Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. J., zastoupeného JUDr. Ondřejem Kramperou, LL.M., advokátem se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 20. prosince 2023 č. j. 4 VZN 1532/2023-781 a usnesení Vrchního soudu v Praze vydané dne 16. ledna 2024, sp. zn. 8 To 1/2024, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že zásah do jeho vlastnického práva není přiměřený a nebyl zde naplněn princip proporcionality. Zajištění majetku je nástroj obecný a paušální, který zná výjimky ze svého plošného uplatnění, tedy povolení konkrétních úkonů. Smyslem zajištění majetku je pouze zabránění tomu, aby potenciální pachatel majetek, který nesouvisí s trestnou činností, nevzdálil z dosahu právních nástrojů veřejné moci. Stěžovatel doložil, že majetek jako celek nebude snížen a jeho prodejem se předejde škodě na něm. Je přitom vyloučeno, aby tento konkrétní majetek byl nějak potřebný pro účely trestního řízení jako takového. Obě napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatele nepřezkoumatelná, neboť z nich nelze seznat, z jakého důvodu nebyla realizace kupní smlouvy povolena.
sp. zn. III. ÚS 674/05 , ze dne 5. 12. 2017 sp. zn. III. ÚS 2597/16 aj.).
6. Majetkové zajišťovací instituty upravené v ustanovení § 79 a násl. trestního řádu Ústavní soud obecně považuje za opatření zasahující do základního práva na pokojné užívání majetku, na něž se vztahuje ochrana čl. 11 Listiny [srov. nález ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 3647/14
(N 147/78 SbNU 275)]. Zároveň však ve své judikatuře připomíná, že jde o prostředek pouze dočasný, svou povahou zatímní a zajišťovací, nepředstavující konečné rozhodnutí ve věci. Nelze proto přisvědčit tomu, že zajištění má stěžovatele zbavit dispozice s předmětnými věcmi na neomezeně dlouho.
7. Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů, jakož i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností [srov. např. nález ze dne 2. 12. 2013 sp. zn. I. ÚS 2485/13
(N 206/71 SbNU 429), usnesení ze dne 1. 7. 2004 sp. zn. III. ÚS 125/04 ].
8. Pro přezkoumávání rozhodnutí o použití dočasných majetkových zajišťovacích institutů Ústavní soud ve své rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na taková rozhodnutí kladeny z pohledu ústavněprávního. Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny), což znamená, že vyvozené závěry o naplnění podmínek uvedených v příslušných ustanoveních trestního řádu nemohou být ve zřejmém nesouladu se zjištěnými skutkovými okolnostmi, jež jsou orgánům činným v trestním řízení k dispozici (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23.
10. 2003 sp. zn. IV. ÚS 379/03 ). Jsou-li tyto požadavky dodrženy, a zásah státu respektuje přiměřenou (spravedlivou) rovnováhu mezi požadavkem obecného zájmu společnosti, který je zásahem sledován, a požadavkem na ochranu základních práv jednotlivce, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku za neústavní zásah do vlastnických práv dotčeného subjektu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2004 sp. zn. I. ÚS 554/03 , ze dne 21. 5. 2019 sp. zn. I. ÚS 700/19 nebo ze dne 18. 5. 2021 sp. zn. II.
ÚS 903/21 ).
9. V posuzovaném případě nebrojí stěžovatel primárně proti samotnému zajištění nemovitostí, ale proti tomu, že mu nebylo orgány činnými v trestním řízení umožněno, aby mohl s předmětem zajištění nakládat. K uvedenému lze konstatovat, že i když orgány činné v trestním řízení musí postupovat při výkonu svých pravomocí natolik zdrženlivě, aby dotčené osoby omezovaly pouze v nezbytně nutné míře, jejich základní úkoly jsou v nejobecnější rovině dány především ustanovením § 1 odst. 1 tr. ř. Nikoliv tedy v posuzování výhodnosti či nevýhodnosti směny již jednou zajištěného majetku.
V případě, že by prodejem nemovitosti nedošlo ke změně hodnoty zajištění, jak tvrdí stěžovatel, nedochází zde ani ke změně hodnoty stěžovatelova majetku. V souvislosti s uvedeným stěžovatel např. neuvádí, z jakého důvodu by hodnota zajištěného majetku mohla v budoucnu klesat, a proto je nezbytné předmět zajištění zpeněžit, aby nebyl v budoucnu majetkově postižen. Zásah do práva vlastnit majetek v určité formě, zde nemovitosti, resp. peněz, nepovažuje Ústavní soud vzhledem k okolnostem případu za natolik zásadní, aby v samotném nepovolení prodeje předmětu zajištění byl shledán zásah do základních práv stěžovatele.
10. S ohledem na výše uvedené proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. listopadu 2024
Jan Svatoň v. r. předseda senátu