Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Martinem Círem, advokátem se sídlem Praha 2, Londýnská 730/59, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2009 sp. zn. 6 Tdo 733/2009, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2009 sp. zn. 9 To 127/2008 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007 sp. zn. 46 T 7/2006, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, osobně doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 2. 2010, se stěžovatel domáhá, s odkazem na porušení svých ústavních práv zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2, čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu vyžádaného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 46 T 7/2006 Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem soudu prvního stupně byl stěžovatel uznán vinným (v bodě 14) trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu. Současně bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody. O odvolání stěžovatele rozhodl vrchní soud dalším napadeným rozhodnutím, jímž toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. Stěžovatel podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud posledně napadeným rozhodnutím odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Toto usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno stěžovateli dne 3. 12. 2009 a jeho obhájci dne 23. 11. 2009 (viz doručenky na č.l. 3254 p.v. spisového materiálu).
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu, je povinen prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud připomíná, že jde o lhůtu kogentní, jejíž nedodržení nemůže Ústavní soud prominout.
Posledním rozhodnutím ve věci je ústavní stížností napadené usnesení dovolacího soudu, které bylo doručeno stěžovateli dne 3. 12. 2009 a jeho obhájci dne 23. 11. 2009. 60ti denní lhůta k podání ústavní stížnosti tak stěžovateli počala běžet dnem 4. 12. 2009. Pokud byla ústavní stížnost podána až dne 17. 2. 2010, stalo se tak zjevně po uplynutí stanovené lhůty.
Z výše uvedených důvodů, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako opožděně podaný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. července 2010
Stanislav Balík soudce zpravodaj