Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti Františka Čmejly, (rok nar. X) zastoupeného JUDr. Petrem Jirátem, advokátem, sídlem Blatenská 1161/46, Chomutov, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Chomutov, o povolení vkladu práva k nemovitostem ze dne 21. prosince 2023 sp. zn. V-7697/2023-503, za účasti Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Chomutov, jako účastníka řízení, a Františka Čmejly (rok nar. Y) a Miroslavy Čmejlové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že zahájením řízení o povolení vkladu a povolením vkladu vlastnického práva k pozemkům v katastrálním území a obci S. [pozn.: konkrétně šlo o pozemek p. č. X1, jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. X2, a pozemky p. č. X3 a X4 (dále jen "předmětné nemovitosti")] do katastru nemovitostí pro vedlejší účastníky Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm Chomutov, (dále jen "katastrální úřad") pod sp. zn. V-7697/2023-503 na základě usnesení Okresního soudu v Chomutově (dále jen "okresní soud") ze dne 19.
12. 2023 č. j. 35 D 815/2023-101 bylo porušeno jeho právo na řádný proces zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit majetek zaručené čl. 11 Listiny základních práv a svobod, a aby toto povolení vkladu vlastnického práva zrušil.
2. Z ústavní stížnosti a podkladů, které si Ústavní soud od katastrálního úřadu vyžádal, se podává, že dne 21. 6. 2023 stěžovatel (jako obdarovaný) uzavřel s Adélou Čmejlovou (jako dárkyní) darovací smlouvu, na jejímž základě vznikl dárkyni závazek převést předmětné nemovitosti do stěžovatelova vlastnictví a stěžovateli závazek je do svého vlastnictví přijmout. Dne 9. 7. 2023 dárkyně zemřela.
3. Dne 12. 7. 2023 podal stěžovatel návrh na vklad. Katastrální úřad usnesením ze dne 4. 8. 2023 č. j. V-4079/2023-503-5 toto řízení přerušil, a to do pravomocného skončení dědického řízení po zemřelé dárkyni, vedeného před okresním soudem pod sp. zn. 35 D 815/2023. Usnesením ze dne 19. 12. 2023 č. j. 35 D 815/2023-101 okresní soud schválil dohodu vedlejších účastníků (jako dědiců po zesnulé dárkyni), podle které nabyl každý ideální jednu polovinu předmětných nemovitosti oproti v pasivech dědictví specifikovanému závazku vedlejších účastníků vůči stěžovateli z uvedené darovací smlouvy.
4. Téhož dne bylo uvedené usnesení doručeno katastrálnímu úřadu. Ten pak podle § 18 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), dne 21. 12. 2023 pod sp. zn. V-7697/2023-503 rozhodl, že se vklad vlastnického práva (vedlejších účastníků) do katastru nemovitostí povoluje, a to s právními účinky ke dni 19. 12. 2023.
5. Rozhodnutím ze dne 27. 2. 2024 č. j. V-4079/2023-503-21 katastrální úřad zamítl stěžovatelův návrh na vklad, a to s odkazem na § 17 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona, když dospěl k závěru, že vedlejší účastníci jsou právními předpisy omezeni v oprávnění nakládat se svými podíly na předmětných nemovitostech (§ 412 insolvenčního zákona, § 44 odst. 7 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007), a v poučení mj. uvedl, že proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu lze podat žalobu podle části páté o. s. ř.
6. V ústavní stížnosti stěžovatel vytýká katastrálnímu úřadu, že přes zahájené řízení vedené pod sp. zn. V-4079/2023-503 zahájil "duplicitní" řízení o povolení vkladu vedené pod sp. zn. V-7697/2023, v důsledku čehož byl podíl vedlejšího účastníka na předmětných nemovitostech zatížen řadou exekučních příkazů a podíl vedlejší účastnice byl zapsán do její majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 69 INS 5064/2023. Popsaným postupem měl katastrální úřad obejít již vedené vkladové řízení i jeho právo být účastníkem řízení a namítat rozhodné skutečnosti, zejména porušení katastrálního zákona. Správný postup podle stěžovatele spočíval v tom, že v přerušeném řízení, jehož účastníkem byl on a dárkyně, katastrální úřad rozhodne o jeho pokračování, poté o procesním nástupnictví po zemřelé, a to v souladu s (již zmíněným) usnesením okresního soudu č. j. 35 D 815/2023-102, a nakonec o vkladu jeho vlastnického práva do katastru nemovitostí.
7. Stěžovatel má za to, že mu nezbývá než podat ústavní stížnost, neboť proti rozhodnutí o povolení vkladu neexistuje řádný ani mimořádný opravný prostředek, podání žaloby je ve správním soudnictví vyloučeno, neboť jde o práva a povinnosti ze soukromoprávních vztahů, a vyloučeno (§ 18 odst. 4 katastrálního zákona) je i řízení o žalobě podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů, (dále jen "o. s. ř."). Nelze podat žalobu na určení vlastnického práva, neboť o jeho vlastnickém právu (pozn.: zjevně míněno o návrhu na vklad vlastnického práva) dosud nebylo rozhodnuto.
8. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
9. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
10. Z § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že ústavní stížnost je založena na principu její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům [srov. usnesení ze dne 28. 4. 2004 sp. zn. I. ÚS 236/04
(U 25/33 SbNU 475); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz], a k jejímu věcnému projednání proto může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky k ochraně svých práv efektivně vyčerpal. Z konstantní judikatury Ústavního soudu přitom plyne, že procesními prostředky k ochraně práva jsou nejen prostředky opravné, ale také všechny ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.
11. Stěžovatel neústavnost napadeného rozhodnutí vyvozuje z toho, že katastrální úřad povolil vklad vlastnického práva vedlejších účastníků k předmětným nemovitostem namísto toho, aby tak učinil ve prospěch jeho osoby, přičemž upozorňuje, že v důsledku tohoto nesprávného procesního postupu jsou tyto nyní zatíženy právními vadami (viz sub 6).
12. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu je za dané situace (tj. kdy bylo do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo jiného subjektu) procesním prostředkem ochrany dotčené osoby určovací žaloba, byť to katastrální zákon výslovně neuvádí (viz např. usnesení ze dne 12. 6. 2001 sp. zn. III. ÚS 252/01 , ze dne 3. 9. 2002 sp. zn. II. ÚS 170/2000 , ze dne 3. 12. 2003 sp. zn. I. ÚS 482/02 , ze dne 22. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 535/12 , ze dne 14. 1. 2013 sp. zn. I. ÚS 4723/12 či ze dne 26. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2491/21 ).
13. Z ústavní stížnosti neplyne, že by stěžovatel tento procesní prostředek podal, natož že by jej již vyčerpal, tj. dosáhl rozhodnutí o něm (srov. i § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Skutečnost, že u katastrálního úřadu pod sp. zn. V-4079/2023-503 běželo řízení o návrhu stěžovatele na vklad jeho vlastnického práva, překážku pro podání civilní žaloby podle části třetí o. s. ř. nepředstavuje, nadto již toto řízení skončilo (viz sub 5).
14. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. března 2024
Jan Svatoň, v. r. soudce zpravodaj