Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele D. J., t. č. věznice Plzeň, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Procházkou, advokátem se sídlem Rooseveltova 16, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 1264/2023-555 ze dne 19. 12. 2023, a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci č. j. 9 P 89/2019-517 ze dne 30. 6. 2023, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Jindřichově Hradci, jako účastníků řízení, a nezl. D. J. a E. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel se návrhem podaným k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci domáhal toho, aby soud upravil styk s jeho synem (nezletilým vedlejším účastníkem) i jako osobní styk ve věznici jednou za tři měsíce a aby stanoveny i videohovory. Stěžovatel podal i návrh, aby mu soud zvýšil výživné pro nezletilého, neboť se chce větší mírou podílet na výchově syna a také přispívat na cestu syna za ním do věznice. Okresní soud napadeným rozsudkem (výrokem I.) rozhodl tak, že stěžovatel je po dobu výkonu trestu odnětí svobody oprávněn se s nezletilým stýkat formou telefonického kontaktu vždy v úterý, ve čtvrtek a v neděli od 18 hodin do 20 hodin, a dále prostřednictvím videohovorů přes aplikaci Skype vždy 1. neděli v měsíci místo telefonického kontaktu, a to od 17 hodin do 18 hodin. Vedlejší účastnici uložil povinnost zajistit připojení a umožnit stěžovateli videohovor s nezletilým. Návrh na zvýšení výživného pro nezletilého okresní soud zamítl (výrok II.). Dále rozhodl (výrok III.), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel podal proti rozsudku okresního soudu odvolání.
3. Krajský soud napadeným rozsudkem změnil výrok I. rozsudku okresního soudu tak, že stěžovatel je oprávněn se s nezletilým po dobu výkonu trestu stýkat formou telefonického kontaktu v úterý, ve čtvrtek a v neděli od 18 hodin do 20 hodin. Výrok II. okresního soudu (o zamítnutí zvýšení výživného) potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.).
4. Stěžovatel nesouhlasí se závěry obecných soudů a namítá, že okresní soud svým rozhodnutím znemožnil provedení videohovorů. Přestože měl stanovisko věznice Plzeň - Bory, že videohovory lze uskutečnit pouze v pracovní dny, byl videohovor s nezletilým stanoven na neděli. Rozhodnutí okresního soudu tak bylo podle stěžovatele "zcela absurdní" a v rozporu s čl. 32 odst. 4 Listiny. Krajský soud v Českých Budějovicích, jako soud odvolací, změnil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci v odstavci I. tak, že zachoval pouze telefonický styk stěžovatele s nezletilým, avšak vůbec jim neumožnil realizovat styk prostřednictvím videohovorů. Proti rozsudku krajského soudu namítá, že krajský soud v potřebném rozsahu nepřezkoumal okolnosti podstatné pro posouzení věci (nezjistil aktuální stanovisko nezletilého k videohovorům), nestanovil povinnost videohovorů a nerozvedl, jakými úvahami se při rozhodování řídil. Jeho rozhodnutí tak podle stěžovatele pouze prohlubuje odcizení mezi otcem a synem, což je "v příkrém rozporu s relevantními články Listiny". Výkon trestu není a nemůže být považován za okolnost vylučující styk rodiče s dítětem. Tím by mohly být pouze okolnosti v nejlepším zájmu nezletilého, které však v tomto případě zcela jistě nenastaly. Soudy obou stupňů se podle stěžovatele měly zabývat jeho chováním ve výkonu trestu, udělením kázeňských pochval a plněním programu zacházení, ze kterých by vyplynulo, že stěžovatel prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Tím podle stěžovatele porušily jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
5. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V části, kterou ústavní stížnost směřuje proti té části rozsudku okresního soudu, která byla změněna rozsudkem krajského soudu, jde o návrh, k jehož projednávání není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže přezkoumávat a rušit rozhodnutí, které již bylo změněno.
6. Ve zbývajícím rozsahu byla ústavní stížnost podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.
7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že v rodinněprávních věcech zasahuje pouze v případech skutečně extrémních. Je na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení použité argumenty; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě obecné soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci.
Vztáhne-li pak obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19
). Lze dodat, že při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který musí být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí.
8. Napadené rozhodnutí krajského soudu i jemu předcházející rozhodnutí soudu okresního je přesvědčivým způsobem odůvodněno. Oba soudy vyšly z provedeného dokazování, odkázaly na vyjádření nezletilého, jehož názor zjistil v řízení již soud okresní, a to prostřednictvím kolizního opatrovníka s ohledem na nízký věk nezletilého, který navštěvoval druhou třídu základní školy. Z pohovoru vyplynulo, že nezletilý za otcem do věznice jezdit nechce, nepřeje si ani komunikaci prostřednictvím videohovoru, na otce si nepamatuje a nechce se s ním vídat. Nezletilý uvedl, že by si přál, aby kontakt s otcem probíhal pouze prostřednictvím telefonních hovorů, tak jako doposud.
9. Obecné soudy vyšly z provedeného dokazování, důkazy hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, v jejich vzájemném kontextu, své závěry řádně odůvodnily a zabývaly se všemi námitkami stěžovatele, včetně názoru nezletilého. Svých povinností obecné soudy v projednávané věci dostály, když v napadených rozhodnutích vyšly z toho, že prioritním hlediskem je nejlepší zájem nezletilého (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Odkázaly na specifika projednávané věci - na zpřetrhané vazby stěžovatele s nezletilým související s výkonem trestu odnětí svobody, uloženého za násilnou trestnou činnost stěžovatele, jež byla páchána i proti matce nezletilého.
Krajský soud pak odůvodnil, proč nevyhověl požadavku stěžovatele, aby hovory probíhaly již od 14 hodin, když uvedl, že by byl narušen denní a volnočasový režim nezletilého, i proč nepovažoval za vhodnou úpravu styku prostřednictvím videohovorů, když takový styk by nezletilého nepřiměřeně zatěžoval, přičemž v rozhodnutí dříve zmínil, že videohovory nezletilý odmítal. Zároveň upravil telefonický styk 3x za týden. Nevyhovění návrhu na zvýšení výživného krajský soud odůvodnil tak, že stěžovatel řádně nesplácí dlužné výživné, na dlužné výživné je vedena exekuce.
V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance neshledal. Způsob, jímž se obecné soudy vypořádaly s námitkami a návrhy stěžovatele, není v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces. Ústavní soud v jejich postupu neshledal nic, co by vybočovalo z mezí ústavnosti.
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl zčásti jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. srpna 2024
Kateřina Ronovská v. r.
předsedkyně senátu