Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky UNIFER S.P.A., sídlem Via Maestori del Lavoro 3-5, 410 34 Finale Emilia (Modena), Italská republika, zastoupené JUDr. Janem Šafrou, LL.M., advokátem, sídlem Revoluční 1082/8, Nové Město, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. Ncd 7/2022-288 ze dne 27. 1. 2022, za vedlejšího účastenství Jiřího Musila, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
Dříve, než došlo u Okresního soudu v Rakovníku k meritornímu projednání věci, podal vedlejší účastník návrh na delegaci věci z důvodu vhodnosti k Okresnímu soudu v Liberci. Takové žádosti nejbližší společně nadřazený soud, tedy Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením vyhověl a věc vrátil k projednání k Okresnímu soudu v Liberci.
Stěžovatelka je toho názoru, že ve věci nebylo možno aplikovat ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř., neboť místní příslušnost byla dána normou vyšší právní síly, a to přímo použitelným předpisem Evropské unie - nařízením č. 1215/2012 tzv. Brusel I., a nikoliv vnitrozemským podústavním právem. Uvedené nařízení možnost delegace místní příslušnosti na základě vhodnosti nepřipouští. Další argumentace stěžovatelky vycházela z toho, že nebyly splněny podmínky, které by umožňovaly dojít k závěru, že delegace je v projednávané věci vhodná. Z napadeného usnesení není podle stěžovatelky zřejmé, z jakého důvodu k delegaci došlo, což vede k zásahu do jejího práva na zákonného soudce.
sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471), usnesení ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 236/19 ]. Tak tomu v nyní posuzované věci nebylo.
Namítá-li stěžovatelka, že rozhodnutí o delegaci nebylo vrchním soudem řádně odůvodněno, lze ji odkázat na odst. 5 napadeného usnesení. V něm jmenovaný soud formuloval důvody, pro které považoval delegaci věci na jiný soud za vhodnou. Nelze tak dospět k závěru, že by postup vrchního soudu byl svévolný či libovolný. Stran aplikace nařízení Brusel I. stěžovatelka svoji argumentaci blíže nerozvádí, přičemž přehlíží, že v obdobných případech není možné bez dalšího vyloučit aplikaci českého procesního předpisu v části, na kterou nařízení nedopadá. Jinými slovy řečeno, skutečnost, že nařízení neupravuje možnost delegace vhodné, ještě neznamená, že ji za splnění podmínek daných občanským soudním řádem nelze provést.
Z výše vyložených důvodů byla předmětná ústavní stížnost stěžovatelky Ústavním soudem bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. března 2022
David Uhlíř v. r. předseda senátu