Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Cepla a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Antonína Procházky ve věci ústavní stížnosti M. B. a J. M., zastoupených JUDr. Milanem Šimůnkem, CSc., advokátem v Praze 6, Anastázova 22, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 17 Co 342/99, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 3. 1999, čj. 14 C 33/95-64, takto: Řízení se zastavuje.
Stěžovatelé napadli ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 12. 1999 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 1999, sp. zn. 17 Co 342/99, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 26. 3. 1999, j. 14 C 33/95-64, s tvrzením, že napadenými rozhodnutími došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Dopisem ze dne 26. 1. 2000 doručeném Ústavnímu soudu dne 27. 1. 2000 vzali stěžovatelé ústavní stížnost v plném rozsahu zpět. Jako důvod zpětvzetí uvedli, že mezi stěžovateli a vedlejšími účastníky došlo k dohodě o narovnání, která komplexně vyřešila veškeré vzájemné pohledávky i závazky mezi uvedenými subjekty. Jedním ze závazků stěžovatelů formulovaných v této dohodě byl i závazek vzít zpět podanou ústavní stížnost.
Ústavní stížnost může stěžovatel vzít zpět jen do okamžiku, než se ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví (§ 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
S ohledem na zpětvzetí ústavní stížnosti a na citované ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním sondu, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl Ústavní soud České republiky tak, jak ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 8. 2. 2000
Vojtěch Cepl předseda senátu Ústavního soudu