Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. V. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 15 Co 287/2000, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
V ústavní stížnosti ze dne 29. 1. 2000, která byla podána dne následujícího, stěžovatelka brojí proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2000, sp. zn. 15 Co 287/2000. Tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 5. 1999, sp. zn. 9 C 199/96, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, aby žalovaný J. T. odstranil vady v bytě, který stěžovatelka užívá jako nájemce. Uvedeným rozhodnutím městského soudu měla být dle názoru stěžovatelky porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody, a to čl.
1, čl. 36 odst. 1 až 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a dále ustanovení § 2, § 5 a § 6 občanského soudního řádu. Protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 30, § 31, § 34, § 72 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyzval Ústavní soud stěžovatelku k odstranění vad podání. K tomu jí stanovil lhůtu 15 dnů od doručení výzvy k odstranění vad podání. Současně Ústavní soud stěžovatelku upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu § 43 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Výzva k odstranění vad podání byla stěžovatelce doručena dne 16. 2. 2001.
Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula. Z tohoto důvodu nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítnout.
Pokud jde o žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce Ústavním soudem, je třeba poukázat na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 296/97 (viz Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 10, usn. č. 20), dle kterého by postup podle § 30 občanského soudního řádu očividně přesahoval pravomoc Ústavního soudu, neboť tento soud stojí mimo organizaci obecných soudů, čímž je současně dána jen omezená podpůrnost procesních norem platných pro obecné soudy. Z takto rozvedených důvodů byl návrh na ustanovení zástupce stěžovatelce ze strany Ústavního soudu posouzen jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný (§ 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka soudce Ústavního soudu
V Brně dne 14. března 2001