Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka v rámci řízení o ústavní stížnosti společnosti Obchodní centrum Zlín, a. s., se sídlem Řehořova 908/4, Praha 3, Žižkov, IČ: 25533487, zastoupené Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou se sídlem Příkop 4, Brno, směřující proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně č. j. 476/10-1200-701174, doručenému stěžovatelce dne 15. 1. 2010, takto: V řízení o ústavní stížnosti bude nadále jako stěžovatelka vystupovat společnost R.E. uzavřený investiční fond, a. s., se sídlem Řehořova 908/4, Praha 3, Žižkov, IČ: 28545320.
Ústavní soud vede řízení o návrhu stěžovatelky na zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně.
Dle zjištění Ústavního soudu stěžovatelka a obchodní společnost R.E. uzavřený investiční fond, a. s., společně realizovaly přeměnu obchodní společnosti ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů, a to formou převodu jmění na akcionáře. V důsledku realizace této přeměny došlo ke dni 31. 3. 2011 k zániku stěžovatelky.
Ztratí-li v průběhu řízení o ústavní stížnosti stěžovatel, který je právnickou osobou, způsobilost být účastníkem řízení a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou podle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 107 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, jejím procesním nástupcem ti, kdo vstoupili po jejím zániku do jejích práv a povinností, eventuálně převzali práva a povinnosti, o které v řízení jde.
Jak bylo uvedeno výše, společnost Obchodní centrum Zlín, a. s., vystupující v řízení dosud jako stěžovatelka, v důsledku převodu jmění na akcionáře zanikla a do jejích práv a povinností v celém rozsahu vstoupila jiná právnická osoba - společnost R.E. uzavřený investiční fond, a. s. Ústavní soud proto rozhodl, že bude nadále v řízení pokračovat s touto právní nástupkyní původní stěžovatelky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. září 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu
Ustanovení § 55b daňového řádu dává správci daně možnost povolit přezkumné řízení v situaci, kdy napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení a současně okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši. Jedná se o tzv. správní uvážení, kdy na povolení přezkumného řízení není právní nárok a je na úvaze příslušného správce daně, zda jej povolí či nikoli. Možnost přezkumu takového rozhodnutí Ústavním soudem je výrazně omezena, neboť Ústavnímu soudu nepřísluší zasahovat do autonomního rozhodování správních orgánů. Ústavní soud může toliko hodnotit, zda správní orgán zachoval záruky práva na spravedlivý proces, tj. zda měl k dispozici a vzal v úvahu všechny relevantní podklady, zda své rozhodnutí odůvodnil a zda si nepočínal svévolně. Tímto výkladem se Ústavní soud řídil i ve svých následných rozhodnutích (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 135/02 ,
sp. zn. I. ÚS 420/04
,
sp. zn. II. ÚS 382/06
,
sp. zn. I. ÚS 2885/08
, dostupné na http://nalus.usoud.cz), v nichž s poukazem na výše citované stanovisko pléna Ústavního soudu odmítl přezkoumat rozhodnutí vydané podle § 55b daňového řádu. Jsou-li ze soudního přezkumu vyloučeny akty z důvodu, že nejsou způsobilé zasáhnout do subjektivních hmotných práv fyzické či právnické osoby, která jí vyplývají z norem jednoduchého práva, tím spíše se pak tyto akty nemohou dotýkat práv a svobod garantovaných ústavními zákony. Pokud tedy stěžovatel není nositelem určitého subjektivního práva, nemůže být do takového práva ani nepřípustně zasaženo. Nejedná se totiž o rozhodnutí vydané v daňovém řízení, jež by daňovému subjektu ukládalo povinnosti nebo mu přiznávalo práva. V konkrétní věci stěžovatelka napadá rozhodnutí, kterým Finanční ředitelství v Brně nepovolilo přezkum platebního výměru podle § 55b daňového řádu, neboť řízení o dodatečném vyměření daně bylo pravomocně skončeno dříve, než byly vyhlášeny nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1611/07
ze dne 2. 12. 2008 a
sp. zn. I. ÚS 1835/07
ze dne 18. 11. 2008, a současně shledalo, že daňová kontrola byla zahájena v souladu se zákonem. Ústavní soud konstatuje, že napadeným rozhodnutím nemohlo, jak vyplývá ze shora uvedeného, dojít k zásahu do právní sféry stěžovatelky, neboť její daňová povinnost již byla pravomocně stanovena platebním výměrem správce daně; tím, že nebyl povolen přezkum platebního výměru, se na jeho obsahu nic nezměnilo, tj. nezměnila se ani práva a povinnosti stěžovatelky. Ústavní stížností napadeným rozhodnutím tedy nebyla, jak nesprávně uvádí stěžovatelka, vyměřena daň. Ústavní soud dále nemohl přehlédnout, že stěžovatelka měla především možnost vyjádřit svůj nesouhlas s doměřením daně již v řízení týkajícím se vlastní daňové povinnosti, a to prostřednictvím odvolání proti platebnímu výměru, případně žalobou ve správním soudnictví a posléze kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, tj. řádnými opravnými prostředky, event. i ústavní stížností.
Stěžovatelka této možnosti nevyužila, což vyplývá z napadeného rozhodnutí, kde se uvádí, že Dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2003 č. j. 239079/07/303913/3985 ze dne 9. 11.
2007 se stal pravomocným marným uplynutím lhůty pro odvolání, čímž se ovšem fakticky zbavila možnosti řádného přezkumu své daňové povinnosti. Za dané situace, při vědomí zásady vigilantibus iura scripta sunt, není proto možné se dovolávat prostřednictvím Ústavního soudu nároku na zrušení rozhodnutí, kterým nebyl povolen přezkum dle § 55b daňového řádu, navíc s požadavkem, že závěry vyslovené v jiném individuálním rozhodnutí Ústavního soudu mají být zpětně aplikovány na daňovou věc stěžovatelky pravomocně skončenou již v roce 2007, tj. před vydáním předmětných nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1611/07
a
sp. zn. I. ÚS 1835/07
. Právní názor Ústavního soudu je možné akceptovat jen při další aplikaci zákona, nelze však dovodit, že by takový názor způsobil nezákonnost dříve vydaných pravomocných rozhodnutí, proti nimž mohl daňový subjekt na ochranu svých práv ze stejných důvodů využít řádný opravný prostředek a případně i žalobu. Co se týče stěžovatelkou předložených rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, které mají dokládat rozdílnost a libovůli v rozhodování finančních orgánů, k těm Ústavní soud uvádí, že byla vydána v odlišné věci. Předmětná rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem reagovala na porušení ustanovení § 47 odst. 2 daňového řádu, tj. nedodržení lhůty stanovené v citovaném ustanovení, kteréžto stěžovatelka v ústavní stížnosti nenamítá. Jelikož tedy napadené rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně nevybočilo z mezí ústavnosti, Ústavní soud postupoval podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. října 2011
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu