Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti Č.T., a. s., právně zastoupené JUDr. K.M., proti cenovému rozhodnutí č. 04/PROP/2002 ze dne 14. 6. 2002, č. j. 17358/2002-611, t a k t o:
Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností Ústavnímu soudu doručenou dne 17. 7. 2002, se stěžovatelka domáhala zrušení cenového rozhodnutí č. 04/PROP/2002 ze dne 14. 6. 2002, č. j. 17358/2002-611, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, odst. 3, čl. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcí samou, musí prověřit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro ni zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Podmínkou podání ústavní stížnosti podle ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je vyčerpání všech procesních předpisů, které zákon k ochraně práva poskytuje.
Z vyžádaných vyjádření Městského soudu v Praze, Ústavnímu soudu doručených dne 28. 11. 2002, dne 19. 2. 2003, Ústavní soud zjistil, že dne 17. 7. 2002 byla u Městského soudu v Praze podána stěžovatelkou žaloba směřující proti výše uvedenému - ústavní stížností napadenému - cenovému rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že Městský soud v Praze měl za to, že k projednání věci není věcně příslušný, předložil věc Vrchnímu soudu v Praze, který dne 15. 11. 2002 Městskému soudu v Praze sdělil, že dospěl k závěru, že v dané věci je dána jeho věcná příslušnost. Věc je Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. Nad 176/2002.
Podle ust. § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Jak z výše uvedeného vyplývá, v současné době probíhá v téže věci rovněž řízení u Městského soudu v Praze. Protože podle judikatury Ústavního soudu k vyčerpání opravného prostředku nestačí pouze jeho podání u příslušného orgánu, ale je též nutné, aby o něm bylo před podáním ústavní stížnosti též rozhodnuto, stěžovatelka nevyčerpala doposud všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
V souladu s ust. § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků nepřípustný návrh, nestanoví-li zákon jinak (v projednávané věci se nejedná o situaci upravenou v ust. § 75 odst. 2 cit. zák. ), usnesením odmítne.
Při shrnutí výše uvedených skutečností byl soudce zpravodaj nucen podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně 3. března 2003