Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Lucie Bukvaldové, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, sídlem Svatoplukova 519, 698 01 Veselí nad Moravou, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2021 č. j. 33 Cdo 3756/2020-350, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2020 č. j. 38 Co 115/2019-311 a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 3. 2019 č. j. 13 C 366/2016-270, za vedlejšího účastenství Pavla Klímy, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznesla celou řadu námitek, přičemž za ústřední argumentační linii lze považovat výklad pojmu "právní vady". Zatímco stěžovatelka interpretuje tento pojem v širším slova smyslu, tzn., že do pojmu právních vad zahrnuje i vady spočívající v nedodržení povinností stanovených veřejnoprávními předpisy, obecné soudy se přidržely ustanovení § 1920 o. z., podle něhož má předmět plnění právní vady, pokud k němu uplatňuje právo třetí osoba, ledaže o takovém omezení nabyvatel věděl nebo musel vědět. Podle Ústavního soudu jde o typický výklad podústavního práva a je tak především na obecných soudech, aby uvážily rozsah a obsah pojmu použitého mezi smluvními stranami. Byť jsou závěry obecných soudů pro stěžovatelku nepříznivé, nemá Ústavní soud za to, že by obecné soudy svým výkladem zasáhly do základních práv a svobod stěžovatelky. A to zvláště za situace, kdy je v občanském zákoníku definice pojmu právních vad.
Ze zevrubného odůvodnění nalézacího soudu se podává, že tento se zabýval i tím, zda žalobkyní vytýkané vady mohou představovat tzv. podstatné porušení smlouvy. V souvislosti s uvedeným pak dospěl soud k závěru, že vytýkané vady nejsou natolik zásadní, aby znemožňovaly užívání vlastnického práva v celém jeho rozsahu. Není důvod, aby předmětem převodu nemohly být i takové nemovitosti, které nesplňují požadavky, jež jsou na ně kladeny veřejnoprávními předpisy. Účastníkům smlouvy nic nebrání v tom, aby předmětem převodu učinili i objekt ve velmi špatném technickém stavu, tzv. ruinu. Ve své podstatě se vždy jedná o dohodu mezi smluvními stranami o tom, v jakém stavu a za jakou cenu k převodu nemovitosti dojde.
Namítá-li stěžovatelka, že se Nejvyšší soud nevypořádal řádně s přípustností jejího dovolání, lze ji odkázat str. 4 napadeného usnesení, kde Nejvyšší soud poukázal v souvislosti s tvrzením stěžovatelky o odchýlení se obecných soudů od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu na skutečnost, že stěžovatelkou uváděná rozhodnutí dopadají na případy skutkově odlišné. Z toho důvodu pak nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání. Posouzení přípustnosti dovolání je pak věcí Nejvyššího soudu, nikoli soudu Ústavního.
Ústavní soud v posuzované věci nezjistil žádné pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelky. Závěry obecných soudů nevykazují ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Ústavní soud proto neshledal žádný důvod pro svůj případný kasační zásah.
Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. dubna 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu