Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. V., zastoupeného JUDr. Vlastou Wege Killianovou, advokátkou v Praze, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, č. j. 1 Co 36/2006-56, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označeného rozsudku, neboť se jeho vydáním cítí dotčen na svých základních právech; konkrétně vyjmenovává práva garantovaná čl. 90 Ústavy České republiky, a čl. 7 odst. 1, čl. 8, čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným rozhodnutím vrchní soud jako soud odvolací potvrdil coby věcně správný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2005, č. j. 36 C 65/2005-36, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR. Stěžovatel se podanou žalobou domáhal omluvy za porušení svých základních práv a poskytnutí zadostiučinění ve výši 1.000.000 Kč.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") soudci zpravodaji ukládá zkoumat každý podaný návrh nejprve z hlediska jeho formálních náležitostí, a také zda jde o návrh přípustný. V posuzovaném případě soudce zpravodaj dospěl, pokud jde o přípustnost návrhu, k závěru negativnímu.
Stěžovatel sám v textu svého podání uvedl, že proti napadenému rozsudku vrchního soudu podal také dovolání; ústavní stížnost prý podává pouze z opatrnosti s ohledem na poučení, za jakých okolností se může dovolat k Nejvyššímu soudu ČR. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci stěžovatel využil možnosti podat proti rozsudku vrchního soudu napadenému touto ústavní stížností dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Podanou ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou.
Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z uvedeného vyplývá, že možnost obrátit se na Ústavní soud s návrhem směřujícím proti označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze zůstane stěžovateli zachována i poté, co Nejvyšší soud ČR jakkoliv rozhodne o jeho dovolání. Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. srpna 2006
Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj