Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti F., s. r.o., zastoupené jednatelem spol. P. F., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30.9.1999, čj. 5 Cmo 201/99-236, a usnesení Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 11.5.1999, sp. zn. B 1053/9, F 10080/96, B 1053/13, F 17946/98-211, t a k t o : Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě napadá shodná rozhodnutí obecných soudů, která jsou předmětem ústavní stížnosti vedené tímto soudem pod, sp. zn. II. ÚS 556/2000 , a uvádí, že důvodem podání je údajné "vylučování" stěžovatele oběma obecnými soudy jako účastníka, z řízení o povolení obnovy řízení, jímž byly u společnosti, v níž je stěžovatel akcionářem, v obchodním rejstříku zapsány skutečnosti neexistující resp. takové, které údajně právně nemohly nastat. Důsledkem takového zápisu pak byla prý zásadní změna v postavení stěžovatele, jako akcionáře této společnosti.
Prvoinstančnímu soudu stěžovatel vytýká, že jako soud rejstříkový vydal usnesení o zápisu prý neexistujících skutečností do obchodního rejstříku společnosti dříve F.Velké Karlovice, investiční fond, a.s., nyní F. Velké Karlovice, a.s., (dále jen "F."), čímž zásadním způsobem znejistěl a ohrozil chráněné postavení akcionářů spol. F. Navrhovatel dále odmítá tvrzení soudů obou stupňů, že stěžovatel není účastníkem předmětného řízení a poukazuje v tomto směru právě na usnesení soudu I. stupně, který svým rozhodnutím o zápisu změny předmětu podnikání a vypuštění zákonného přídomku "investiční fond" z obchodního jména společnosti F. zásadním způsobem změnil právní postavení stěžovatele jako akcionáře této společnosti.
Podle názoru navrhovatele by bylo hrubým porušením ústavně garantovaného práva na zákonný a spravedlivý proces ve smyslu čl. 38 Listiny základních práv a svobod, kdyby soudní orgán rozhodoval, jako se tomu stalo v tomto případě, o změně práv konkrétních subjektů bez jejich účasti na tomto řízení, včetně možnosti se k němu vyjádřit, jakož i možnosti podat opravné prostředky proti rozhodnutím znějícím v jejich neprospěch. Jestliže tedy bylo, jak zdůrazňuje stěžovatel, rozhodováno o jeho právech či právním postavení bez jeho účasti, došlo rovněž k porušení čl. 6 Úmluvy.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal proti v záhlaví uvedeným usnesením dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, vyčkal soudce zpravodaj jeho rozhodnutí. Podané dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2000, čj. 31 Cdo 2788/99-261, odmítnuto jako nepřípustné.
Dne 16.3.2001 obdržel soudce zpravodaj sdělení dosavadního právního zástupce stěžovatele - JUDr. M. U., o vypovězení plné moci udělené mu stěžovatelem k řízení o předmětné ústavní stížnosti k datu 14.2.2001.
Soudce zpravodaj s ohledem na tuto skutečnost zaslal stěžovateli výzvu k odstranění vad podání s tím, že ve lhůtě do 15 od obdržení výzvy je povinen ve smyslu ust. § 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. předložit Ústavnímu soudu platnou plnou moc zvoleného právního zástupce v předmětném řízení.
Dne 14.5.2001 byla shora uvedená výzva poštou vrácena zpět s poznámkou, že zásilka nebyla v úložní lhůtě převzata. Dle razítka doručující pošty byla zásilka uložena na poště, když poslední den lhůty, tj. den doručení, připadl na 10.5.2001. Lhůta k odstranění vad podání stěžovateli vypršela dne 25.5.2001.
Vzhledem k tomu, že vady návrhu ve stanovené lhůtě nebyly odstraněny, soudci zpravodaji nezbylo než návrh ve smyslu ust. § 43 odst. 1 písm. a) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě stěžovateli k tomu určené.
Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 28. května 2001