Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Ditou Řepkovou o ústavní stížnosti Valerie Ramsauer, zastoupené JUDr. Bc. Patrikem Matyáškem, advokátem, sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2023 č. j. 15 Co 195/2022-593 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. září 2022 č. j. 39 C 14/2010-478 ve spojení s doplňujícím usnesením Městského soudu v Brně ze dne 13. října 2023 č. j. 39 C 14/2010-563, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Dr. Gerharda Rothnera, insolvenčního správce společnosti BOB - Home Handelsgesellschaft m.b.H., sídlem Hopfengasse 4020/23, 4020 Linz, Rakousko jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozsudky Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud"). Stěžovatelka tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva dle čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Původně byl soudcem zpravodajem v posuzované věci ustanoven David Uhlíř. Jelikož tato věc nebyla ke dni zániku funkce soudce Davida Uhlíře skončena, byla v souladu s rozvrhem práce Ústavního soudu na období od 1. 1. 2025 č. j. Org. 1/25 ze dne 18. 12. 2024 přidělena nové soudkyni zpravodajce Ditě Řepkové. O této skutečnosti byla stěžovatelka informována přípisem ze dne 3. 1. 2025.
3. Z obsahu ústavní stížnosti a jejich příloh se podává, že vedlejší účastník (žalobce) podal proti stěžovatelce (žalované) žalobu o zaplacení částky 1 010 215 Kč s příslušenstvím. Žalobce v žalobě (zjednodušeně řečeno) tvrdil, že stěžovatelka jako vedoucí organizační složky rakouské společnosti BOB - Home Handelsgesellschaft m.b.H. (dále jen "úpadce") na území České republiky si v lednu 2009 neoprávněně vyplatila žalovanou částku (složenou ze zásadně nesporného nároku na mzdu za prosinec 2008 a ze sporného nároku na mimořádnou odměnu z obratu úpadce za rok 2007), ačkoli v červenci 2008 byl na majetek úpadce vyhlášen konkurs, o čemž stěžovatelka prokazatelně věděla.
4. Vydání napadených rozhodnutí předcházelo několik kol řízení před obecnými soudy.
5. Městský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce povinnost zaplatit žalobci částku 1 010 215 Kč s příslušenstvím (výrok I.), povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 431 347,80 Kč (výrok II.) a povinnost zaplatit České republice na soudním poplatku ve výroku (ad III.) specifikovanou částku. Napadeným doplňujícím usnesením dále stěžovatelce uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů tlumočeného.
6. K odvolání stěžovatelky rozhodl krajský soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek městského soudu ve výroku I. potvrdil, byť v pozměněném znění stran příslušenství žalované částky (výrok I.), změnil ve výroku II. tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobce 402 267,20 Kč (výrok II.), potvrdil ve výroku III. (výrok III.), potvrdil ve výroku doplňujícího usnesení (výrok IV.), uložil stěžovatelce povinnost nahradit České republice náklady odvolacího řízení (výrok V.) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení (výrok VI.). Odvolací soud stěžovatelku poučil o možnosti podat dovolání, lhůtě a soudu, u něhož se dovolání podává.
7. Ústavní soud dotazem u městského soudu ze dne 10. 1. 2025 zjistil, že stěžovatelka ani vedlejší účastník (žalobce) nepodali dovolání k Nejvyššímu soudu. Rozhodnutí krajského soudu tudíž bylo konečným rozhodnutím ve věci.
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle popisuje skutkové okolnosti případu, průběh řízení před obecnými soudy a obsah provedených důkazů. V návaznosti na to uvádí, že obecné soudy opomenuly anebo vadně hodnotily důkazy, dospěly k vadným skutkovým zjištěním a své závěry řádně neodůvodnily. Především měly nesprávně zjistit a zohlednit obvyklou praxi u úpadce (resp. jeho české organizační složky) v oblasti vyplácení mezd. Dále podle názoru stěžovatelky obecné soudy nesprávně vyhodnotily některé svědecké výpovědi a nesprávně vyložily některá (skutková) tvrzení žalobce. Nakonec stěžovatelka uvádí, že obecné soudy nesprávně hodnotily její dobrou víru v to, že žalovaná částka jí byla vyplacena po právu.
9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je nicméně nepřípustným návrhem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
10. Ústavní stížnost je koncipována jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv stěžovatelů, jenž lze využít až po vyčerpání všech procesních prostředků nápravy, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Za procesní prostředek nápravy, jenž je stěžovatelka povinná vyčerpat, se mj. považuje "řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení" (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
11. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí krajského a městského soudu, aniž by však proti nim nejprve podala dovolání k Nejvyššímu soudu. Dovolání proti napadeným rozhodnutím bylo v obecné rovině přípustné podle § 236 a násl. zákona č. 99/1936 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a stěžovatelka byla o této skutečnosti řádně poučena krajským soudem. Ostatně ani samotná stěžovatelka netvrdí opak, resp. se k otázce nepodání dovolání nijak nevyjadřuje. Za dané situace je proto Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatelka nedostála své povinnosti vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky nápravy, které jí zákon poskytuje.
12. Ústavní soud rovněž konstatuje, že neshledal důvody pro postup podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ostatně ani stěžovatelka v této souvislosti neuplatňuje žádné argumenty.
13. Vzhledem k tomu, že jde z důvodu nevyčerpání dostupných procesních prostředků nápravy o nepřípustný návrh, soudkyně zpravodajka jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2025
Dita Řepková v. r.
soudkyně zpravodajka