Ústavní soud Usnesení ústavní

II.ÚS 543/2000

ze dne 2000-10-10
ECLI:CZ:US:2000:2.US.543.2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského v právní věci navrhovatele pana H. N. H., zastoupeného JUDr. B. G., CSc., o ústavní stížnosti proti nečinnosti Městského soudu v Praze, t a k t o : Návrh se o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se svým návrhem ze dne 6. 9. 2000 obrátil na Ústavní soud v souvislosti s údajným porušováním svých lidských práv a základních svobod zaručených čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to především z důvodu nečinnosti Městského soudu v Praze. Ten měl dle tvrzení stěžovatele způsobit neodůvodněné průtahy v řízení tím, že po dobu delší šesti týdnů nerozhodl o jeho stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28.

7. 2000, sp. zn. 20 Nt 253/2000, kterým byl stěžovatel vzat do vazby pro podezření ze spáchání násilné trestné činnosti, z důvodů podle ust. § 67 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by přikázal Městskému soudu v Praze do tří dnů ode dne doručení tohoto nálezu rozhodnout o stížnosti pana H. N. H. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 28. 7. 2000, sp. zn. 20 Nt 253/2000. Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel je stíhán na základě sdělení obvinění ze dne 14.

7. 2000 pro podezření ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví dle ust. § 222 odst. 1 trestního zákona, a v souvislosti s tímto obviněním byl vzat dne 28. 7. 2000 Obvodním soudem pro Prahu 9 do vazby z důvodů podle § 67 odst. 1 písm. a), b), c) trestního řádu. Proti usnesení o vzetí do vazby podal stěžovatel prostřednictvím obhájce téhož dne do protokolu stížnost. Městský soud v Praze o ní rozhodl v neveřejném zasedání již dne 22. 8. 2000, a to tak, že stížnost pana H. N. H. zamítl. Obvodnímu soudu pro Prahu 9 pak bylo toto rozhodnutí doručeno dne 31.

8. 2000 a stěžovateli i jeho obhájci ještě dne 6. 9. 2000. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že postupem Městského soudu v Praze měla být porušena jeho základní práva a svobody chráněné čl. 8 Listiny a čl. 6 Úmluvy. Dle tvrzení stěžovatele mělo k porušení jeho práv dojít tím, že Městský soud v Praze po dobu 6 týdnů nerozhodl o stížnosti proti usnesení o vzetí pana H. N. H. do vazby. Tuto dobu považoval stěžovatel za příliš dlouhou, a tudíž překračující požadavek čl. 6 odst. 1 Úmluvy, tj. projednání věci soudem v "přiměřené lhůtě".

Ústavní stížnost není důvodná. Ústavní soud zjistil, že o výše uvedené stížnosti bylo rozhodnuto za 25 dní od jejího podání, a to prokazatelně již před podáním ústavní stížnosti. Přiměřenost časových dimenzí, v nichž má být věc nestranným soudem projednána, je podle judikatury Ústavního soudu, ale i Evropského soudu pro lidská práva, třeba posuzovat individuálně a zejména v závislosti na faktorech, mezi něž patří charakter úkonů provedených ve věci napadeným orgánem, jednání stěžovatele a složitost případu.

Ústavní soud si je vědom toho, že případné průtahy v řízení vyplývající z přetíženosti obecných soudů nemohou jít k tíži těch, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv v přiměřené lhůtě ( II. ÚS 445/98 ). Z konkrétních okolností daného případu však nevyplývá, že by rozhodnutí o opravném prostředku proti usnesení o vzetí obviněného do vazby ve lhůtě 25 dnů bylo neodůvodněným průtahem či dokonce nečinností orgánu činného v trestním řízení. Z tohoto důvodu neshledal Ústavní soud stěžovatelem namítaná porušení práv chráněných ustanoveními čl.

6 odst. 1 Úmluvy a čl. 8 Listiny. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení práv a svobod stěžovatele, zaručených článkem 6 odst. 1 Úmluvy a článkem 8 Listiny, a rovněž u vědomí toho, že o stížnosti proti usnesení, jímž byl stěžovatel vzat do vazby, bylo rozhodnuto již před podáním této ústavní stížnosti, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh odmítnout jako zjevně neopodstatněný podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. října 2000 JUDr. Antonín Procházka předseda senátu