Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele České republiky - Ministerstva financí, IČ: 00006947, se sídlem Letenská 15, 118 10 Praha 1, zastoupeného JUDr. Alanem Korbelem, advokátem, se sídlem Náměstí 14. října 3, 150 00 Praha 5, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2009, č. j. 15 Co 335/2009-96, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. února 2009, č. j. 22 C 71/2007-72, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy účastníkem řízení na straně žalované. Žalobce P. Š. se žalobou proti němu domáhal zaplacení částky 457.972 Kč z titulu náhrady škody podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). V řízení před soudem prvního stupně byl stěžovatel plně úspěšný, žaloba proti němu byla zamítnuta a byla mu přiznána i náhrada nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení advokátem. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, avšak o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že se stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřiznává, a to jak před soudem prvního stupně, tak před odvolacím soudem.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [(§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], v té části, kde je napadáno rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh. V řízení před Ústavním soudem se za zjevně neopodstatněnou pokládá ústavní stížnost, jež postrádá ústavněprávní dimenzi. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu, jak je tomu v daném případě, je tomu tak obvykle tehdy, jestliže napadené rozhodnutí postrádá způsobilost, a to vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, porušit základní práva a svobody stěžovatele.
7. Stěžovatel argumentuje tím, že nepřiznáním nákladů řízení se mu upírá právo na to být zastoupen advokátem. Tak tomu ovšem není, neboť nepřiznání nákladů řízení z toho důvodu, že prostředky vynaložené stěžovatelem na právní zastoupení nejsou v konkrétním případě shledány účelně vynaloženými, jako tomu bylo v projednávaném případě, neznamená, že se nemůže nechat zastoupit advokátem. Jediným důsledkem je, že mu náklady nebudou uhrazeny protistranou. Nelze ani akceptovat námitku, že se napadeným rozhodnutím dostal stěžovatel do nerovného postavení k druhému účastníkovi řízení.
V této souvislosti poukazuje Ústavní soud na výše zmiňovaný nález sp. zn. I. ÚS 2929/07 , v němž bylo vysloveno, že stát je k hájení svých právních zájmů, vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, což většina účastníků soukromoprávních vztahů není. V tom je výjimečnost státu oproti většině ostatních subjektů soukromoprávního vztahů a z toho Ústavní soud ve shora uvedeném nálezu dovodil, že v takovýchto případech se musí soud zabývat tím, zda náklady na právní zastoupení advokátem jsou potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což se v projednávaném případě stalo.
8. Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti byl návrh ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný. Ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně byla ústavní stížnost odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. prosince 2010
Dagmar Lastovecká předsedkyně senátu