Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Magdy Kolaříkové, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Matějkou, advokátem, sídlem Jana Babáka 2733/11, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 65/2023-239 ze dne 8. 6. 2023, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a) Ing. Romana Kolaříka, zastoupeného Mgr. Stanislavem Smrčkou, advokátem, sídlem Jakubské náměstí 580/4, Brno, b) Mgr. et Ing. Ivety Kučerové, BA a c) Ing. Ctibora Kučery, zastoupených Mgr. et Mgr. Kamilovou Mesiarkinovou, advokátkou, sídlem Josefská 504/8, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Vedlejší účastníci b) a c) [společně "žalobci"] se žalobou podanou u Okresního soudu Brno-venkov ("okresní soud") domáhali proti stěžovatelce a vedlejšímu účastníkovi a) [společně "žalovaní"] uložení povinnosti zdržení se rušení držby vodovodu a uvést jej v předešlý stav. Okresní soud usnesením č. j. 11 C 193/2022-67 ze dne 29. 8. 2022 žalobu zamítl v části uložení povinnosti uvést potrubí vodovodu do původního stavu (výrok I), uložil žalovaným povinnost zdržet se rušení vodovodní přípojky (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV).
3. K odvolání všech účastníků Krajský soud v Brně ("odvolací soud") napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu ve výrok II tak, že blíže konkretizoval rušení držby, jehož se mají žalovaní zdržet (výrok I), a ve výroku I jej změnil tak, že uložil žalovaným povinnost uvedení věcí do předešlého stavu (výrok II); dále rozhodl o nákladech řízení (výroky III až VII).
4. Proti napadenému usnesení podal vedlejší účastník a) ústavní stížnost. Nálezem sp. zn. II. ÚS 2430/23 ze dne 20. 11. 2024 Ústavní soud ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi a) zrušil výroky II a III napadeného usnesení a ve zbývající části ústavní stížnost odmítl.
5. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena její ústavní práva podle čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, 3 a 4, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
6. Ve vztahu ke včasnosti ústavní stížnosti stěžovatelka předesílá, že napadené usnesení bylo doručováno z důvodu součásti geometrického plánu poštovní obálkou, nikoli elektronicky. Dne 12. 7. 2023 odvolací soud doručil pouze jeden stejnopis rozhodnutí s geometrickým plánem, přestože žalovaní byli dva; tuto chybu napravil až dne 24. 2. 2025, kdy zaslal druhý stejnopis k rukám právního zástupce spolu s omluvou za dlouhé prodlení. S odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 264/09 ze dne 27. 8. 2009 (podle něhož je třeba doručit všechny stejnopisy rozhodnutí v úplné podobě) stěžovatelka tvrdí, že lhůta pro podání ústavní stížnosti oběma žalovaným počala běžet až doručením správného počtu stejnopisů usnesení, tedy 24. 2. 2025. Odkazuje dále na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. 6 Cz 183/67 ze dne 17. 11. 1967, podle kterého doručení rozsudku do rukou jiné osoby než účastníka nemůže mít účinky řádného doručení. Z toho dovozuje, že lhůta pro podání ústavní stížnosti nemohla začít plynout od doručení jednoho stejnopisu, neboť takové doručení není řádné.
7. Odvolací soud ve vyjádření uvedl, že nedílnou součástí napadeného usnesení byl geometrický plán, a proto nebylo možné doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 588/2022 ze dne 13. 4. 2022). Okresní soud napadené usnesení včetně geometrického plánu v souladu s § 50b odst. 1 o. s. ř. doručil zástupci žalovaných prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti je proto podle názoru odvolacího soudu třeba odvíjet již ode dne 12. 7. 2023. Dne 24. 2. 2025 okresní soud doručil k žádosti zástupce žalovaných ze dne 13. 12. 2024 pouze další písemné vyhotovení napadeného usnesení, které již bylo účinně a správně žalovaným doručeno. Odvolací soud navrhuje, aby ústavní stížnost byla jako opožděná odmítnuta.
8. Vedlejší účastníci b) a c) mají za to, že ústavní stížnost nebyla podána v zákonné lhůtě. Vzhledem k tomu, že oba žalovaní byli zastoupeni týmž právním zástupcem, jemuž bylo rozhodnutí doručeno, nelze podle jejich názoru rozlišovat, pro kterého z klientů bylo rozhodnutí určeno - doručení se vztahovalo ke všem zastupovaným osobám. Nesprávný počet vyhotovení stejnopisu nemůže mít za následek takovou chybu doručení, aby vylučovala možnost stěžovatelky se s rozhodnutím seznámit. Ústavní stížnost vedlejšího účastníka a) byla podána stejným zástupcem. V nálezu sp. zn. II. ÚS 264/09 řešil Ústavní soud nesoulad mezi jednotlivými stejnopisy, nikoli doručení nesprávného počtu stejnopisů, jak tomu mělo být v případě stěžovatelky. Podání ústavní stížnosti téměř dva roky po doručení posledního rozhodnutí ve věci považují vedlejší účastnici b) a c) za účelové, a proto by měla být jako opožděná odmítnuta.
9. Vedlejší účastník a) považuje ústavní stížnost za důvodnou. Jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno a bylo by v rozporu se zásadou rovného přístupu a legitimního očekávání, aby ve stejné situaci dospěl Ústavní soud k jiném závěru. Byť v důsledku pochybení v doručování napadeného usnesení počala běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti později, skutkový stav se od té doby prakticky nezměnil.
10. Stěžovatelka v replice ohledně včasnosti ústavní stížnosti odkazuje na její odůvodnění. Dále reaguje na argumentaci vedlejších účastníků b) a c), že zakládají-li vadu v doručování již chybějící strany v některém ze stejnopisů, o to více musí být vadou, není-li doručen celý stejnopis.
11. Dříve než lze ústavní stížnost věcně posoudit, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 30 odst. 1 tohoto zákona) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Dále se Ústavní soud zabýval včasností ústavní stížnosti, kterou lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
12. Stěžovatelka za rozhodný okamžik počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti považuje den 24. 2. 2025, kdy jí byl doručen druhý stejnopis napadeného usnesení s geometrickým plánem - tento její názor však Ústavní soud nesdílí. Jak již uvedl odvolací soud, podle § 50b odst. 1 o. s. ř. se rozhodnutí doručuje výhradně právnímu zástupci účastníků řízení, nestanoví-li zákon jinak. V daném případě byli oba žalovaní zastoupeni jedním společným zástupcem, a proto bylo rozhodnutí doručeno pouze jemu - jako jediné osobě, které se podle zákona doručuje. Z toho důvodu nebylo nezbytné zasílat tolik stejnopisů, kolik bylo zastupovaných osob. Argument stěžovatelky, že účinné doručení mělo zahrnovat odpovídající počet stejnopisů, nemá oporu v platné právní úpravě. Zároveň platí, že přímé doručení účastníkům přichází v úvahu jen ve výslovně stanovených případech uvedených v § 50b odst. 4 o. s. ř.; o žádný z nich v této věci nešlo a stěžovatelka ani netvrdí opak.
13. Ústavní soud z vyžádaného procesního spisu ověřil, že stejnopis napadeného usnesení spolu s geometrickým plánem byl doručen zástupci žalovaných dne 12. 7. 2023 (viz doručenka přiložená k č. l. 239 a referát na č. l. 246) prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, tedy v intencích usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 588/2022. Za rozhodný okamžik počátku běhu lhůty k podání ústavní stížnosti proti napadenému usnesení je tudíž třeba považovat 12. 7. 2023; dvouměsíční lhůta pro podání ústavní stížnosti - podané až dne 3. 3. 2025 - tedy zjevně uplynula.
14. Odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 264/09 není přiléhavý. V nynější věci byl stejnopis napadeného usnesení, včetně geometrického plánu, doručen v souladu s příslušnou procesní úpravou zástupci žalovaných, kterého účastníci - mimo jiné - za tímto účelem zvolili. V odkazovaném nálezu Ústavní soud sice zdůraznil povinnost doručit stejnopisy v zákonem předepsané podobě, aby se účastníci mohli plně seznámit s obsahem rozhodnutí, tato podmínka však byla v této věci splněna; nelze mít pochybnost, že se stěžovatelka s napadeným usnesením a připojeným geometrickým plánem seznámila. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. 6 Cz 183/67 není relevantní, neboť v nynější věci bylo rozhodnutí doručeno osobě, které podle zákona doručeno být mělo - tedy zástupci žalovaných.
15. Skutečnost, že soudy dodatečně zaslaly zástupci žalovaných další stejnopis napadeného usnesení včetně geometrického plánu, byla výlučně výsledkem jeho vlastní žádosti ze dne 13. 12. 2024. Nelze z toho vyvozovat, že by tím soudy napravovaly pochybení při předchozím doručování rozhodnutí. Omlouval-li se soud za prodlení spojené s doručováním vyžadovaného stejnopisu, z obsahu procesního spisu okresního soudu i sběrného spisu odvolacího soudu vyplývá, že se omluva vztahovala pouze k časovému zdržení způsobenému nutností vyžádat nový stejnopis usnesení s geometrickým plánem od odvolacího soudu, neboť okresní soud již nezbytnými stejnopisy nedisponoval (viz pokyn na č. l. 288 procesního spisu). Nešlo tedy o uznání pochybení při doručování, jak předestírá stěžovatelka.
16. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako opožděný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. května 2025
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj