Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) A. A., (jedná se o pseudonym) a 2) B. B., (jedná se o pseudonym) , zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Ads 161/2024-59 ze dne 10. prosince 2024 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 A 91/2022-141 ze dne 28. května 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a dále a) Městského úřadu Boskovice, sídlem Masarykovo náměstí 4/2, Boskovice, a nezletilých b) C. C. (jedná se o pseudonym), c) D. D. (jedná se o pseudonym) a d) E. E. (jedná se o pseudonym), jako vedlejších účastníků, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastník a) ["OSPOD"] zahájil v roce 2021 úkony k vyhodnocení sociální situace nezletilých vedlejších účastníků - dětí stěžovatelů, které vedly k prohlášení dětí za ohrožené ve smyslu § 6 zákona o sociálně-právní ochraně dětí ("ZSPOD") a k založení zvláštní spisové dokumentace podle § 54 a § 55 téhož zákona. Po provedení navazujících úkonů (šetření v domácnosti, vyžadování povinnosti spolupracovat a dostavit se na jednání aj.) a vyhodnocení sociální situace nezletilých vedlejších účastníků je OSPOD ke dni 4. 1. 2023 z evidence ohrožených dětí vyřadil.
2. Žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu se stěžovatelé spolu s nezletilými vedlejšími účastníky domáhali u Krajského soudu v Brně ("krajský soud") určení, že zásah spočívající ve vedení nezletilých vedlejších účastníků v evidenci Odboru sociálních věcí městského úřadu Boskovice na úseku sociálně-právní ochrany dětí ve smyslu § 6 ve spojení s § 54 a § 55 ZSPOD byl nezákonný.
3. Krajský soud nejprve rozsudkem č. j. 29 A 91/2022-87 ze dne 21. 4. 2023 žalobě vyhověl. Ke kasační stížnosti OSPOD Nejvyšší správní soud ("NSS") rozsudek krajského soudu rozsudkem č. j. 1 Ads 91/2023-64 ze dne 7. 12. 2023 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. NSS dovodil, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku povahy úkonu spočívajícího ve vyhodnocení situace dětí jako ohrožených podle § 6 ZSPOD. Zároveň krajskému soudu uložil, aby se výslovně zabýval tím, zda stěžovatelé jako rodiče byli posuzovaným zásahem přímo dotčeni na svých veřejných subjektivních právech, a zda jim tudíž svědčila aktivní legitimace.
4. Následně krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Vyšel z toho, že zařazení nezletilého dítěte do evidence ohrožených dětí nezakládá přímý zásah do veřejných subjektivních práv rodiče, avšak žaloba stěžovatelů směřovala proti širšímu okruhu zásahů, u nichž by bylo možné zvažovat dopad do jejich práv na péči a výchovu. Po posouzení věci dospěl k závěru, že OSPOD vyhodnotil situaci nezletilých vedlejších účastníků jako stav zakládající kvalifikované ohrožení dítěte na základě dostatečně zjištěných podkladů a v souladu s limity vyplývajícími z obecných zásad jeho činnosti. Zařazení dětí do příslušné evidence a navazující úkony tak nebyly nezákonné.
5. Proti (druhému) rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé spolu s nezletilými vedlejšími účastníky kasační stížnost, o níž NSS rozhodl napadeným rozsudkem tak, že: I. zastavil řízení o kasační stížnosti nezletilých vedlejších účastníků,
18. Ústavní stížnost je v části, v níž jsou splněny předpoklady řízení, zjevně neopodstatněná. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postup ve správním a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly porušeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.
19. Nejprve je nutné vymezit, co mohl Ústavní soud v projednávané věci posuzovat. Žaloba stěžovatelů byla NSS odmítnuta a nebyla meritorně projednána. S ohledem na subsidiaritu přezkumu Ústavního soudu se nelze zabývat meritem věci, nezabýval-li se jím ani NSS. Ústavní soud proto mohl přezkoumávat pouze otázky aktivní legitimace stěžovatelů a případné překvapivosti, nikoli samotný postup OSPOD či posouzení jeho zákonnosti krajským soudem. Argumentace a námitky stěžovatelů směřující k těmto otázkám nejsou pro nynější posouzení rozhodné, a tudíž se jimi Ústavní soud nezabýval.
20. Podle Ústavního soudu závěr NSS, že stěžovatelé nejsou aktivně legitimováni k podání správní žaloby proti zásahu spočívajícímu ve vedení nezletilých účastníků v evidenci ohrožených dětí, z ústavního hlediska obstojí. NSS vyložil, že tento zásah se týká primárně samotných dětí, nikoli rodičů. Ústavní soud nepovažuje uvedený výklad za svévolný, aniž by předjímal, že jde o jediné ústavně konformní řešení. Ústavní soud nepřehlédl, že v mezidobí jiný senát NSS usnesením č. j. 2 Ads 77/2024-45 ze dne 16. 7. 2025 postoupil rozšířenému senátu NSS k posouzení právní otázky, zda je myslitelné, aby byl rodič přímo dotčen ve své právní sféře tím, že je jeho dítě zařazeno do evidence ohrožených dětí podle § 54 písm. a) ve spojení s § 6 ZSPOD, a zda je tedy aktivně legitimován k podání žaloby podle § 82 s. ř. s. proti takovému zásahu. Úkolem sjednotit judikaturu v této otázce je především na NSS a Ústavnímu soudu v této fázi nepřísluší do tohoto procesu zasahovat.
21. Posouzení otázky vymezení zásahu v žalobě také náleží primárně správním soudům. NSS řádně odůvodnil, jak určil vymezení zásahu podle obsahu žaloby; ani v tomto ohledu neshledal Ústavní soud vady, které by odůvodňovaly jeho výjimečný zásah.
22. Pro Ústavní soud je podstatné, že zásah spočívající ve vedení dětí stěžovatelů v evidenci ohrožených dětí mohl být NSS meritorně přezkoumán, byl-li by zaplacen soudní poplatek za kasační stížnost nezletilých vedlejších účastníků. Stěžovatelé, jednající fakticky za nezletilé, mohli zaplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč za každé dítě, aniž by museli podávat kasační stížnost svým jménem. Tento postup se stěžovatelům nabízel zejména s ohledem na to, že jim byly známy pochybnosti NSS o jejich aktivní legitimaci. Existovala tedy reálná možnost dosáhnout přezkumu tvrzeného zásahu, která byla v dispozici stěžovatelů (byť formálně ve vztahu k jiným osobám).
23. Neopodstatněná je i námitka překvapivosti rozsudku NSS. Již v prvním kasačním rozsudku uložil NSS krajskému soudu, aby se otázkou aktivní legitimace stěžovatelů výslovně zabýval. Stěžovatelé tedy měli možnost k této otázce předložit argumenty. Krajský soud následně dospěl k závěru, že aktivní legitimace stěžovatelů chybí, avšak z tohoto závěru nevyvodil příslušné procesní důsledky. NSS to napravil v napadeném rozsudku a zabýval se i možnou překvapivostí. Skutečnost, že žalobu neodmítl již v prvním kasačním rozsudku, neznamená, že tak nemohl učinit v rozsudku druhém, neboť otázka aktivní legitimace byla nastolena již v řízení předcházejícím, nebyla však stěžejní, protože NSS především zpochybnil právní názor krajského soudu týkající se formy úkonu, který spočívá ve vyhodnocení situace dětí podle § 6 ZSPOD a jejich následném zápisu do evidence podle § 54 téhož zákona.
24. Není mimo to zřejmé, čeho chtějí stěžovatelé v projednávané věci dosáhnout, neboť tvrzený zásah byl již před několika lety ukončen a sami uvádějí, že jim byla ze strany MPSV za něj poskytnuta náhrada nemajetkové újmy. Jde-li o obecné řešení sporné otázky aktivní legitimace do budoucna, je možné, že bude po rozhodnutí rozšířeného senátu NSS vyřešena odlišně; to však nemá na nynější rozhodnutí Ústavního soudu vliv.
25. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, zčásti podle § 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. září 2025
Pavel Šámal v. r. předseda senátu