II.ÚS 559/26 ze dne 18. 3. 2026
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Houžvičkové, bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 2527/2025-50 ze dne 16. prosince 2025 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 17 Co 79/2025-22 ze dne 29. května 2025 a s ní spojeném návrhu na zrušení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Dne 2. 3. 2026 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatelka, aniž by byla zastoupena advokátem, brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutí. Uvádí, že jimi bylo opakovaně zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatelka současně v ústavní stížnosti odmítla všechny soudce Ústavního soudu s odůvodněním, že jsou zde důvody pochybovat o jejich nepodjatosti a o jejich řádném výkonu ochrany základních práv a svobod i spravedlivého procesu v tomto "údajně" právním státě.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud zrušil § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
4. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího věcného posouzení stanovené zákonem o Ústavním soudu. Návrh stěžovatelky není možné považovat za řádný, jelikož má řadu procesních a obsahových nedostatků. Stěžovatelka především není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
5. Stěžovatelka se takto obrací na Ústavní soud opakovaně. Vzhledem k tomu, že byla o náležitostech ústavní stížnosti již mnohokrát poučena, lze i nyní posuzovanou ústavní stížnost odmítnout bez dalších výzev nebo dodatečných lhůt. V tomto ohledu lze odkázat např. na usnesení ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 1513/13 , sp. zn. IV. ÚS 3239/13 , sp. zn. IV. ÚS 3437/13 , sp. zn. IV. ÚS 3556/13 , sp. zn. II. ÚS 3147/14 , sp. zn. III. ÚS 3542/14 , sp. zn. I. ÚS 518/15 , sp. zn. III. ÚS 629/16 ; z nedávné doby také sp. zn. II. ÚS 3119/25 , a další, kde byly důvody odmítnutí obdobných ústavních stížností téže stěžovatelky podrobně vysvětlené.
6. Ústavní soud zdůrazňuje, že povinné zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem není samoúčelným formalismem, který by měl jednotlivcům ztížit či snad znemožnit přístup k Ústavnímu soudu a dosažení spravedlivého rozhodnutí. Zastoupení advokátem má naopak zaručit, že podstata věci bude posouzená kvalifikovaným profesionálem.
Ten může jednak posoudit, zda by podání ústavní stížnosti nebylo zjevně bezúspěšným uplatňováním práva (a tuto skutečnost případně svému klientovi sdělit), ale zejména zajistit, aby podání bylo sepsáno kvalifikovaně a mělo skutečný potenciál dosáhnout řešení příznivého pro jednotlivce, který namítá porušení svých ústavně zaručených práv.
7. Co se týká námitky podjatosti vznesené vůči všem soudcům Ústavního soudu, ani ta nesplňuje povinné zákonné náležitosti k tomu, aby bylo možné se s ní vypořádat. Je to námitka pouze obecná, bez řádného odůvodnění (§ 37 odst. 1 věta druhá zákona o Ústavním soudu). Neobsahuje vylíčení konkrétních okolností, pro které by měli být jednotliví soudci a soudkyně vyloučení z rozhodovacího procesu o ústavní stížnosti stěžovatelky. Odmítá-li stěžovatelka všechny soudce a soudkyně Ústavního soudu, je třeba připomenout, že v takové situaci není na Ústavním soudu osoba, která by o takové námitce mohla rozhodnout.
8. K návrhu stěžovatelky na zrušení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je třeba uvést, že z § 74 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení má akcesorickou povahu, protože jej lze podat pouze společně ústavní stížností proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, vydanému na základě aplikace napadeného právního předpisu či jeho části a tento návrh "sdílí osud" ústavní stížnosti. Je-li totiž ústavní stížnost věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání spolu s ní podaného návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení [viz shodně usnesení ze dne 3. 10. 1995 sp. zn. III. ÚS 101/95
(U 22/4 SbNU 351), ze dne 24. 9. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2162/13 , ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. I. ÚS 4008/13 , či ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20 ]. Nelze totiž požadovat zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení jen proto, že jeho použití bylo v neprospěch stěžovatele, aniž by zasáhlo do jeho ústavně zaručených práv a svobod.
9. Z toho pro nynější věc vyplývá, že je-li ústavní stížnost odmítnutá, odpadá tím současně i základní podmínka možného projednání návrhu na zrušení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Akcesorický návrh na zrušení uvedeného zákonného ustanovení i v tomto případě sdílí osud ústavní stížnosti.
10. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Návrh na zrušení § 30 odst. 1 zákona o Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. března 2026 Jiří Přibáň v. r. předseda senátu