Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelů P. B. a B. B., zastoupených Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou se sídlem Kopeckého sady 15, Plzeň, proti usnesení policejního orgánu PČR, SKPV, okresní ředitelství Cheb ze dne 28. 2. 2005 ČTS: ORCH-1333/OHK-2003, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 3. 2005, proti usnesením Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 3 ZT 29/2005-16, č.j. 3 ZT 29/2005-18, ve spojení s "upozorněním" o konkretizaci jednání ze dne 9. 6. 2006 a proti postupu policejního orgánu PČR, SKPV, okresní ředitelství Cheb ze dne 9. 6. 2006, Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 19. 7. 2006 a Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 25. 8. 2006 v trestní věci stěžovatelů vedené u PČR, SKPV v Chebu pod ČTS: ORCH-1333/OHK-2003, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených usnesení policejního orgánu a okresního státního zastupitelství ve spojení s citovaným "upozorněním", eventuelně konstatování, že policejnímu orgánu a okresnímu státnímu zastupitelství se zakazuje pokračovat v porušování zaručených práv stěžovatelů zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 2, 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, spočívajícím v nezákonném trestním stíhání stěžovatelů, a přikazuje se, aby v trestní věci stěžovatelů bylo nadále postupováno v souladu s ustanoveními trestního řádu.
Stěžovatelé uvádí, že dne 10. 10. 2005 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Chebu na oba stěžovatele obžalobu a následně usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 29. 11. 2005 byla trestní věc vrácena státní zástupkyni k došetření pro odstranění závažných procesních vad přípravného řízení. V přípravném řízení mělo dojít k zásadním procesním chybám, které nelze napravit v řízení před soudem. Nebylo řádně zahájeno trestní stíhání pro skutky, pro které byla podána obžaloba, není zde tedy splněna zásada totožnosti skutků a v daném případě vůbec nelze porovnat a zhodnotit, zda byla obžaloba podána pro skutky, pro něž bylo zahájeno trestní stíhání.
Okresní soud uvedl, že nebylo vůbec zákonně zahájeno trestní stíhání, v důsledku toho došlo k zásadnímu porušení práv obviněných a z těchto důvodů nenastaly, ani nemohly nastat účinky zahájení trestního stíhání ve smyslu trestního řádu. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30. 1. 2006, č. j. 50 To 50/2006 stížnost státní zástupkyně jako nedůvodnou zamítl.
Reakcí policejního orgánu na citované závěry okresního soudu bylo vydání "upozornění", v němž konkretizuje jednání stěžovatelů uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání. Toto upozornění nemá formu usnesení, jak stanovuje § 160 odst. 1 a § 119 odst. 2 trestního řádu, přesto, že orgány činné v přípravném řízení považují "upozornění" za součást usnesení o zahájení trestního stíhání či jako určité opravné zahájení trestního stíhání, ačkoliv nebyly při postupu policejního orgánu splněny základní principy, na nichž stojí trestní řízení.
Na základě žádosti stěžovatelů ve smyslu § 157a trestního řádu okresní státní zastupitelství nezjistilo žádné závady. V rámci přezkumu krajského státního zastupitelství bylo stěžovatelům sděleno, že konkretizaci formou "upozornění" akceptovat lze a skutečnost, že nebyla vydána formou usnesení a v důsledku tohoto postupu nemohli využít řádného opravného prostředku, byla nahrazena právě institutem přezkoumání postupu policejního orgánu, resp. provedeným výkonem dohledu nad činností okresního státního zastupitelství.
Stěžovatelé především namítají, že usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 28. 2. 2005 ve znění jeho konkretizace ze dne 9. 6. 2006 je vydáno v rozporu s procesními předpisy, principy trestního práva, trestního řízení a v rozporu s jejich základními právy (právo na spravedlivý proces a na obhajobu). Postup orgánů činných v trestním řízení je výrazem libovůle v rozhodování. Přes skutečnost, že usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 29.11.2005 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 30.1.2006 byly policejnímu orgánu a okresnímu státnímu zastupitelství konkrétně vytknuty vady přípravného řízení, nebyly tyto chyby napraveny, naopak, dalším postupem bylo do práv stěžovatelů ještě více zasaženo. V současné době je proti stěžovatelům na základě "upozornění" o konkretizaci jejich jednání vedeno trestní stíhání pro mnohem více skutků, než pro které bylo dne 28. 2. 2005 trestní stíhání zahájeno usnesením.
Ústavní soud před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost totiž podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje pouze subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem (srov. i ust.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Zpravidla lze podat ústavní stížnost až po skončení věci samé. Jinými slovy musí nastat situace, kdy je přijato konečné rozhodnutí s neodčinitelnými následky. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele.
Z hlediska vytyčených premis je v dané věci klíčové, že právě v současné době probíhá před obecnými soudy příslušné řízení, v jehož rámci je v ústavní stížnosti vymezená otázka k ústavně právnímu přezkumu posuzována, a tak i poskytována ochrana ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelů.
Okresním státním zastupitelstvím v Chebu totiž byla dne 7. 9. 2007 znovu podána obžaloba na oba stěžovatele, přičemž je opřena mj. právě o stěžovateli napadený způsob konkretizace jejich stíhaného jednání formou "upozornění". Stěžovatelé takový postup, namítaný v ústavní stížnosti, taktéž rozporovali ve vyjádření k obžalobě. Okresní soud v Chebu v předmětném řízení dal stěžovatelům zcela za pravdu a usnesením ze dne 16. 11. 2007 sp. zn. 7 T 141/2007 vrátil trestní věc stěžovatelů k došetření pro odstranění závažných procesních vad přípravného řízení.
V odůvodnění svého rozhodnutí se věnoval právě otázce "upozornění", kterým policejní orgán upozornil stěžovatele, že "jednání uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání dle ust. § 160 odst. 1 tr. řádu ze dne 28. 2. 2005 je konkretizováno a spočívá v tom, že ..." Okresní soud k tomu uzavřel, že forma a způsob, kterým měla být odstraněna vada přípravného řízení spočívající v tom, že de facto nebylo zahájeno trestní stíhání, nemohla být předmětným "upozorněním" platně napravena a důsledkem tohoto postupu je situace, kdy stále není platně a zejména účinně proti stěžovatelům zahájeno trestní stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu.
Okresní soud konstatoval mj., že předchozím jeho rozhodnutím vznikl stav, jakoby vůbec nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, s čímž souvisí nemožnost na toto usnesení jakkoli navazovat jeho konkretizací a doplňováním. I v případě, že by byl namístě výklad jiný a hypoteticky by byla připuštěna možnost, že původní usnesení je i přesto nadále platné a lze z něj vycházet, nelze jej účinně doplnit, opravit a konkretizovat formou opatření (přípisem), a to právě proto, že jde o rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání) jako takové, ve formě usnesení, s přípustným opravným prostředkem.
Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 11. 2007 sp. zn. 7 T 141/2007 podal státní zástupce stížnost, o které nebylo v době rozhodování Ústavního soudu ještě rozhodnuto.
Není tak důvodu pro to, aby Ústavní soud, v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i principem minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů, ve věci souběžně rozhodoval. Ústavní soud by v opačném případě mohl nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. To platí tím spíše, když Okresní soud v Chebu se v citovaném usnesení tvrzeným porušením (též) ústavně zaručených práv stěžovatelů zabýval, jejich porušení shledal, což rovněž řádně odůvodnil, a ochranu stěžovatelům poskytl, byť zatím pouze nepravomocně, tj. v prvním stupni. Z důvodů výše uvedených soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 14. března 2008
Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj