Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma v právní věci navrhovatelky Strany občanské sebeobrany S.O.S Praha, se sídlem Loretánské nám. 2/108, Praha 1, zastoupené advokátem Mgr. Janem Kutějem, se sídlem 28. října 5, Opava, o návrhu ze dne 24. 8. 2006, t a k t o : Návrh se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka se svým návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 8. 2006, domáhá zrušení části § 20 odst. 5 zákona č. 424/1991 Sb. a části § 20 odst. 7 téhož zákona ve znění "a člena zastupitelstva hlavního města Prahy", dále části § 123 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze ve znění "do zastupitelstva hlavního města Prahy a", a konečně části § 45 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. ("konkrétně část tohoto zákonného ustanovení upravující 5 % uzavírací klauzuli"), neboť aplikací těchto ustanovení údajně došlo k dotčení navrhovatelčiných ústavně zaručených práv, a navrhovatelka proto tato ustanovení považuje za odporující ústavnímu pořádku.
Dále navrhuje, aby jí Ústavní soud přiznal vůči České republice - Ministerstvu financí ČR právo na úhradu nákladů řízení. Žádá rovněž, aby Ústavní soud vzhledem k závažnosti návrhu věc urychleně vyřídil. Podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stanovuje, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla o řízení před Ústavním soudem (čl.
88 odst. 1 Ústavy). Podle ustanovení § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení oprávněni: a) prezident republiky, b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, d) vláda za podmínek uvedených v § 118 zákona o Ústavním soudu, e) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu. Navrhovatelkou je politická strana.
Navrhovatelka tedy není subjektem aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle ust. § 64 odst. 1 písm. a), b), c), d) zákona o Ústavním soudu. Ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) citovaného zákona je politická strana oprávněna podat takový návrh současně se svou ústavní stížností, která splňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 citovaného zákona. Podle ustanovení § 74 může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis.
Petit ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) a § 82 odst. 3 písm.
a), b) zákona o Ústavním soudu musí navrhovat zrušení napadeného rozhodnutí orgánu veřejné moci, případně konkrétní opatření spojená s nápravou tzv. jiného zásahu orgánu veřejné moci. Petit projednávaného návrhu požaduje zrušení částí citovaných zákonů. Ačkoli navrhovatelka v odůvodnění nekonkretizovaně tvrdí, že její ústavní práva byla porušena, její návrh nesplňuje podmínky uvedené v ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu. Jeho petit nepožaduje, aby Ústavní soud zasáhl ve smyslu ustanovení § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud je podle své ustálené judikatury vázán petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním. Ústavní soud je proto nucen konstatovat, že projednávaný návrh není ústavní stížností ve smyslu ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka není subjektem podle ustanovení § 64 odst. 1 písm. a), b), c), d) zákona o Ústavním soudu aktivně legitimovaným k podání návrhu na zrušení jiného právního předpisu, a návrh nebyl ve smyslu § 74 a § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu podán spolu s ústavní stížností, jejímž předmětem by musely být skutečnosti, které nastaly uplatněním částí právních předpisů, jejichž zrušení je navrhováno, je nutno navrhovatelku považovat za osobu zjevně neoprávněnou k podání takového návrhu.
Za situace, kdy návrh na zrušení výše uvedených částí citovaných zákonů ve smyslu § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu byl podán osobou zjevně neoprávněnou, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k uvedenému závěru Ústavní soud nemohl vyhovět ani návrhu na úhradu nákladů navrhovatelčina právního zastoupení. P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. září 2006 Stanislav Balík předseda senátu