Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajka) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Linharta, zastoupeného Mgr. Jiřím Čechem, advokátem se sídlem Otakarova 1427/41, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 1399/2023-196 ze dne 20. 12. 2023 a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 27 Nc1002/2022-187 ze dne 27. 11. 2023, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a Ing. Jany Krátké a Ing. Václava Krátkého, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel a vedlejší účastníci vlastní sousedící pozemky. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") č. j. 27 Nc 1002/2022-72 ze dne 25. 5. 2022 bylo vydáno předběžné opatření, kterým byla stěžovateli uložena povinnost umožnit vedlejším účastníkům přístup do budovy nacházející se na jejich pozemku, a to přístupovými vraty nacházejícími se ve zdi na pozemku stěžovatele.
2. Stěžovatel podal proti zmíněnému usnesení okresního soudu návrh na zrušení předběžného opatření s odkazem na § 77 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého může být předběžné opatření zrušeno, jestliže pominou důvody, pro které bylo nařízeno. Změnu okolností stěžovatel odůvodnil marně uplynulou lhůtou stěžovatele k tomu, aby si vedlejší účastníci přístup do budovy vybudovali z vlastního pozemku. Nesplněním výzvy v dané lhůtě si tak podle stěžovatele přístup do budovy znemožnili vedlejší účastníci sami a nikoliv stěžovatel, z čehož soudy při vydání předběžného opatření vycházely.
3. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím okresního soudu byl návrh stěžovatele na zrušení předběžného opatření zamítnut. Následně bylo napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozhodnutí okresního soudu potvrzeno.
4. Podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že bylo porušeno jeho právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím obecných soudů a zastává názor, že se po nařízení předběžného opatření změnily okolnosti, které byly pro jeho nařízení podstatné a z nichž soud při nařízení předběžného opatření vycházel.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
6. Předmětem řízení, z nějž vzešla napadená rozhodnutí, byl návrh na zrušení předběžného opatření. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně dovodil, že rozhodování o předběžných opatřeních či jejich zrušení je především záležitostí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti je ochrana ústavnosti, nikoliv zákonnosti, a proto mu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti soudů ve stejném rozsahu, jako se tomu děje v obvyklém instančním řízení před obecnými soudy.
Předběžná opatření (či rozhodnutí o návrhu na zrušení předběžného opatření) navíc zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť jde o opatření mající jen dočasný charakter. Účel předběžného opatření spočívá v zatímní úpravě práv a povinností, což nezaručuje ani nevylučuje, že ochrana práv účastníka řízení bude konečným rozhodnutím ve věci poskytnuta (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 488/99 ze dne 29. 3. 2000, sp. zn. IV. ÚS 115/2000 ze dne 8.
11. 2000, sp. zn. I. ÚS 1094/16 ze dne 13. 4. 2016, a sp. zn. IV. ÚS 1475/16 ze dne 21. 6. 2016 a další). Proto je Ústavní soud podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření (rozhodnutí o návrhu na jeho zrušení) mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny). Ústavní soud ruší taková rozhodnutí pouze ve výjimečných případech, typicky pokud představují natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, že se zrušení nelze vyhnout (srov. např. nález sp. zn. IV.
ÚS 3749/17 ze dne 9. 1. 2018).
7. Při zohlednění výše uvedených předpokladů napadená rozhodnutí z pohledu Ústavního soudu netrpí žádnými takovými nedostatky, které by opodstatňovaly nezbytnost zásahu do nezávislého rozhodování obecných soudů.
8. Námitka stěžovatele týkající se změny okolností po vydání předběžného opatření ve skutečnosti představuje otázku skutkovou. Ústavní soud poukazuje na to, že mu zásadně nepřísluší přehodnocovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy, případně přezkoumávat jejich názor. Pouhá skutečnost, že stěžovatel odmítá akceptovat učiněné skutkové závěry, sama o sobě nezakládá porušení jeho ústavně zaručených práv. Soudy se s námitkou stěžovatele navíc již důkladně vypořádaly ve svých rozhodnutích a Ústavní soud zde proto odkazuje na jejich logické a srozumitelné odůvodnění (srov. odst. 10 napadeného usnesení krajského soudu).
9. Nad rámec uvedeného ústavní soud stěžovateli sděluje, že z ústavní stížnosti není vůbec zřejmé, jak by základní právo, které stěžovatel označil jako porušené, mělo souviset s předmětem řízení řešeném v tomto případě, tedy předběžným opatřením, kterým mu byla uložena povinnost umožnit vedlejším účastníkům přístup do sousední budovy přes pozemek stěžovatele.
10. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud stěžovatelovu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. července 2024
Kateřina Ronovská v. r. předsedkyně senátu