Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Romana Brettšnajdra a Jany Brettšnajdrové, zastoupených Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou, sídlem Masná 1324/1, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. února 2023 č. j. 11 Co 326/2022-36, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2023 č. j. 57 Co 349/2022-34 a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 24 C 167/2022-26, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Novém Jičíně, jako účastníků řízení, a obce T., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelé se žalobou podanou u Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") domáhali jednak vyřazení dvou konkrétních pozemků v katastrálním území T. z pasportu cest (sítě místních komunikací) (dále jen "vyřazení z pasportu cest"), jednak toho, aby vedlejší účastnice odstranila štěrk, kamení, asfaltový postřik z těchto pozemků a uvedla je do původního stavu (dále jen "vyklizení nemovitostí").
3. Okresní soud usnesením ze dne 26. 9. 2022 č. j. 24 C 167/2022-16 návrh na vyřazení z pasportu cest vyloučil k samostatnému řízení podle § 112 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (poznámka: tato věc pak byla vedena pod sp. zn. 24 C 407/2022).
4. V řízení o vyklizení nemovitostí současně okresní soud usnesením ze dne 26. 9. 2022 č. j. 24 C 167/2022-17 stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 5 000 Kč.
5. Napadeným usnesením okresní soud z důvodu nezaplacení soudního poplatku řízení o vyklizení nemovitostí podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 549/1991 Sb."), zastavil a rozhodl, že stěžovatelé jsou podle § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 4 356 Kč; tyto spočívaly v odměně advokáta za poskytování právních služeb za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení) a v náhradách hotových výdajů a za daň z přidané hodnoty.
6. K odvolání stěžovatelů do výroku II Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením č. j. 57 Co 349/2022-34 usnesení okresního soudu potvrdil, neboť dospěl k závěru, že uvedené ustanovení bylo správně aplikováno, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
7. Rovněž řízení o vyřazení z pasportu cest okresní soud usnesením ze dne 29. 11. 2022 č. j. 24 C 407/2022-30 podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (výrok I) s tím, že se věc postupuje Obecnímu úřadu T. (výrok II) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
8. Do (nákladového) výroku III podala vedlejší účastnice odvolání, načež krajský soud napadeným usnesením č. j. 11 Co 326/2022-36 usnesení okresního soudu v tomto výroku změnil tak, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 4 356 Kč a dále rozhodl, že jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 968 Kč. I v této věci dospěl k závěru, že stěžovatelé zastavení daného řízení ve smyslu § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. zavinili a že jak plyne z obsahu spisu, náklady vedlejší účastnice spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby (a související náhrady), neboť byly učiněny až po vyloučení této věci.
9. Stěžovatelé okresnímu soudu vytýkají, že zaslal vedlejší účastnici jejich žalobu k vyjádření, aniž by vyčkal uplynutí lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku. V této souvislosti uvádějí, že výzva k jeho zaplacení jim byla doručena 30. 9. 2022, a protože vedlejší účastnice v mezidobí navezený štěrk z jejich pozemků odstranila, rozhodli se v řízení nepokračovat a soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatit, přičemž očekávali, že soudní řízení bude zastaveno. Nesouhlasí přitom s názorem krajského soudu vysloveným v usnesení č. j. 57 Co 349/2022-34, podle kterého si měli být vědomi důsledků svého jednání, přičemž mají za to, že tím uvedený soud zcela popřel postup podle § 114 o. s. ř. a § 9 zákona č. 549/1991 Sb.
10. Stěžovatelé odmítají i názor krajského soudu vyjádřený v usnesení č. j. 11 Co 326/2022-36, podle kterého lze vedlejší účastnici přiznat náhradu nákladů i v řízení o návrhu na vyřazení z pasportu cest, protože si zvolila právního zástupce až po zmíněném vyloučení věci k samostatnému řízení, přičemž argumentují tím, že se vedlejší účastnice ve svém vyjádření ze dne 30. 9. 2022 zabývala oběma nároky. Dále namítají, pokud se vedlejší účastnice k návrhu na vyřazení z pasportu cest vyjádřila, pak tak činila zbytečně, neboť soud nebyl s ohledem na běh lhůty k zaplacení soudního poplatku oprávněn v této věci činit žádné úkony nebo provádět dokazování, a navíc skutečnost, že tato věc nepatří do pravomoci soudu, byla okresnímu soudu známa, a nebylo třeba, aby se k ní vedlejší účastnice vyjadřovala.
11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, jelikož stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.
13. Jádrem ústavní stížnosti je vyjádření nesouhlasu s tím, jak obecné soudy posoudily otázku náhrady nákladů, a to jak v řízení o vyklizení nemovitostí, tak i v řízení o vyřazení z pasportu cest. Jak plyne z výše uvedeného, stěžovatelé měli být napadenými soudními rozhodnutími zkráceni společně o částku, která nedosahuje ani výše 10 000 Kč a jež navíc představuje pouze náhradu nákladů řízení.
14. Vzhledem k tomu lze v prvé řadě posuzovanou věc označit za tzv. bagatelní [srov. § 202 odst. 2, § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Ústavní soud v této souvislosti opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13
(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
15. Ústavní soud dále ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná svůj značně zdrženlivý postoj k problematice nákladů řízení [viz např. nález ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. III. ÚS 624/06
(N 27/44 SbNU 319)], který vyústil v doktrínu tzv. omezeného ústavněprávního přezkumu. Ústavní soud zde vychází z toho, že i když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení, samotný spor o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody, přičemž ale zohledňuje, že rozhodování o nákladech řízení je součástí řízení jako celku, a i na něj proto dopadají požadavky řádného procesu, k nimž náleží i požadavek na vytvoření prostoru pro to, aby účastníci řízení mohli účinně uplatňovat námitky a argumenty způsobilé ovlivnit rozhodování soudu, s nimiž se soud musí ve svém rozhodnutí náležitě vypořádat.
16. Stěžovatelé netvrdí, že by napadenými rozhodnutími byli z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčeni na své majetkové pozici (tzv. kvantitativní hledisko) ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou významnou ústavněprávní otázku, která souvisí s principy řádného procesu, jež plynou z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (tzv. kvalitativní hledisko). Po Ústavním soudu pouze požadují, aby se znovu zabýval správností napadených soudních rozhodnutí, přestože věcná správnost (zákonnost) rozhodnutí orgánů veřejné moci není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu, a to ani v těch věcech, které za tzv. bagatelní považovat nelze.
17. Ústavní soud jen na doplnění uvádí, že z napadených rozhodnutí dostatečně plyne, z jakých důvodů stěžovatelům byla povinnost k náhradě nákladů uložena, tj. že z procesního hlediska zavinili zastavení řízení, když v řízení o vyklizení nemovitostí nezaplatili soudní poplatek ve stanovené lhůtě a když návrh na vyřazení z pasportu cest podali u orgánu veřejné moci, který neměl pravomoc jej projednat a o něm rozhodnout. Z ničeho přitom neplyne, že by právní zastoupení vedlejší účastnice bylo neúčelné; v tomto ohledu nehraje roli, zda otázka pravomoci byla více či méně sporná nebo zda snad soud postupoval procesně nesprávně. Posouzení toho, zda v daném případě, kdy stěžovatelé otevřeli jedním podáním dvě (samostatná) řízení, náleží vedlejší účastnici náhrada nákladů v obou těchto věcech, je plně záležitostí obecných soudů.
18. S ohledem na tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. dubna 2023
Tomáš Lichovník, v. r. předseda senátu