Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci podání stěžovatelky obchodní společnosti EXTREMEBUY s.r.o., sídlem Medlešice 155, Chrudim, označené jako "Ústavní stížnost č. 1", takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 2. 2024, stěžovatelka žádá projednat v plénu neplatnost exekučního zákona; aby Ústavní soud bezodkladně zastavil činnost všech exekutorů a exekučních úřadů v ČR, opírající se o neplatný exekuční zákon, a aby zakázal vydávání neplatných dokumentů všemi úřady státní správy, včetně všech stupňů soudů, finančních úřadů, celních úřadů atp.; aby Ústavní soud podal návrh na zastavení výkonu rozhodnutí ve všech exekučních věcech týkajících se stěžovatelky; aby pozastavil činnost všech exekutorů činných v exekučních věcech vedených proti stěžovatelce, její jednatelce a jejímu majetku; aby jí byla bezodkladně poskytnuta ochrana osobnosti a majetku a aby všechna napadená, vadná a neplatná rozhodnutí byla bezodkladně zrušena v plném rozsahu; aby Ústavní soud určil povinnost České republice zaplatit všechny jí způsobené škody a újmy, a aby se řádně vypořádal se všemi námitkami a důkazy uvedenými ve stížnosti.
Závěrem žádá odškodné ve výši 100 000 000 EURO včetně zákonných úroků, a dále žádá, aby Ústavní soud rozhodl o povinnosti nahradit jí náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 500 000 EURO do 3 dnů od doručení této stížnosti Ústavnímu soudu.
2. Toto podání nebylo zjevně možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními nedostatky [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Stěžovatel v řízení o Ústavní stížnosti musí být povinně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), přičemž povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu, a k ústavní stížnosti musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
3. Její podání tedy vykazovalo takové vady, pro které by jej jako ústavní stížnost nebylo možno podle zákona o Ústavním soudu projednat. Stěžovatelka byla výzvou, která jí byla doručena fikcí prostřednictvím datové schránky dne 11. 3. 2024, vyzvána jednak k doložení řádné plné moci, tak také k doložení dokladu o tom, že ústavní stížnost byla podána včas, tj. v zákonem stanovené lhůtě (§ 72 odst. 3 až odst. 5 zákona o Ústavním soudu).
4. K tomu byla stěžovatelce stanovena lhůta 10 dnů ode dne doručení předmětné výzvy s poučením o důsledcích, nebudou-li tyto vady v této lhůtě odstraněny [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
5. Vzhledem k tomu, že uvedené nedostatky nebyly ve stanovené lhůtě (a ani k dnešnímu dni) odstraněny, nezbylo Ústavnímu soudu, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. dubna 2024
Jan Svatoň, v. r. soudce zpravodaj