Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. J., zastoupeného JUDr. Nicol Thalerovou, LL.M., advokátkou, sídlem Mánesova 24/3, České Budějovice, za vedlejšího účastenství K. K., proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 14. 12. 2021 č. j. 5 C 406/2020-116, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Stěžovatel se závěry okresního soudu nesouhlasí, neboť ve věci nebylo provedeno řádné dokazování a přestupkové řízení vedené proti němu v dané věci bylo pravomocně zastaveno, neboť odpovědnost stěžovatele za údajný přestupek zanikla. Okresní soud tak nepřihlédl k závěrům trestního a posléze správního řízení. Bez dalšího tak vyšel z toho, že újma vedlejší účastnici byla způsobena v příčinné souvislosti s jednáním stěžovatele. Soud se řádně nevypořádal ani se vznesenou námitkou promlčení.
Ústavní soud vyšel při projednávání návrhu především z toho, že se ve věci jedná o částku bagatelní. Ve své praxi dal Ústavní soud opakovaně najevo (z nedávných rozhodnutí srov. např. usnesení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 557/21 ,
III. ÚS 3599/20 ,
II. ÚS 886/20 ,
I. ÚS 2026/20 aj.), že v těchto případech je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Ve sporech o bagatelní částky je totiž evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům (potažmo jiným orgánům veřejné moci) umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou svou povahou skutečně věcně složitá a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v nynějším případě.
Výklad přijatý Ústavním soudem tu nelze chápat jako odepření spravedlnosti, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv. To se ostatně kupř. v oblasti civilního procesu odráží v úpravě těchto otázek nejen v ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, nýbrž i v ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) téhož předpisu v rámci koncepce přípustnosti dovolání. Bylo by pak proti logice těchto omezení, kdyby se přezkum takových rozhodnutí pouze automaticky přesunul do roviny ústavního soudnictví (viz kupř.
bod 11 usnesení sp. zn. II. ÚS 3521/20 ze dne 22. 3. 2021). Obdobně je však třeba nahlížet na bagatelní rozměr věci i v jiných oblastech práva. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. dubna 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu