podústavního práva.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a proto ji odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2023
Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu