Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Š. Ch., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného JUDr. Janou Barvíkovou, advokátkou, se sídlem Vítkovická 3276/2A, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2012 sp. zn. 32 T 8/2010, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2012 sp. zn. 3 To 132/2012, jakož i proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 7 Tdo 220/2013, za účasti Krajského soudu v Ostravě, Vrchního soudu v Olomouci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 2. 2014, stěžovatel napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 8. 2012 sp. zn. 32 T 8/2010, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2012 sp. zn. 3 To 132/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 7 Tdo 220/2013.
Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ustanovení § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo." Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, stížnost bez jednání odmítne. Ústavní stížnost byla podána po lhůtě.
Jak stěžovatel sám uvádí v ústavní stížnosti, předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu mu bylo doručeno již dne 17. 4. 2013. Ústavní stížnost však byla podána až dne 17. 2. 2014. K tomu stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že by se na něj dle jeho názoru dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti neměla vztahovat, a to z toho důvodu, že dříve ji podat nemohl, neboť neměl advokáta, který je k jejímu podání potřebný. Takovéto tvrzení však není z pohledu právní úpravy jakkoliv relevantní.
Pro úplnost Ústavní soud dodává, že dne 2. 4. 2014 obdržel ručně psaný přípis navrhovatele, ve kterém uvádí, že bere podanou ústavní stížnost zpět, k tomuto však nepřihlížel, neboť nebyl sepsán a podán jeho právní zástupkyní, ač fyzické a právnické osoby musí být dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu povinně zastoupeny advokátem.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 2014
Radovan Suchánek soudce zpravodaj