Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Martinem Smolkem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti KNOWLIMITS Group a.s., sídlem Pernerova 673/47, Praha 8, zastoupené Mgr. Tomášem Hokrem, LL.M., advokátem, sídlem Na Poříčí 1079/3a, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 91 INS 10533/2024-B-99 ze dne 19. 2. 2025, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, a a) obchodní společnosti Barrandov Televizní Studio a.s., sídlem Kříženeckého nám. 322/5, Praha 5, b) Ing. Davida Jánošíka - insolvenčního správce dlužníka obchodní společnosti Barrandov Televizní Studio a.s., sídlem Gočárova třída 1105/36, Hradec Králové, c) Městského státního zastupitelství v Praze, sídlem náměstí 14. října 2188/9, Praha 5, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její práva dle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze došlo ke schválení reorganizačního plánu ze dne 27. 5. 2024 předloženého vedlejší účastnicí a), resp. dlužníkem.
2. Spolu s ústavní stížností stěžovatelka navrhla odklad napadeného usnesení a požádala o přednostní projednání Ústavním soudem. Svůj návrh odůvodnila hrozícím nezákonným obohacením osob spřízněných s dlužníkem na úkor uspokojení pohledávek dlužníkových věřitelů. Při provedení předmětného reorganizačního plánu by podle stěžovatelky došlo v řádu dnů ode dne účinnosti jeho schválení insolvenčním soudem k nezvratným jednáním na újmu přihlášených věřitelů.
3. Soudce zpravodaj, ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat naplnění formálních (procesních) náležitostí ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu. V daném případě shledal, že tomu tak není.
4. Podle § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, neposkytuje-li zákon procesní prostředek k ochraně práv stěžovatelky, může podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděla, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.
5. Za situace, kdy napadené rozhodnutí bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 19. 2. 2025 a ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla stěžovatelkou doručena Ústavnímu soudu až dne 6. 1. 2026, je zcela zřejmé, že výše uvedená lhůta nebyla dodržena.
6. Podle § 350 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, může proti rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu podat odvolání jen ten věřitel, který hlasoval pro odmítnutí reorganizačního plánu. Pokud se proto stěžovatelka domnívala, že v jejím konkrétním případě zákon procesní prostředek k ochraně jejího práva neposkytuje, jelikož jí nebylo umožněno vůbec o schválení reorganizačního plánu hlasovat, nic jí nebránilo podat ve stanovené lhůtě předmětnou ústavní stížnost.
7. Zda skutečně měla stěžovatelka příležitost o schválení reorganizačního plánu hlasovat, Ústavní soud meritorně nepřezkoumával vzhledem k nedodržení formálních náležitostí ústavní stížnosti.
8. K tomu lze nad rámec nezbytného doplnit, že pokud by stěžovatelka takovou možnost hlasování fakticky měla, pak by její ústavní stížnost byla nepřípustná pro nevyčerpání všech dostupných procesních prostředků (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a její návrh by byl proto odmítnut jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání, odmítl.
10. S ohledem na shora uvedené nebylo třeba se zabývat návrhem stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti. O návrhu na přednostní projednání věci Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť mu fakticky vyhověl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. ledna 2026
Martin Smolek v. r.
soudce zpravodaj