Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti P. H., právně zastoupeného Mgr. Davidem Kubešem, advokátem, se sídlem Bratranců Veverkových 645, Pardubice, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 10 C 199/2008-27 ze dne 29. května 2009 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j 62 Co 428/2009-49 ze dne 3. února 2010, jakož i "zamítavému rozhodnutí" Ministerstva spravedlnosti ČR č. j. 664/2008-ODSK- ODSK/16 ze dne 15. 10. 2008, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Stěžovatel tvrdí, že citovanými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho základního práva garantovaného čl. 3 odst. 3, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 10 odst. 1 a čl. 40 odst. 2, jakož i čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina"), protože se obecné soudy, ani vedlejší účastník nezabývali porušením lidských práv, resp. přezkoumáním rozhodnutí týkajících se lidských práv, spočívající v neprojednání nároku na odškodnění z důvodu protizákonné vazby a nerespektování presumpce neviny.
4. Z rozhodnutí obecných soudů, jakož i z přípisu vedlejšího účastníka plyne, že se stěžovatel domáhal žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 a posléze u Městského soudu v Praze (v rámci podaného odvolání) výroku, jímž mu bude přiznáno právo proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti na zaplacení 200 000,- Kč.
5. Nalézací soud žalobu zamítl s tím, že právo stěžovatele je promlčeno. Na základě provedených důkazů zjistil, že stěžovatel byl v rámci trestního řízení v době od 10. 8. 1999 do 1. 2. 2000 vzat do vazby, přičemž toto řízení skončilo zproštěním obžaloby; zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 5. 4. 2000. Žaloba byla zamítnuta vzhledem k tomu, že zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění do 30.
4. 2001, v ustanovení § 33, upravující promlčecí dobu nároku, kogentně stanovil lhůtu, v níž měl stěžovatel povinnost uplatnit své právo, chtěl-li být v žalobě úspěšný; vedlejší účastník (Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti) námitku promlčení vznesl. Promlčecí doba uplynula 5. 4. 2002 a stěžovatel sám uvedl, že se se svým nárokem obrátil na Českou republiku - Ministerstvo spravedlnosti až dne 31. 3. 2008.
6. Odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, neboť se ztotožnil jak se skutkovým, tak s právním hodnocením věci.
13. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. srpna 2010
Jiří Nykodým předseda senátu