Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. Ch., zastoupeného JUDr. Markem Dvořákem, advokátem, sídlem nám. T. G. Masaryka 1, Příbram, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2022, č. j. 11 Tdo 880/2022-1475, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2022, č. j. 11 To 175/2022-1377, a rozsudku Okresního soudu v Příbrami, ze dne 18. 1. 2022, č. j. 3 T 162/2019-1299, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Přibrami, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Příbrami, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů vyplývá, že proti stěžovateli bylo vedeno trestní řízení, ve kterém proti němu byla podána obžaloba pro drogovou trestnou činnost. Okresní soud v Příbrami (dále jen "nalézací soud") rozhodoval v případě stěžovatele třikrát, protože dvakrát jeho odsuzující rozsudky zrušil Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud"). Potřetí rozhodl rozsudkem ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 3 T 162/2019, tak, že stěžovatele uznal vinným pod bodem 5) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a pod bodem 6) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku, za což jej odsoudil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 3 (tří) měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let s dohledem probačního úředníka. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věcí, specifikovaných ve výroku rozsudku. Uvedený soud rozhodl rovněž o vině a trestu spoluobviněného P. B.
2. Odvolací soud rozhodl rozsudkem ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 11 To 175/2022, tak, že odvolání stěžovatele podle § 256 tr. řádu zamítl. Dále znovu rozhodl o trestu spoluobviněného P. B.
3. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele usnesením ze dne 14. 12. 2022 odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
4. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
5. Stěžovatel uvádí, že orgány činné v trestním řízení klíčové důkazy proti němu pořídily dvěma způsoby: A. jednak sledováním prostoru garáže v areálu X v okrese P. provedeném na základě povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. 2 Nt 2401/2018 a B. jednak domovními prohlídkami a prohlídkami jiných prostor podle § 83 a § 83a tr. řádu na základě příkazů ze dne 23. 9. 2018 a 25. 9. 2018 sp. zn. 2 Nt 1711/2018, 2 Nt 1712/2018, 2 Nt 1713/2018, 2 Nt 1714/2018, 2 Nt 1715/2018 a 2 Nt 1716/2018.
6. Těmito způsoby pořídily rozsáhlé videonahrávky prostor garáže, kde mělo docházet k výrobě psychotropních látek (podle bodu A), a zajistily předměty, ze kterých byly snímány biologické stopy (podle bodu B).
7. Stěžovatel přitom od počátku namítal, že důkazy v jeho trestní věci byly pořízeny nezákonným způsobem, a to jak v případě nařízení sledování podle § 158d tr. řádu, tak v případě domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor podle § 83 a 83a tr. řádu, protože v obou případech rozhodl nezákonný soudce. V případě sledování podle § 158d tr. řádu (bod A) nezákonnost pořízení důkazů konstatoval odvolací soud ve druhém kasačním rozhodnutí ze dne 2. 12. 2021 na č. l. 1249 spisu. Odvolací soud svůj závěr zdůvodnil tím, že o sledování rozhodl soudce, který nemohl být označen za zákonného. Se závěry odvolacího soudu v kasačním rozhodnutí se stěžovatel plně ztotožňuje.
8. Problém s absencí určení zákonného soudce se však podle názoru stěžovatele objevuje i v případě dalším, a to u vydání příkazů podle § 83 a § 83a tr. řádu (bod B), kde však již obecné soudy v napadených rozhodnutích dovozují zákonnost a řádný proces výběru soudce. S tímto závěrem však stěžovatel nesouhlasí, považuje jej za neústavní a napadá jej proto ústavní stížností.
9. Je nesporné, že rozvrh práce nalézacího soudu obsahoval chyby, které způsobily nezákonné rozhodnutí o povolení sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu (bod A). Podle názoru obecných soudů však tím, že v bodě A rozhodl soudce Mgr. Boudník, kterého nebylo možné považovat za zákonného, stal se již zákonným soudcem pro všechny ostatní případy rozhodnutí v bodě B v přípravném řízení. Nezákonně ustanovený soudce se tak pro další případy stal soudcem zákonným. Takový závěr podle přesvědčení stěžovatele není možné obhájit. Pokud byla příslušnost soudce Mgr. Boudníka k rozhodování zpochybněna v bodě A, nemůže být založena jeho pravomoc pro rozhodování v bodě B. Správně totiž mohla být zákonným soudcem pro rozhodování podle § 158d tr. řádu soudkyně Protivová nebo Kalná a nikoli soudce Boudník. Lze dodat, že pokud by příslušnou soudkyní pro rozhodování v bodě A byla soudkyně Protivová, tato by nebyla příslušnou soudkyní, která by mohla rozhodovat ve věci samé, což se ve skutečnosti stalo.
10. Stěžovatel následně nabízí vlastní výklad rozvrhu práce nalézacího soudu účinného v září 2018. Sám přitom uvádí, že volba zákonného soudce je v něm naprosto podceněná a řádně jej určit nelze. Prohlídek bylo nařízeno celkem šest, kdy šlo o čtyři domovní a dvě prohlídky jiných prostor. Obhajoba stěžovatele směřovala vůči prohlídce č. 2 (byt v Y) a prohlídce č. 3 (areál X). Všechny vady se však opakují i v případě dalších prohlídek. První až pátá prohlídka byla povolena rozhodnutím soudce Mgr. Boudníka v neděli 23. 9. 2018, tj. v 38. kalendářním týdnu. Šestá prohlídka byla povolena stejným soudcem v úterý 25. 9. 2018, tj. v 39. kalendářním týdnu. Okresní státní zastupitelství v Příbrami první až pátou prohlídku navrhlo v pátek 21. 9. 2018 v 10:35 hod., šestou prohlídku navrhlo v úterý 25. 9. 2018 v 13:05 hod. V procesním spise tyto údaje nefigurují. Časy doručení tak vycházejí toliko z tvrzení obecných soudů.
11. I když by tedy stěžovatel připustil pravdivý okamžik doručení návrhu okresním státním zastupitelstvím, tedy v pracovní době, rozvrh práce neobsahuje přezkoumatelná pravidla pro určení osoby soudce. Je podle něj zcela neakceptovatelné, aby zákonnost příslušného soudce vyplývala z veřejnosti nepřístupného seznamu. Stěžovatel upozorňuje, že předmětný rozvrh práce nalézacího soudu pro rok 2018 obsahuje na straně č. 32 tabulku nazvanou "Rozpis dosažitelnosti pro T". Z ní však nelze poznat, pro jaké rozhodování tabulka slouží. Stěžovatel následně hypoteticky uvažuje o možnostech aplikace různých tabulek dosažitelnosti při určení soudce k rozhodování. Soudům stěžovatel vytýká, že odmítly doplnit dokazování o tabulku odděleně vedenou u předsedy soudu, aby se ověřil smysl tabulky dosažitelnosti na str. 32 rozvrhu práce. Uzavírá, že rozvrh práce nedává jasnou, přezkoumatelnou a předem zjistitelnou odpověď na to, který soudce byl dne 21. 9. 2018 a 25. 9. 2018 příslušným a zákonným rozhodnout v bodě B. Z příslušnosti k rozhodování v bodě A jej podle názoru stěžovatele určovat nelze.
12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
13. Těžiště námitek spočívá v tvrzení, že provedené důkazy získané z domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor jsou nezákonné, protože příkazy k jejich provedení vydal nezákonný soudce určený podle rozvrhu práce, který je protiústavní a zmatečný a nelze podle něj osobu zákonného soudce spolehlivě určit.
14. Ústavní soud nejprve zohlednil obecná východiska vztahující se k právu na zákonného soudce, která potom aplikoval na případ stěžovatele. IV. A) Právo na zákonného soudce - obecná východiska
15. Právo na zákonného soudce je významnou systémovou pojistkou zaručující nezávislost soudů. Toto právo je ústavně zaručeno v čl. 38 odst. 1 Listiny, podle něhož: "Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon". Podstatou této záruky je, že podávání návrhů soudům a přidělování případů soudcům se odehrává podle předem stanovených pravidel, čímž má být minimalizována možnost jejich ovlivňování, korupce, svévole a jiné nežádoucí vlivy. Toto právo představuje zcela neopominutelnou podmínku řádného výkonu té části státní moci, která soudům byla ústavně svěřena.
16. Ústavní soud předesílá, že v řadě svých dřívějších rozhodnutí dal najevo, že obsah základního práva na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) je třeba interpretovat v širším kontextu. Kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení a požadavku vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti, označil jako garanci proti možné svévoli při přidělování soudní agendy i pravidla obsažená v rozvrhu práce soudů, která předvídatelným a transparentním způsobem stanoví obsazení soudu tak, aby byl vyloučen - pro různé důvody a rozličné účely - výběr soudů a soudců "ad hoc" (srov. nález ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95 , N 15/5 SbNU 101, nález ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96 , N 65/8 SbNU 141 a řadu dalších). Dosavadní judikaturu vztahující se k dané problematice Ústavní soud shrnul v nálezu ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 2769/15 , v němž konstatoval, že při přidělování soudní agendy musí být splněny dvě zásadní podmínky. Zaprvé pravidla přidělování soudní agendy musí být stanovena přímo v rozvrhu práce, a dále tato pravidla musí být transparentní, obecná a také musí obsahovat záruky proti případnému zneužití.
17. Soudy jsou povolány především k tomu, aby poskytovaly ochranu právům zákonným způsobem (čl. 90 Ústavy). Musí tedy efektivně fungovat a dbát o bezodkladný a účinný výkon spravedlnosti. Tento požadavek s sebou nese povinnost zajistit vydávání soudních rozhodnutí 24 hodin denně 7 dní v týdnu. K ochraně osob a majetku, zajištění stop a dalších důkazů v trestním řízení je někdy nutné provést úkony trestního řízení nejen v pracovní době, ale i v době mimo ni v nočních hodinách nebo ve dnech pracovního klidu. Takové požadavky na operativní výkon nejsou spojeny pouze s oblastí trestní justice. Se stejnou naléhavostí dopadají na soudce nároky opatrovnické agendy, kdy je například nutné urychleně rozhodnout třeba o umístění dítěte, které se náhle ocitlo bez pečující osoby například následkem dopravní nehody nebo trestného činu. Obdobné požadavky se objevují i v dalších soudních agendách. To s sebou nese zvýšené nároky na zajištění nepřetržité dosažitelnosti soudců.
18. Podkladem a nástrojem pro jejich určení je rozvrh práce. Ten nemusí obligatorně uvádět konkrétní jméno soudce, který bude o specifickém úkonu přípravného trestního řízení v daný den či týden rozhodovat. S ohledem na ústavně zaručené právo na zákonného soudce však rozvrh práce musí obsahovat jednoznačná a předem stanovená pravidla pro jeho výběr. Pokud by požadavky na určení jména soudce přímo rozvrhem práce byly příliš striktní, hrozilo by, že v konkrétním případě nebude možné osobu soudce operativně určit a efektivní fungování justice se tím naruší (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2053/12 ).
19. Ústavní soud v nálezu ze dne 2. 6. 2011 sp. zn. II. ÚS 3213/10 k namítanému způsobu přidělování přísedících do konkrétního senátu uvedl, že právo na zákonného soudce slouží k ochraně především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, avšak nelze jej zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí, IV. B) Právo na zákonného soudce - konkrétní posouzení
20. Stěžovatel tvrdí, že předmětný rozvrh práce nalézacího soudu byl zmatečný. Podle něho nebyl řádně určen soudce pro rozhodnutí o návrhu na provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a využitím takto získaných důkazů došlo k dotčení jeho ústavně zaručených práv. Ztotožňuje se přitom s posouzením nezákonnosti důkazů získaných podle § 158d tr. řádu, kterou konstatoval odvolací soud v kasačním usnesení ze dne 2. 12. 2021, č. j. 11 To 332/2021-1249. Domnívá se, že vytčená vada se promítla i do rozhodování o návrhu na povolení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor.
21. Ústavní soud se proto nejprve zaměřil na zjištění, jaké vady vytkl rozvrhu práce odvolací soud. Ten dospěl v kasačním rozhodnutí k závěru, že rozvrh práce nedával jednoznačnou odpověď na to, kdo byl zákonným soudcem k vydání povolení dle § 158d tr. řádu. Způsob, kterým je dosažitelnost k rozhodování v těchto návrzích upravena, neumožňuje ověřit, zda byl Mgr. Boudník zákonným soudcem k vydání předmětného povolení (v bodě A). Z pouhého jmenného výčtu tří soudců Mgr. Boudník, Mgr. Kalná, JUDr. Protivová (pro tzv. dosažitelnost č. 1) nelze stanovit, zda se jedná o rotační systém vyřizování této agendy, nebo o příslušnost jen jednoho soudce k vyřizování této agendy a jeho případný zástup. V jiných částech rozvrhu je zástup výslovně řešen, případně upraven nápad věcí v postupném časovém pořadí. Nalézací soud nedoložil, podle jakého pravidla rozvrhu práce byl právě Mgr. Boudník ze tří uvedených soudců a soudkyň pro rozhodnutí v bodě A určen. Odvolací soud proto rozvrh práce v této otázce označil za nedostatečně určitý a předvídatelný pro rozhodování podle § 158d tr. řádu zákonným soudcem. Ústavní soud konstatuje, že tento závěr odpovídá jeho judikatuře, zejména pak i nálezu ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3011/2020 . V důsledku toho odvolací soud konstatoval, že k důkazům takto pořízeným nelze při zjišťování skutkového stavu přihlížet, jedná se totiž o důkazy podstatné, nicméně nezákonné.
22. Nalézací soud se následně v napadeném rozsudku tímto závazným právním názorem řídil a ze skutkových zjištění nezákonně získané poznatky zcela vyloučil. Zabýval se dále podrobně otázkou, zda nezákonnost v důsledku rozhodování nezákonným soudcem postihuje i důkazy získané při domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor (v bodě B). Příkaz k jejich provedení totiž vydal stejný soudce Mgr. Boudník poté, co vydal povolení podle § 158d tr. řádu. Nalézací soud tedy řešil otázku, podle jakých pravidel rozvrhu práce se mělo při určení soudce k následnému rozhodování o návrhu na provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor správně postupovat (srov. body 39 a 40 napadeného rozsudku nalézacího soudu). Jeho závěry následně přezkoumal odvolací soud (srov. bod 13 napadeného usnesení) a Nejvyšší soud (srov. body 19 až 22 napadeného usnesení).
23. Pro určení soudce příslušného k vydání příkazu k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor nemohla být rozhodná dosažitelnost č. 1 rozvrhu práce nalézacího soudu pro rok 2018. Ta totiž stanovovala (tři) soudce pro rozhodování podle § 88 a § 158d tr. řádu v pracovní i mimopracovní době. Pro rozhodování o povolení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor nebyla určující tzv. dosažitelnost č. 2 rozvrhu práce "pro úkony a rozhodování v přípravném řízení, rozhodování o zatčených osobách a o předběžných opatřeních". Dosažitelnost podle ní "trvá po dobu vždy jednoho týdne od pondělí od 7:00 hod. do následujícího pondělí 7:00 hod. a vykonávají ji v rozsahu pracovního úvazku tito soudci: JUDr. Renata Klatovská, Mgr. Miroslav Boudník, JUDr. Soňa Protivová, JUDr. Jaroslav Špička, JUDr. Vlasta Cízlová a Mgr. Michaela Kalná. Rozpis služeb pro příslušný kalendářní rok je stanoven v seznamu vedeném u předsedy soudu. Službu konající soudce rozhoduje a činí úkony o návrzích přípravného řízení jemu došlých v mimopracovní době a o osobách, jejichž zatčení mu bylo oznámeno v mimopracovní době. V ostatních případech činí rozhodnutí a úkony soudce zařazený na trestním úseku, který v daném týdnu je příslušný pro rozhodování ve zjednodušeném řízení o návrzích na potrestání se zadrženou osobou. ..."
24. Z uvedeného soudy v napadených rozhodnutích dovodily, že v pracovní době rozhoduje o návrzích na vydání příkazu k provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor soudce trestního úseku, který je stanoven podle tzv. dosažitelnosti č. 4, která se týká rozhodování o návrzích na potrestání se zadrženou osobou. I podle ní je dosažitelnost v příslušném kalendářním týdnu nařízena soudcům trestního úseku v pořadí stanoveném zvláštním rozpisem vedeným u předsedy soudu. Zároveň však dosažitelnost č. 4 obsahuje speciální pravidlo, že: "V téže věci přípravného řízení o návrzích napadlých v pracovní době rozhoduje nebo činí úkony soudce zařazený na trestním úseku, který ... vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle §§ 88, 88a tr. řádu nebo příkaz ke sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu nebo ... O návrzích došlých v mimopracovní době rozhoduje nebo činí úkony soudce určený k tomu zvláštním rozpisem služeb."
25. Obecné soudy ověřily z originálů připojených spisů nalézacího soudu (odvolací soud v bodě 13 odůvodnění uvádí, že tento údaj ve spisech dohledal, přisvědčuje mu i Nejvyšší soud v bodě 21 odůvodnění), že návrhy okresního státního zastupitelství na provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor byly nalézacímu soudu doručeny v pracovní době. Ústavní soud nemá důvod těmto konstatováním nevěřit. Podle speciálního pravidla dosažitelnosti č. 4, podle kterého pokud již soudce trestního úseku učinil některý z taxativně vyjmenovaných úkonů, mimo jiné vydal příkaz ke sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu, je příslušným v tomtéž přípravném řízení k rozhodnutí o dalších návrzích napadlých v pracovní době. Protože Mgr. Boudník vydal příkaz ke sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu (v bodě A), byl příslušným a zákonným soudcem pro rozhodování o dalším návrhu přípravného řízení, konkrétně k vydání příkazů k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor (v bodě B).
26. Ústavní soud přisvědčuje závěru Nejvyššího soudu, že klíčová je v posuzované věci skutečnost, že Mgr. Boudník byl podle rozvrhu práce nalézacího soudu jedním ze tří soudců povolaných rozvrhem práce k vydávání příkazů ke sledování osob a věcí podle § 158d tr. řádu, byť ze znění rozvrhu práce nebylo možné z důvodu jeho neurčitosti stanovit jejich pořadí. Z ústavněprávního hlediska nelze nic vytknout ani závěru, že vada spočívající v neexistenci pravidla pro určení jednoho ze tří vyjmenovaných soudců odpadla rozhodnutím soudce Mgr. Boudníka v bodě A. Jeho příslušnost k posouzení návrhu v bodě B je již rozvrhem práce upravena zcela jednoznačným pravidlem. Je zcela nepochybné, že pokud by rozvrh práce pro rozhodování o prohlídkách neobsahoval transparentní pravidlo pro jednoznačné určení soudce, i při rozhodování o prohlídkách by soud porušil právo na zákonného soudce. Vada neurčitosti spočívající v sestavě tří soudců a soudkyň bez pravidel pro výběr jednoho z nich k rozhodnutí o prohlídkách odpadla vydáním rozhodnutí podle § 158d tr. řádu jedním z nich - soudcem Mgr. Boudníkem. Určení téhož soudce k rozhodování o prohlídkách vyplývá jednoznačně a předvídatelně z rozvrhu práce a nebyl tak určen ad hoc z většího počtu soudců. Nelze tak přisvědčit námitce stěžovatele, že by zákonným soudcem mohla stejně jako Mgr. Boudník být i JUDr. Protivová či Mgr. Kalná. Soudce Mgr. Boudník k rozhodování o prohlídkách nebyl určen svévévolně, jedná se o zákonného soudce, kterému by neměl být případ ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny odňat. Důkazy získané z prohlídek tak jsou procesně použitelné.
27. Je zjevné, že rozvrh práce nestanovoval konkrétní jméno soudce k rozhodování o prohlídkách. Obsahoval však jednoznačné a předvídatelné pravidlo pro situaci, ve které se kauza stěžovatele ocitla. Řešení zvolené obecnými soudy bylo logicky odvoditelné za použití obecných zásad popsaných v odůvodnění napadených rozhodnutí. Ústavní soud takový postup považuje za respektující požadavek transparentnosti při respektu k podstatě práva na zákonného soudce. Pro Ústavní soud je zásadní, že o prohlídkách rozhodoval výslovně rozvrhem práce zmíněný soudce trestního úseku, jehož určení nevyžadovalo individuální zásah ad hoc bez předem stanovených pravidel, tedy ústavně nesouladnou diskreci.
28. Právo stěžovatele na zákonného soudce zaručené v čl. 38 Listiny ani právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 Listiny, kterých se stěžovatel dovolává, v řízení porušeno nebylo. V případě stěžovatele se tedy jedná o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. září 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu