Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Jiřího Malenovského a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti O. L., právně zastoupené JUDr. S. B., proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 4 T 19/2000, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2000, sp. zn. 5 To 475/2000, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá.
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 13. 10. 2000, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 5. 2000, sp. zn. 4 T 19/2000, a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 8. 2000, sp. zn. 5 To 475/2000, a to pro porušení čl. 36 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Karviné byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem porušování autorského práva podle § 152 odst. 1 tr. zák. (před novelou - zák. č. 121/2000 Sb.), že v době od ledna 1999 do 11. 5. 1999 provozovala v Karviné-Hranicích hernu v počítačovém klubu "C. P. S.", kde za poplatek umožňovala hrát počítačové hry tak, že se počítačové hry přehrávaly na televizní obrazovky z CD disků pomocí PlayStationů zn. Sony v počtu 7 kusů a k nim celkem 38 kusů CD, přičemž neměla k půjčování počítačových her uzavřenou smlouvu se zástupcem výrobců a prodejců počítačových her na území ČR, firmou JRC Praha, čímž porušila ustanovení zákona č. 35/1965 Sb. o autorských právech a právech příbuzných a zároveň zasáhla práva společnosti Sony Computer Entertainment v Londýně, vlastnící autorská práva a ochrannou známku k softweru a k herním konzolím Sony PlayStation, čímž způsobila firmě JRC škodu ve výši 57 620 Kč a firmě Sony Computer Entertainment Europe škodu ve výši 20 823 Kč. Byl jí uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců na zkušební dobu 1 roku, peněžitý trest ve výši 40 000 Kč, dále trest propadnutí věci, a sice 39 kusů balení CD her, 7 kusů herních konzolí PlayStation Sony a 3 kusy analogových JoySticků Sony, jakož i dalších věcí listinného charakteru.
Poškození byli se svými nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě zrušil výrok o trestu a sám rozhodl tak, že v podstatě uložil stejný podmíněný trest odnětí svobody, omezil trest propadnutí věcí na CD hry, konzoly PlayStation Sony a analogové JoyStick Sony a neuložil peněžitý trest.
Ústavní stížnost, koncipovaná jako další odvolání, má za to, že výrok o vině není správný. Namítá, že stěžovatelka umožnila řádným zakoupením techniky tuto užívat neurčitému okruhu osob - dětí za poplatek pro členy právnické osoby C., P. S., tedy občanskému sdružení řádně založenému. Nejednalo se proto o veřejné užití díla, jak uvádí oba soudy. Dále namítá, že nebyl vyslechnut jí navrhovaný svědek P. K., člen rady uvedeného sdružení.
Skutková podstata trestného činu porušování autorského práva podle § 152 tr. zák. bezprostředně navazuje na autorský zákon č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V současné době došlo k úplné novelizaci zákonem ze dne 7. 4. 2000, zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů. Tak došlo i ke změně znění ustanovení § 152 odst. 1 tr. zák. V době spáchání trestné činnosti platila původní právní úprava. Trestnou činnost stěžovatelky je třeba posuzovat podle zákona účinného v době, kdy byl trestný čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější (§ 16 odst. 1 tr. zák.). Nová zákonná úprava autorských práv spíše zpřísňuje a rozšiřuje ochranu práv autorských a jiných, takže pro stěžovatelku není příznivější, druhy trestů a trestní sazba zůstávají stejné. Proto není zapotřebí ke změně zákonné úpravy přihlížet.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku, který je ústavní stížností napadán, přesvědčivě a obsáhle dovodil (str. 4, druhý odstavec), že v případě stěžovatelky nešlo o užití pro osobní potřebu, ale o veřejné užití půjčováním a pronájmem za poplatek (§ 45 odst. 2, písm. d) zák. č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Ústavní soud není další odvolací instancí a nepřísluší mu zasahovat do rozhodování obecných soudů zejména v tom případě, když skutkový stav věci byl náležitě zjištěn a závěry o vině z něho logicky vyplývají. V pravomoci Ústavního soudu je zasahovat tam, kde došlo k porušení základních lidských práv a svobod ve smyslu ust. čl. 8 Listiny, k čemuž v daném případě nedošlo. Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen čl. 36 nebo čl. 40 odst. 2 Listiny. Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. Antonín Procházka předseda senátu ÚS
V Brně dne 10. ledna 2001